Je po krizi, nebo je to jen oddechový čas? - 1. část

I když ke každé optimistické zprávě lze najít její méně příznivou protiváhu (v poslední době zejména obavy o udržení růstu v USA nebo velký rozdíl ve vývoji v Německu a zbytku EU), přesto se nezdá, že světu hrozí další propad ekonomiky. Otázkou spíše je, jak moc pozvolné bude "pozvolné oživení ekonomik" a kdo ze zlepšení situace bude nejvíce profitovat.

Méně globální recese

Prakticky všechny ekonomiky v našem regionu prošly v roce 2009 hlubokým poklesem. Všechny kromě Polska. To si díky jiné velikosti ekonomiky, většímu objemu domácího trhu, a zejména díky jiné fázi v ekonomickém cyklu (na rozdíl od ČR bylo Polsko ve stadiu urychlování růstu) udrželo i v roce 2009 kladné znaménko u růstu reálného HDP.

Ovšem úspěch polské ekonomiky je relativizován třeba pohledem na jiné součásti globální ekonomiky. Země, jako jsou Indie či Čína, totiž krizi z pohledu makročísel zaznamenaly pouze coby poměrně mírné zpomalení svého, na naše poměry raketového růstu vysoko nad 5 %, a nyní opět míří rychle vzhůru. Mnohem méně než Evropa (kde propady mimo zmíněné Polsko byly obvykle větší než 5 %) byla krizí poznamenána například také Austrálie. Brazílie nebo Mexiko buď krizí prošly jen s malými ztrátami (Brazílie), nebo mají podle prognóz nastartováno zpět k vysokému růstu (u Mexika kolem 4% pro letošní a příští rok).

Ukázalo se, že nejvíce postiženou "v Americe vyvolanou krizí" se nakonec stala Evropa. Pokles její ekonomické aktivity nejenže dosáhl vyšší úrovně (více než 4% pokles proti zhruba 2,5% v USA v roce 2009), ale i její cesta zpět k ekonomickému růstu bude zřejmě komplikovanější (očekávaný růst v EU bude letos i napřesrok zřejmě jen kolem 1,5 %, zatímco USA očekávají růst o polovinu vyšší).

Nepřehlédnutelný je fakt, že v protikladu ke zmíněným "dohánějícím" ekonomikám v Asii, jež krize zasáhla pouze minimálně, region střední a východní Evropy utrpěl značné a bolestivé ztráty.

Premianti v potížích

V předkrizových letech země východní a střední Evropy zažívaly své nejlepší časy. I země, které v 90. letech minulého století zaváhaly s reformami, se k nim nakonec probojovaly. Postupné začleňování do evropského ekonomického prostoru všem umožnilo významně zvýšit exporty i investice a řadě zemí (nikoli jen vládám, ale zejména podnikatelům) výrazně pomohl bezprecedentně dobrý přístup k financování. Nejen ve vyspělých zemích se banky předháněly v půjčování za dříve neslýchaných podmínek.

RNDr. Luděk Nidermayer

Absolvent oboru Operační výzkum a teorie systémů na UJEP v Brně, pracoval ve Státní bance československé. V letech 1996 až 2008 působil ve vedení ČNB, nejprve jako člen Bankovní rady, od roku 1998 jako viceguvernér. Nyní je ředitelem consultingu v poradenské a auditorské společnosti Deloitte a mj. také předsedou vědeckého grémia České bankovní asociace.

Probuzení z tohoto ekonomického snu však bylo bolestivé. Dramatický pokles poptávky se okamžitě projevil na propadech exportů a krizí vyvolaný nadbytek kapacit ořezal firmám jejich plány na nové investice.

Ještě větší šok však v mnoha zemích zažil finanční sektor. Zejména tam, kde podstatná část úvěrů byla poskytována (kvůli nižším úrokům) v cizí měně, úvěrové zdroje – většinou pocházející od zahraničních, krizí zle postižených bank – najednou vyschly. A situace dlužníků, kteří čelili mimo důsledků krize i znehodnocení domácích měn (proti očekávanému posílení, které mělo dále zlevnit půjčky), se stávala den ode dne obtížnější.

Výrazné zhoršení dostupnosti úvěrů, vycházející v každé zemi z jiné kombinace obtížnějšího získávání zdrojů pro úvěrování bankami a objektivně vyššího rizika dlužníků, na sebe nedalo dlouho čekat a dále zvýšilo potíže ekonomiky.

Propad ekonomické aktivity se pochopitelně dotknul správců státních pokladen: Ti utrpěli poklesem příjmů i růstem výdajů státu (například na sociální dávky pro více lidí, kteří ztratili práci), a navíc v některých zemích čelili požadavkům na profinancování nákladných protikrizových opatření. Záhy však došlo na to, že mnoho zemí (z nichž prominentním případem je Maďarsko) místo podpor ekonomiky v krizi bojovalo s rizikem státních bankrotů, které s sebou přinášel obtížný přístup k financování. Tato hrozba nakonec vedla k takovým fiskálním opatřením (růstu daní, poklesu výdajů), které krizí zmítané ekonomice opravdu nepomohly.

Pomineme-li výborný výkon polské ekonomiky v roce 2008, platí, že většina zemí střední a východní Evropy zaznamenala propad nejméně takový jako západoevropské ekonomiky (poklesy o méně než 5 % dosažené v ČR a SR patřily ještě k těm nejpříznivějším). Kombinace malé velikosti ekonomiky a problémů ve finančním sektoru srazila pobaltské země o 14 až 18 %, zatímco téměř 8% pokles ruské ekonomiky zase souvisí s výrazným snížením ceny ropy a plynu, což jsou komodity, na nichž tato ekonomika stojí.

Pokračování článku najdete na Investičním webu již v sobotu 6. listopadu.

Článek vyšel v časopisu Béháčko, který vydává společnost BH Securities.