Rok Trumpa 2.0 máme za sebou. Ekonomický a politický sprint do neznáma pokračuje

Zavedení cel

Krátce po svém nástupu se Trump rozhodl napravit světovou obchodní nespravedlnost. Všichni podle něj na USA vydělávají, takže je načase to napravit. Původně byla řeč hlavně o Číně, Kanadě a Mexiku, ale v dubnu přišel Liberation Day a s ním dlouhý seznam zemí s tarify, nad jejichž výpočtem zůstal rozum stát. Opatření měla podpořit americké firmy, protože zahraniční konkurence bude kvůli clům dražší. Kdyby nechtěla, může přece přesunout výrobu do USA, stejně jako mnohé americké nadnárodní giganty. Co na tom, že to ekonomicky často nedávalo smysl.

Úspory ve státní správě

Zřídil se Úřad pro efektivitu státní správy (DOGE), který se snažil omezit výdaje za úředníky. Původně se měly ušetřit dva biliony dolarů. V čele DOGE se zjevil "kamarád" Elon Musk a začaly škrty v rozpočtech různých federálních agentur, nebo rovnou jejich zavírání. Ukončily se tisíce smluv a grantů, propustilo se na 200 tisíc federálních zaměstnanců. Později mnohé z nich erár pracně nabíral zpět, protože se zjistilo, že to bez lidí nejde. V květnu Musk úřad, který později zanikl, opustil a prezident s ním přestal kamarádit. O tom, kolik se ušetřilo, se vedou spory.

Podpora kryptoměn

Trump sám sebe označil za "kryptoprezidenta". Nejdříve podepsal příkaz, který v USA umožní vytvořit strategickou kryptoměnovou rezervu z bitcoinů a dalších zabavených kryptoměn. Později prezident podepsal zákon o kryptoměnách (GENIUS Act), který vytváří rámec pro regulaci stablecoinů a digitálních aktiv. Jennifer Schulpová z institutu Cato uvedla, že úprava zajišťuje jasnější pravidla pro uživatele, zároveň ale kritizovala nadměrné pravomoci, které zákon přiděluje regulačním úřadům, a upozornila na riziko většího dohledu nad uživateli. Varovala i před omezováním konkurence. Trumpovo nadšení pro kryptoměny se navíc setkalo s kritikou kvůli etickým konfliktům a potenciálnímu střetu zájmů, jeho rodina totiž v kryptu podniká.

Nový daňový a výdajový zákon

Klíčový zákon Trumpovy republikánské agendy přezdívaný One Big Beautiful Bill Act trvale prodlužuje daňové úlevy z roku 2017 a zavádí nové daňové odpočty, snižuje výdaje na Medicaid a další sociální programy a zavádí přísnější požadavky na jejich čerpání, zvyšuje financování ochrany hranic a imigračních agentur, podporuje domácí produkci energetických surovin a upravuje pravidla pro development na veřejných pozemcích. Kritici zákona upozorňují hlavně na výrazné navýšení federálního dluhu, během deseti let o více než tři biliony dolarů. Častou výtkou je i to, že nahrává spíše bohatší vrstvě Američanů.

Nejdelší shutdown

Demokraté blokovali přijetí rozpočtového zákona, což vedlo k nejdelšímu shutdownu v historii USA, kdy nebylo možné financovat federální vládu a byly ochromeny některé vládní instituce. Kabinet měl od 1. října výrazně omezené financování a fungoval v režimu nouzových výdajů. Kvůli shutdownu se mimo jiné rušily tisíce letů, omezovala se potravinová pomoc pro chudé Američany a neposílaly se výplaty statisícům federálních zaměstnanců. Trump upozorňoval na více než milion federálních pracovníků na nucené dovolené a na omezení poskytování vládních služeb. Demokraté nakonec dosáhli několika ústupků.

Tlak na Fed

Donald Trump se už během svého prvního mandátu netajil nespokojeností s působením Jeromea Powella ve vedení nejdůležitější měnové instituce na světě. Přestože ho v roce 2018 jmenoval do čela Fedu, brzy ho začal obviňovat z toho, že brzdí ekonomiku příliš pomalým snižováním sazeb. V podobném duchu ho ho kritizuje i teď. Začátkem letošního roku Powell oznámil, že federální prokurátoři zahájili vyšetřování, které ho zahrnuje. Týkat se má údajně předražené renovace budov Fedu. Podle Powella se jedná o pokračování politického tlaku ze strany administrativy prezidenta Trumpa.

V cizích zemích

V červnu USA v rámci podpory Izraele zaútočily na íránská jaderná zařízení. Vedlo to k vážnému poškození těchto provozů. Zkraje letošního roku pak Spojené státy provedly operaci ve Venezuele, odkud odvezly prezidenta Nicoláse Madura. Ten v USA čelí obvinění z drogového a teroristického spolčení a z pašování kokainu do země. Washington dlouhodobě tvrdí, že je venezuelský režim propojený s drogovými kartely. O skutečných důvodech zásahu dále debatuje (snaha o zavedení demokracie, drogy, největší zásoby ropy na světě).

