Řecký problém nelze vyřešit restrukturalizací dluhů. Jen se přiblíží nová tragédie
Další restrukturalizace či odpis řeckého státního dluhu není řešením skutečného problému. Ani uvolnění restriktivní fiskální politiky s cílem podpořit růst HDP stimulací poptávky není řešením reálných problémů Řecka. Obojí by totiž dříve či později vedlo k opětovnému obnovení makroekonomických nerovnováh a neudržitelnému vývoji.
Pro zajištění dlouhodobé ekonomické výkonnosti Řecka v rámci eurozóny je klíčový pouze a jedině hospodářský růst generovaný nabídkovou stranou, tedy obnovení konkurenceschopnosti řecké ekonomiky.
Celkový veřejný dluh Řecka v poměru k HDP je aktuálně dokonce vyšší, než tomu bylo před jeho restrukturalizací v prvním čtvrtletí 2012. Restrukturalizace znamenala v eurovém vyjádření celkem významné snížení veřejného dluhu. Nicméně vzhledem k tomu, že nominální HDP v následném období klesal ještě výrazněji, poměr dluhu k HDP opět vzrostl. To dokumentuje hloubku problémů, kterým Řecko čelí na cestě z dluhové pasti.
Nová řecká vláda má pravdu v tom, že ke snížení dluhového břemena je zapotřebí, aby HDP Řecka rostl. Aby byly problémy vyřešeny dlouhodobě a na udržitelné bázi, je důležité, jaká opatření na podporu hospodářského růstu budou přijata. Expanzivní hospodářská politika stimulující poptávku (například opuštěním fiskální restrikce), což je to, co si představuje nová řecká vláda, významným způsobem zvyšuje riziko, že budou obnoveny makroekonomické nerovnováhy, například v podobě hlubokého schodku běžného účtu platební bilance. Bohužel, historie se často opakuje.
Skutečným problémem Řecka je jeho nízká konkurenceschopnost. Země s vlastní měnou tradičně obnovuje svou cenovou a nákladovou konkurenceschopnost znehodnocením měny. To ovšem v měnové unii není možné.
Měřítkem cenové a nákladové konkurenceschopnosti je v mezinárodním měřítku reálný efektivní měnový kurz (REER). Jeho růst představuje reálné zhodnocení místní měny proti váženému koši měn obchodních partnerů země, kde váhy odpovídají podílu daných zemí na vzájemném zahraničním obchodě. Reálná apreciace znamená zhoršení konkurenční pozice země.
Řecko ještě nevymazalo ztráty cenové a nákladové konkurenceschopnosti, které utrpělo po vstupu země do eurozóny v roce 2001, REER se stále nachází výrazně nad hodnotami z roku 2001. Pokud předpokládáme, že Řecko zůstane členem eurozóny, a vezmeme-li v úvahu dezinflační či deflační tendence v eurozóně, je zřejmé, že ceny v Řecku musejí klesat ještě výrazněji než v celé unii.
Klíčovou roli pro to, zda Řecko může dlouhodobě zůstat v eurozóně, hrají faktory necenové konkurence.
Faktory necenové konkurence hrají rozhodující roli, neboť jsou určující pro úroveň domácí podnikatelské aktivity a atraktivity země pro přímé zahraniční investice. Pokud se podíváme na to, jak si Řecko stojí v hodnocení "snadnosti podnikání" v rámci celé EU, zjistíme, že se jedná o žalostný výsledek. Náklady práce v privátním sektoru sice klesají, stále však zůstávají ve srovnání s konkurenty vysoké. Růst politické nestability a korupce zcela jistě zhoršují podnikatelské prostředí.
Toto je pouze několik velmi důležitých faktorů, které činí nastartování hospodářského růstu Řecka velice obtížným. Z pohledu dlouhodobé udržitelnosti je tedy nezbytné podpořit a posílit nabídkovou stranu řecké ekonomiky. Obávám se proto, že skutečné problémy Řecka vyřešeny nejsou a v brzké době ani nebudou. Jakákoli restrukturalizace či odepsání dluhu nebo poptávkou stimulovaný hospodářský růst Řecka znamenají pouze odložení řešení skutečného problému a přiblížení další řecké tragédie.
