Proč není inflace jako inflace a co by investoři měli sledovat, když hovoří guvernéři centrálních bank
Jedním z významných faktorů, které ovlivňují finanční trhy, je politika centrální banky. Ceny dluhopisů i akcií obvykle klesají, když banka zpřísňuje měnovou politiku. Měny naopak mívají tendenci zhodnocovat.
Ve většině zemí je hlavním úkolem centrálních bank zajišťovat cenovou stabilitu, což bývá nezřídka definováno jako takzvané cílování nebo cílení inflace. Inflace je tedy významným faktorem, který má vliv na měnovou politiku. Ovšem z pohledu centrální banky není inflace jako inflace. Vysoký růst cen ještě neznamená, že centrální banka zareaguje utažením měnové politiky.
První graf zobrazuje českou inflaci rozebranou na části podle toho, jak jednotlivé složky spotřebního koše v podobě různých druhů zboží či poskytovaných služeb přispívají k celkovému růstu cen. Ukazuje tedy, jak každá z kategorií přispívá v procentních bodech k celkové inflaci. Suma příspěvků všech položek se rovná meziroční míře růstu spotřebitelských cen.
Jsou mezi nimi položky, které centrální banka nemá pod kontrolou:
růst cen ropy související s geopolitickou situací,
vyšší zdanění či cenová deregulace, jež jsou výsledkem politického rozhodnutí,
vyšší ceny potravin kvůli nepříznivé úrodě (vliv počasí).
To jsou externí faktory, na jejichž inflační dopady centrální banka obvykle nereaguje, neboť jejich přímý dopad na spotřebitelské ceny je dočasný. Ve výsledku by na ně proto finanční trhy neměly reagovat. V extrémním případě může takovýto typ inflace vést k tak výraznému snížení kupní síly domácností, že je výsledek naopak dezinflační.
Pro centrální banku je klíčový zdroj inflace
Zcela jistě však bude centrální banka sledovat sekundární dopady výše uvedených faktorů do inflačních očekávání a mzdového vývoje, protože to je klíčové z pohledu dlouhodobých inflačních rizik. Právě sekundární inflační tlaky spolu s ostatními, které generuje domácí ekonomika (například poptávkové inflační tlaky, které generuje nadměrná poptávka), jsou klíčové pro posouzení toho, jak bude centrální banka reagovat.
Hráči na finančních trzích proto pozorně sledují takzvanou jádrovou inflaci (core inflation). Ta vylučuje z výpočtu položky (například potraviny a energie), které jsou obvykle ovlivněny vnějšími faktory. Díky tomu jádrová inflace přesněji odráží tu část inflace, která je relevantní pro politiku centrální banky.