Grónský "bonus"

V posledních dnech svět napjatě sleduje, jestli si USA nevyšlápnou také na Grónsko (a tedy i na Dánsko, spojence v rámci NATO). Oficiálním důvodem zájmu Trumpa o největší ostrov na světě je bezpečnost USA. Prezident nevyloučil ani vojenské řešení, mluví se ale spíše o tom ekonomickém, tedy odkupu ostrova. Na něm se jen tak mimochodem nacházejí velké zásoby vzácných zemin. Kdo s Trumpem v jeho úsilí nesouhlasí, má být potrestán. A jak jinak než cly, kterými to loni na jaře celé začalo.

Zažehná Donald Trump v Davosu novou celní válku

To všechno Donald Trump stihl zároveň s tím, že omilostnil účastníky útoku na Kapitol z roku 2021, extrémně zpřísnil migrační politiku a při každé příležitosti urazil novináře z médií, která se snaží o normální žurnalistiku. Také zkušeně tancoval okolo spisů z vyšetřování Jeffreyho Epsteina, celkem podle očekávání si vyšlápl na různé genderové iniciativy nebo omezil financování různých univerzit a vědeckých programů. A samozřejmě vyřešil pár válek, za což mu k jeho nelibosti nebyla udělena Nobelova cena míru.

 

Druhý prezidentský rok: Volby do Kongresu a akciové přísliby

Může se nám to líbit i nelíbit, případně nám to být jedno, ale až půjdou na podzim Američané volit 435 členů Sněmovny reprezentantů a zhruba třetinu Senátu, nebudou určitě převažovat ti, které by zajímala nějaká globální, natož evropská témata. Američané řeší to, co se děje v jejich zemi. Jde o ekonomiku, tedy inflaci, mzdy, zaměstnanost a tak dále. Podle Morgan Stanley pak může být v předvolebních debatách věnovaná velká pozornost dostupnosti bydlení a zdravotní péče.

V oblasti bydlení je na Američany největší tlak za desítky let. Je skoro nejméně dostupné za posledních zhruba 40 let. Kombinace vysokých cen nemovitostí, prudce zvýšených úroků u hypoték a dlouhodobého nedostatku nabídky prakticky vyřadila z trhu první kupující a zároveň "uvěznila" lidi v jejich současných domech a bytech, protože si mnozí zkrátka nemohou dovolit kupovat nové bydlení.

Zdravotní péče je neméně závažný problém. USA vydávají na zdravotnictví 16–17 % HDP, což je skoro dvojnásobek průměru vyspělých zemí. Navzdory tomu domácnosti čelí růstu pojistného a spoluúčastí, případně rovnou přímých úhrad. Inflace v oblasti zdravotní péče zůstává citlivým politickým tématem. Jeho náročnost umocňují složitá administrativa, nízká transparentnost systému a rostoucím význam sítí zdravotnických zařízení vlastněných soukromým kapitálem (pro bohaté a pro investory je to fajn, dostupnost pro běžné Američany je ale minimální).

Pro mnoho amerických domácností jsou tedy právě bydlení a zdravotní péče starost, kterou za ně nevyřeší ani rychlejší růst HDP nebo nový rekord na akciovém trhu. Když největší pravidelné měsíční výdaje tvrdě doléhají na rodinné rozpočty, voliči přestávají vnímat ostatní ekonomické úspěchy.

Ale jestli Američanům jsou poměrně vzdálené problémy typu války na Ukrajině, my můžeme obdobně do značné míry hodit za hlavu jejich bydlení a zdravotnictví (i s ministrem Kennedym) a doufat, že nás potěší jejich akciový trh, kdyby nic jiného. Ano, doufat, protože jisté to v druhých letech prezidentských cyklů opravdu není. Rok po nástupu prezidenta USA do úřadu naopak bývá na burze hodně volatilní.

Nemá smysl si představovat, co všechno se může pokazit v ekonomice nebo v politice (vedle geopolitiky investory jistě napadne třeba další případný shutdown). Historie každopádně ukazuje, že právě ve druhých letech prezidentských cyklů je na tom americký akciový trh v průměru nejhůře. Index S&P 500 v průměru přidává asi 3,3 % a maximální pokles dosahuje bezmála 20 %.

Druhý rok amerického prezidentského cyklu není to samé co rok kalendářní, i když těsně. Pro pořádek tedy ještě dodejme, že v kalendářních letech, kdy se konají volby v polovině prezidentského funkčního období, index S&P 500 roste v průměru o 3,1 %, za republikánských prezidentů ale jen asi o procento. Jak ale bylo naznačeno v úvodu článku, u predikcí na rok dopředu, navíc v době Trumpa 2.0, je potřeba historická srovnání a sezónnost brát s mimořádně velkou rezervou.