Solární boom v Saúdské Arábii

Saúdská Arábie je po Rusku druhým největším těžařem ropy na světě. Tomu odpovídá i složení jejího energetického mixu. Naprostá většina elektrické energie se v království vyrábí spalováním ropy a ropných produktů, tedy způsobem, od něhož západní svět dlouhodobě ustupuje ve snaze chránit životní prostředí. Většina saúdskoarabských elektráren je navíc extrémně neefektivní a podobně jsou na tom i elektrická zařízení, která se v zemi běžně používají. Výsledkem toho všeho je, že ačkoli má království jen asi 30 milionů obyvatel, je šestým největším spotřebitelem ropy na světě.

Královská rodina, která se u moci drží od roku 1932, kdy se prvním saúdskoarabským králem stal Abd al-Azíz ibn Saúd, ale chápe, že zásoby ropy jsou omezené, a spoléhat se tedy jen na černé zlato se rovná ekonomické i politické sebevraždě.

Saúdská Arábie se ve snaze o diverzifikaci národní ekonomiky a energetiky zhlédla v solární energii. Mezi její velké projekty patří plány na výstavbu obří továrny na výrobu solárních panelů nedaleko Rijádu nebo právě nyní dokončovaná továrna na výrobu polykrystalického silikonu, klíčové látky pro výrobu solárních panelů.

Se solárním boomem je spojen zejména princ Turkí bin Mohammed bin Násir bin Abdul al-Azíz Al-Saúd, který stojí v čele dvou významných institucí navázaných na fotovoltaiku. Šéfuje rijádskému výzkumnému ústavu King Abdulaziz City for Science and Technology a státní firmě Taqnia, která uskutečnila hned několik investic v oblasti obnovitelných zdrojů energie. "Máme zájem o solární energetiku. Již brzy naše investice v tomto odvětví exponenciálně porostou," řekl nedávno Turkí v rozhovoru pro server The Atlantic.

Ropy takřka zadarmo se nevzdává lehce

V zemi, jež se rozléhá na Arabském poloostrově, se spotřebuje až čtvrtina ropy, kterou tamní firmy vytěží. Poptávka po ropě navíc v království meziročně roste asi 7% tempem, tedy zhruba třikrát rychleji, než roste jeho populace. Podle studie britského think tanku Chatham House by pokračování tohoto vývoje ze Saúdské Arábie udělalo do roku 2038 čistého dovozce strategické suroviny. Taková vize královskou rodinu samozřejmě značně znepokojuje, protože ta si je dobře vědoma toho, že stabilita království stojí a padá s exportem ropy.

Galon benzínu (zhruba 3,79 litru) v Saúdské Arábii stojí zhruba 0,5 USD a kilowatthodina elektřiny asi jeden cent. Energie jsou tak v pouštním království levnější než kdekoli jinde na světě. Díky tomu se místními ulicemi prohánějí nablýskaná sportovní auta s neuvěřitelnou spotřebou a lidé ve svých domovech klimatizaci nevypínají ani tehdy, když odjedou strávit týden na pobřeží.

Právě extrémně levná ropa a elektřina jsou hlavními překážkami na cestě Saúdské Arábie k diverzifikovanějšímu energetickému mixu a snížení závislosti království na těžbě ropy.

Během posledního roku se toho nicméně v Saúdské Arábii z popudu členů královské rodiny hodně změnilo. Úřady nově požadují, aby novostavby chránila před extrémními horky izolace. Prodávat se navíc nově smějí již jen energeticky úsporné typy klimatizací. Země také připravuje legislativu, která umožní staré elektrárny nahrazovat pouze energeticky úspornějšími provozy, a v březnu království podepsalo s Jižní Koreou memorandum o porozumění, jež by mělo umožnit stavbu minimálně dvou jaderných elektráren.

Snahy o diverzifikaci energetického mixu jsou zřejmé. Před třemi roky Saúdská Arábie ohlásila, že na svém území postaví do roku 2032 solární farmy o celkovém výkonu 41 GW. To by podle odhadů mělo uspokojit zhruba pětinu očekávané poptávky po elektřině.

Ambiciózním plánům ale stojí v cestě několik překážek. Energetické firmy se v souvislosti s kýženým solárním boomem potýkají nejen s byrokracií a technickými problémy v podobě častých písečných bouří, ale především s neochotou lidí přejít od ověřené ropy k "pokusům" se sluncem, což je v kontextu extrémně levné ropy a ropných produktů vcelku pochopitelné.

Zůstává proto otázkou, zda budou mít saúdskoarabský král Salmán bin Abd al-Azíz al Saúd a další členové královské rodiny dost odvahy na to, aby dotáhli reformu energetického sektoru do konce. Pokud se má mocné pouštní království posunout od ropných vrtů k solárním panelům, bude nezbytné v zemi omezit rozsah programů na podporu prodeje ropy, a tím zvýšit cenu ropy na místním trhu. Problémem je ovšem to, že jsou místní na ceny černého zlata velmi citliví a každé jejich zvýšení je píchnutí do vosího hnízda.

Zdroj: The Atlantic