Dlužníci se radují, ECB se ale nemusí podařit odvrátit opakování japonského scénáře
Růst evropské ekonomiky v prvním čtvrtletí byl pro mnohé zklamáním. Nad starým kontinentem navíc visí strašák v podobě rekordně nízké inflace. Evropská centrální banka se ve snaze o udržení a podpoření křehkého hospodářského růstu uchyluje k bezprecedentním opatřením. Přimět banky, aby poskytovaly více úvěrů, má například zpoplatnění vkladů. ECB doufá, že banky raději své hotovostní přebytky půjčí, než aby platily za jejich ukládání.
Klíčová pro rozhýbání ekonomiky a snížení nezaměstnanosti je zejména podpora poskytování úvěrů podnikům, které nyní v očekávání nižších cen investice spíše odkládají. ECB proto snížila úrokovou sazbu na rekordních 0,15 % a poskytuje komerčním bankám nejlevnější úvěry v historii.
Opatření mají pomoci také v boji s nepříznivým vývojem inflace. Ta je již více než rok hluboko pod 2% hranicí, kterou ECB stanovila jako optimum cenové stability. Obavy, že se celá eurozóna ocitne v deflační spirále, jsou však poněkud přehnané. Inflace dosáhla dna a lze očekávat, že se i díky intervencím ECB bude zvyšovat, ačkoli tempo zrychlování nebude nikterak závratné. V USA je inflace ostatně již nějaký čas v pohybu vzhůru.
Ze současných úrokových sazeb se přirozeně radují zejména dlužníci – jak domácnosti, které oceňují nízké splátky, tak firmy, jejichž projekty vykazují vyšší výnosnost. Naopak v růst sazeb doufají soukromí investoři, kteří vložili své peníze například do produktů postavených na držení dluhopisů do doby splatnosti. Čekání na vyšší úrokové sazby však vypadá jako čekání na Godota. Vyšší sazby nepřicházejí, cena peněz zůstává mizivá a s ní i výnosy kreditně nejkvalitnějších pevně úročených nástrojů. Aktuální politika ECB zároveň napovídá, že nízká úroveň sazeb bude realitou ještě delší dobu.
Evropská ekonomika se pomalu staví na nohy. Pomáhá jí větší důvěra podnikatelů a spotřebitelů a obnova asijského exportu. K celkovému zotavení má však daleko. V delším časovém horizontu by jí mohl uškodit dlouhodobý, ale poněkud opomíjený faktor. Demografický vývoj v Evropě věstí pokles počtu obyvatelstva, podobně jako je tomu například v Japonsku. Pozitivní přírůstek populace přitom generuje dodatečnou poptávku, na které je závislý růst hospodářství i inflace. Pokud tento, nikoli jediný, ale vcelku důležitý motor vypadne na dlouhou dobu, není japonská stagnace při vysoké životní úrovni a v prostředí s nízkou inflací a úroky úplně nepravděpodobným scénářem.
Aktuality
