5 mýtů o Fedu a Benu Bernankem

1. Tištěním peněz způsobí Fed nekontrolovanou inflaci

Nositel Nobelovy ceny Milton Friedman před téměř 50 lety uvedl, že je inflace vždy a všude peněžním jevem. Jeho přesvědčení se v průběhu let natolik rozšířilo, že i neekonomové automaticky předpokládají, že když Fed tiskne peníze, povede to nevyhnutelně k vyšší inflaci. Ale souvislost mezi penězi a inflací je slabší, než si lidé myslí.

Současná politika kvantitativního uvolňování v podstatě znamená, že Fed vytvoří 600 miliard dolarů na nákup aktiv, především vládních dluhopisů. Fed ovšem netiskne zelené dolarové bankovky, které skončí v peněžence – vytváří jen elektronický ekvivalent. Když kupuje od banky dluhopisy za 100 dolarů, pouze jí připíše 100 dolarů na její účet (u Fedu). Tyto elektronické peníze se nazývají rezervy a Fed je vytváří v podstatě "ze vzduchu".

To může vést k inflaci pouze v případě, že banky půjčí nové peníze spotřebitelům nebo podnikům, které je začnou utrácet. Banky však, přehnaně řečeno, půjčují jen zdravým firmám a zajištěným lidem. Lidé a podniky budou utrácet, pokud budou mít důvěru v budoucí vývoj a růst svých příjmů. Nic z toho zatím příliš neplatí. Takže výrazná inflace zatím asi nepřijde.

Když Fed nakupuje dluhopisy, tlačí to jejich ceny nahoru a výnosy dolů. Nižší dlouhodobé úrokové sazby budou svádět některé lidi k půjčkám, protože při nižších úrocích vypadají půjčky atraktivněji. A právě to má pomoci ekonomice.

2. Fed ohrožuje globální oživení a tlačí dolar dolů

Vzhledem k tomu, že Ben Bernanke naznačil na konci srpna, že Fed by mohl pokračovat v kvantitativním uvolňování, dolar od té doby výrazně oslabil. Politici a analytici obviňují Fed, že záměrně snižuje hodnotu dolaru a snaží se dát americkým vývozcům konkurenční výhodu v zahraničí.

Pokud by se Fed snažil o znehodnocení dolaru, prodával by dolary a nakupoval za ně cizí měny. To smí dělat pouze se souhlasem ministerstva financí. Fed však neprodává dolary od roku 2000.

Ačkoliv slabší dolar není přímým cílem akcí Fedu, je to předvídatelný a vítaný důsledek. Když uvolňuje měnovou politiku – buď snížením krátkodobých sazeb, nebo v dnešní době tím, že tlačí dolů dlouhodobé sazby dluhopisů – stávají se dluhopisy méně atraktivními. Investoři se hrnou do alternativ, včetně zahraničních akcií a zahraničních dluhopisů, čímž ostatní měny vůči dolaru posilují.

Nižší hodnota dolaru doplňuje nižší úrokové sazby v podpoře ekonomického růstu. Padající dolar zvyšuje americký vývoz a poškozuje to exportéry z jiných zemí. Amerika si žila nad poměry, nyní musí ušetřit více a spotřebovávat méně, aby se obchodní deficit vyrovnal.

3. Fed financuje vládní rozhazovačnost

Nákupem dluhopisů Fed ve skutečnosti financuje federální deficit. Hyperinflace v Zimbabwe nebo v Německu nastala, když soukromí investoři nechtěli půjčovat vládě, a tak centrální banka dotiskla peníze.

To však není případ současnosti. I s rekordním deficitem je stále hodně domácích i zahraničních investorů, kteří americké dluhopisy kupují. Starosti by byly oprávněné, pokud by Fed dále nakupoval dluhopisy při rostoucím inflačním tlaku.

V současné době je ekonomika slabá a inflace tak nízká, že by skutečně mohlo pomoci, kdyby si vláda více půjčila. Ale z politických důvodů k tomu nedojde.

4. Fed je imunní vůči politice

Kéž by! Fed je technicky nezávislý na zbytku administrativy, ale prezident a Kongres mají dostatek způsobů, jak na něj zatlačit. Mohou soukromě i veřejně obvinit jeho šéfa, pozdržet jeho znovuzvolení, nebo třeba změnit zákon o Federální rezervní bance.

Stejně jako Bill Clinton a George Bush, respektuje i Obama nezávislost Fedu. Bernanke chtěl nastavit explicitní inflační cíl (zhruba 2 procenta ročně), ale neučinil tak – částečně kvůli odporu části Kongresu, která se obává, že zaměření na jeden cíl by bylo na úkor nezaměstnanosti.

Radikální kroky v době krize rozhněvaly mnoho zákonodárců, a proto se může Bernanke zdráhat rozjet další kvantitativní uvolňování kvůli obavám z další kritiky.

5. Bernanke ví, co dělá

Bernanke se v rámci svého studia zabýval průběhem velké hospodářské deprese 30. let. Teď si může do životopisu dopsat řízení centrální banky v jednom z nejhorších období. Pokud někdo ví, co by měl dělat, je to právě on.

Historie Fedu je bohužel plná omylů – od těch, které vedly k Velké hospodářské krizi v roce 1929, až k těm, které přinesly stagflaci v roce 1970. Fed je nejmocnější finanční regulátor ve Spojených státech a zaměstnává stovky ekonomů a právníků, a přitom neměl dostatečnou představu o tom, jak zranitelný je finanční systém v chvíli, kdy dojde k nesplácení hypoték a poklesu cen nemovitostí.

Bylo by hezké, kdyby šlo podobným chybám do budoucna zamezit. Ale světové hospodářství je složité a neustále se rozrůstá a propojuje. Fed si nikdy nemůže být jistý důsledky svého jednání. Zašel příliš daleko s inflací a obchodními válkami? Nebo nedělá dost, a přijde tedy stagnace a deflace? Nikdo to neví, ani Bernanke.

Zdroj: Washington Post