Protiruské sankce a konec globalizace

Žaloba, kterou na McDonald's na konci července ruské úřady podaly kvůli údajnému nenaplňování zdravotnických standardů, je v první řadě symbolickým gestem, kterým dala Moskva najevo, že nehodlá nečinně přihlížet jednostrannému omezování svého zahraničního obchodu. Někteří ruští politici navíc již delší dobu horečnatě volají po úplném uzavření všech provozoven McDonald's a jejich nahrazení národními řetězci.

V celé kauze ale samozřejmě nejde jen o snahu Moskvy nahradit jeden fastfoodový řetězec jinou značkou. Žaloba na McDonald's a sílící volání části ruských zákonodárců po uzavření všech jeho provozoven na území Ruské federace předznamenávají něco, o čem se na světové scéně s obavami mluví již delší dobu - příchod deglobalizace.

Zlaté oblouky světového míru

Více než poslední dvě dekády bylo lidstvo ujišťováno, že se ze světa brzy stane jedno velké společenství, ve kterém nebude hrát roli státní příslušnost, náboženské vyznání ani barva pleti. Prostředkem k vytvoření jednotného světa přitom nemělo být nic jiného než ekonomická globalizace, tedy postupné obchodní a investiční splynutí všech zemí, regionů a kontinentů. Čekalo se, že ekonomické zájmy firem světové politiky přinutí k aktivní participaci na unifikování rozdílných legislativních opatření a vytvoření celosvětově jednotného a průhledného podnikatelského prostředí. To mělo vyústit nejen v hospodářské, ale i společenské sjednocení planety.

Kupříkladu trojnásobný laureát Pulitzerovy ceny Thomas Friedman v 90. letech v reakci na konec studené války a otevření první restaurace amerického řetězce v Moskvě prohlásil, že McDonald's v globalizovaném světě funguje jako záruka míru, jelikož žádné dvě země, ve kterých tato firma podniká, se po jejím příchodu neocitly ve vzájemném válečném stavu. Pro tento fenomén se dokonce vžil název "teorie zlaté klenby v prevenci konfliktů".

Nedávné (a stále se vyvíjející) události na východní Ukrajině ale ukázaly, že svět má k úplnému sjednocení daleko. Podle části ekonomů je totiž aktuální ukrajinská krize primárně důsledkem střetu dvou formujících se regionálních ekonomických celků – Transatlantického partnerství pro obchod a investice, majícího vést k vytvoření zóny volného obchodu mezi Evropskou unií a Spojenými státy americkými, a Euroasijského ekonomického svazu (EAU), ambiciózního, avšak hospodářsky nepříliš silného projektu Ruska, Běloruska a Kazachstánu.

A právě zde narážíme na hlavní problém. Čtvrtým partnerem EAU měla být podle původních plánů Ukrajina, která ale po útěku bývalého prezidenta Janukovyče z Kyjeva otočila o 180 stupňů a úzké vztahy s Ruskem vyměnila za sbližování se s Evropskou unií, a tedy i Spojenými státy. O pokračující globalizaci zkrátka nemůže být ani řeč.

Rozpadající se vize globálního sjednocení

Z ekonomického sjednocení Východu a Západu, které se mělo stát rozhodujícím krokem na cestě k trvalému světovému míru a politické stabilitě, se v několika posledních měsících stal přesný opak. Spojené státy a Evropská unie využívají participaci Ruska na globální ekonomice jako hlavní zbraň proti prezidentovi Vladimiru Putinovi a Rusko cítí, že jedním z nejcitlivějších míst, na kterém může USA zasáhnout, je radikální odmítnutí symbolu jejich světové moci.

Podstatné navíc je, že ve světě existuje mnohem více regionálních ekonomických společenství, jejichž zájmy se mohou nejen vzájemně doplňovat, ale i na sebe ostře narážet. Šanghajská organizace pro spolupráci sdružuje Čínu, Rusko, Kazachstán, Kyrgyzstán, Tádžikistán a Uzbekistán a třeba formující se Transpacifické partnerství má zase spojovat dvanáct zemí včetně Austrálie, Kanady, Japonska, Mexika, Spojených států či Vietnamu a Singapuru.

Případ současného rusko-ukrajinského sporu tak jasně ukazuje, že společná rozhodnutí různých regionálních ekonomických společenství s potenciálem zasáhnout ekonomické aktivity protivníků mají mnohem větší sílu než dosavadní řešení sporů prostřednictvím mezinárodního práva.

Využívání ekonomiky coby hlavní zbraně mezinárodní politické scény ovšem není nečekané. Vojenský stratég Edward Luttwak krátce po konci studené války upozorňoval, že se z ekonomické globalizace, jejíž příchod mnozí nadšeně vítali, jednoho dne stane vlivný mocenský nástroj. Tvrdil, že se případný zákaz spoluúčasti na vytváření světové ekonomiky změní v silný kalibr, proti němuž bude těžké hledat efektivní obranu.

Luttwakovo varování se v době, kdy se země jako Brazílie, Rusko, Indie a Čína snažily urvat své místo na výsluní, zdálo být směšné. Ve světle událostí z posledních týdnů a měsíců se však ukazuje, že jeho předpověď byla neuvěřitelně přesná. Z ekonomického propojení jednotlivých států a světových regionů, dříve považovaného za cestu vedoucí k dosažení světového míru, se stala obří hrozba s potenciálem překreslit světovou mapu a poslat Evropu a Spojené státy zpět do doby před dvaceti pěti lety.

Poznámka: Text vycházel ze situace před zavedením zákazu dovozu zemědělských produktů do Ruska, který byl vyhlášen ve středu 6. srpna 2014.

---

Jan Švejnar na jaře pro Investiční web uvedl, že věří v pokračování globalizace. "Deglobalizace nehrozí," věřil. Správně ale varoval před křehkostí evropského ekonomického oživení a geopolitickými riziky.

Zdroj: Reuters