Lidský druh v ohrožení aneb Vymírání planety se pomalu blíží

Prudký růst světové populace odstartoval zhruba v 18. století. Ve 20. století rostla světová populace třikrát rychleji než kdy jindy v celé historii lidstva. Za pouhých sto let počet lidí na planetě vzrostl z 1,5 miliardy na 6,1 miliardy.

Tento sprint ale pomalu končí. Historii lidstva lze rozdělit v zásadě do tří fází. První fáze, která začala se zrodem člověka, trvala velmi dlouhou dobu a byla charakteristická pomalým růstem světové populace. Druhou fázi odstartovala průmyslová revoluce, která zásadním způsobem transformovala prakticky vše od zemědělství po zdravotnictví. Toto období skončilo v roce 1962, kdy dosáhlo tempo růstu populace maxima. Dnes se nacházíme ve třetí, poslední fázi, jež je charakteristická postupným zpomalováním míry růstu populace až na nulu.

Organizace spojených národů očekává, že se růst světové populace zastaví kolem roku 2100. Na konci století by podle odhadů měla naše planeta živit téměř 11 miliard lidí. Indický ekonom Sanjeev Sanyal nicméně tvrdí, že predikce OSN nesprávně interpretují demografické trendy, které naznačují mnohem dřívější konec růstu populace. Podle Sanyala přijde změna trendu již v roce 2055, kdy na Zemi bude asi 8,7 miliardy lidí.

"Demografická data, která v poslední době chodí z jednotlivých světových regionů, naznačují, že míra fertility ve většině oblastí klesá. Pokles počtu narozených dětí zažívá zejména rozvinutý svět," upozorňuje Sanyal. Ani rozvíjející se svět z tohoto pohledu není tím, čím býval. Čína, Rusko ani Brazílie klesající trend fertility rozvinutého světa vyrovnávat nezvládají a ohromujícími křivkami se již nějakou dobu nemůže pochlubit ani Indie.

"Světová populace se ještě nějakou dobu udrží v růstovém trendu, nebude to nicméně primárně zásluhou nově narozených dětí," říká Sanyal. Hlavní roli bude v několika následujících letech až desetiletích podle Sanyala hrát zejména zvyšující se věk dožití. "Z reprodukčního hlediska se zkrátka růst populace již brzy zastaví."

Aby byla zajištěna stagnace populace, musela by celosvětová míra fertility dosahovat 2,3 (z toho v rozvinutém světě 2,1). V členských zemích Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) se nicméně aktuálně průměrná míra fertility (počet dětí na jednu ženu) pohybuje jen kolem 1,74. Třeba v Německu nebo Japonsku dosahuje jen asi 1,4. V Číně a Indii ukazatel v roce 1950 dosahoval 6,1 a 5,9, od té doby ale spadl na 1,8 a 2,6. Růst populace v Číně a Indii navíc bude v následujících letech brzdit skutečnost, že se v těchto zemích rodí výrazně více chlapců než dívek. Po očištění fertility o pohlavní nerovnost se tak Čína dostává v průměru na 1,5 a Indie na 2,45 dítěte na jednu ženu.

Vývoj světové populace bude mít podle očekávání negativní dopad na situaci na trhu práce, respektive na vývoj počtu lidí v produktivním věku. Zejména v Číně populace rychle stárne, a vývoj počtu práceschopných mužů a žen tak bude poměrně dramatický. Země by proti nepříznivým demografickým trendům mohla bojovat například uvolňováním politiky jednoho dítěte, je ale otázka, zda si již čínské rodiny na vychovávání jedináčků nezvykly natolik, že je k pořízení si dalšího dítěte nebude motivovat ani benevolentnější přístup vlády k rodinné politice.

Zdroj: Our World in Data, Project Syndicate