Jak by vypadala válka Západu a Ruska?

Stačí porovnat vojenské výdaje Spojených států, Evropy a Ruska. Zatímco USA loni na zbrojení a další aktivity spojené s činností své armády vynaložily téměř 700 miliard USD, Rusko na stejné účely určilo jen necelých 100 miliard USD. Evropa stojí se zhruba 340 miliardami dolarů někde uprostřed. Značný nepoměr mezi vojenskými výdaji Spojených států a Evropy na straně jedné a Ruska na straně druhé nicméně neznamená, že by byl pro Západ vojenský střet s Ruskou federací předem vyhranou formalitou. Jak se na vlastní kůži v historii přesvědčili Napoleon i Hitler, když jde o obranu vlasti, není pro Rusy předem prohraná žádná bitva.

Od konce 2. světové války, ve které Sovětský svaz sehrál roli rozhodující evropské mocnosti, již uplynulo hodně času. Zbraně prošly obrovským vývojem, zásadním způsobem se vyvinula také taktika boje, a tak lze jen těžko spolehlivě odhadovat, jak by případný novodobý ozbrojený konflikt mezi Západem a Ruskem vypadal. Několik scénářů přesto existuje a následující tři patří mezi ty nejrealističtější.

1. Nukleární armagedon

Navzdory postupnému snižování počtu jaderných zbraní ve Spojených státech i Rusku jich obě mocnosti stále mají tolik, že by to s přehledem stačilo na vytvoření apokalypsy na většině povrchu naší planety. List The Week navíc nedávno upozornil, že všech téměř 500 aktivních balistických raket Spojných států de facto nelze použít k jinému účelu než útoku na Rusko. Vzhledem k zeměpisné poloze raketových základen by totiž USA při útoku na většinu zemí světa musely střely poslat přes území Ruské federace, což by Kreml jistě nenechal jen tak.

V případě samotných atomových zbraní Spojené státy disponují necelými osmi tisíci jaderných hlavic, z toho téměř dvěma tisíci připravených k okamžitému použití. Rusko ve svých skladech eviduje přibližně osm a půl tisíce jaderných hlavic, z nichž asi 1 800 je připravených k okamžitému nasazení do boje. Pozadu ale nezůstávají ani další země, Čína disponuje asi 250, Francie zhruba 300 a Spojené království 225 hlavicemi. Představa nebe plného atomových zbraní je děsivá, a tak nezbývá než doufat, že tento scénář zůstane nenaplněn. Kdyby ale přece jen generálové na obou stranách pomyslné barikády rakety odpálili, nebylo by již vítěze potřeba.

2. Konvenční (východoevropská) válka

Pokud by případný ozbrojený konflikt mezi Ruskem a Západem nepřerostl ve zničující nukleární válku, odehrávaly by se zřejmě na území východoevropských zemí tvrdé pozemní boje podporované na obou stranách letectvem. Rusko by na jednu stranu profitovalo z množství vojenských základen na svém území, na druhou stranu se však již nyní nachází v obklíčení základen evropských zemí a Spojených států na území jejich spojenců. Jen samotné USA mají vedle svých téměř čtyř a půl tisíce domácích vojenských základen ještě zhruba 600 dalších ve 40 zemích světa.

Armáda Ruské federace čítá přibližně 845 tisíc profesionálních vojáků a dalších zhruba dva a půl milionu mužů teoreticky může být ze dne na den povoláno ze záloh. Spojené státy Rusko jednoznačně převyšují v počtu profesionálních vojáků, kterých mají asi 1,4 milionu, výrazně za ním ale naopak zaostávají v množství záložních sil s asi 850 tisíci lidí.

"Ruská armáda je na tom mnohem lépe než v 90. letech 20. století, kvalit armád Spojených států, Německa nebo Velké Británie ale stále nedosahuje," řekl nedávno listu Washington Post Mark Galeotti, profesor na New York University a autor knihy Russian Security and Paramilitary Forces Since 1991. "Ruské jednotky jsou přeborníky v šikanování svých menších a slabších sousedů, na velké boje však nejsou vycvičeny a zřejmě by v takových střetech nebyly příliš efektivní." Ve hře nicméně zůstávají ruská hrdost a odhodlání bránit svoji zemi do posledního muže, jejichž síla může být zničující.

Pozemní střet Ruska a Západu by pravděpodobně neskončil remízou. Otázkou zůstává, která strana by z boje vyšla vítězně. Spojené státy jsou sice považovány za nejsilnější vojenskou mocnost světa a jednoho z mála garantů světového míru, Rusko nicméně v poslední době masivně investovalo do rozvoje svých vojenských technologií i výcviku vojáků, což ho staví hned za USA na druhou příčku. Východní obr by navíc v boji na evropském kontinentu měl výhodu znalosti prostředí. Rozhodující roli by tak zřejmě sehrály evropské jednotky NATO.

3. Proxy válka

Proxy válka by pro Evropu i Spojené státy byla bezesporu tím nejlepším z nejhorších scénářů. Spojené státy si v Afghánistánu a Iráku prošly hotovým peklem, a tak není příliš pravděpodobné, že by měly zájem o vznik dalšího konfliktu, který by se nemusel vyvíjet podle jejich představ. V úvahu by tak namísto přímého střetu Evropy a Spojených států s Ruskem připadalo například financování ukrajinské armády nebo doplňování jejího zbrojního arzenálu moderními technologiemi. Šlo by tedy o podobnou strategii, jakou v současné ukrajinské krizi zvolilo Rusko, které proruským separatistům přes hranici pod jejich kontrolou posílá nejen množství střelných zbraní, ale i tanky a celé protiletadlové raketové systémy.

Spojené státy i Rusko mají se zástupnou válkou bohaté zkušenosti. Ve Vietnamu se tehdejší Sovětský svaz podílel na materiální podpoře Vietkongu, v Afghánistánu zase USA v 80. letech minulého století svojí štědrou podporou mudžáhidů významně přispěly k porážce Sovětského svazu.

Na Ukrajině by tento způsob vedení konfliktu v současnosti s velkou pravděpodobností znamenal vítězství Západu. Území na východ od Kyjeva je svojí rozlohou relativně malé, a NATO by tak mohlo poměrně jednoduše pomoci s efektivním rozmístěním moderními zbraněmi vybavených ukrajinských jednotek, pro které by se z ruské armády rázem stal rovnocenný soupeř, jehož lze porazit.

Zdroj: The Week