Kvantitativní uvolňování: Na QE3 není potřeba čekat – už začalo

"Lidé sčítají chyby těch, kteří je nechávají čekat." Francouzské přísloví. Z hlediska politiky centrální banky vstupujeme do nebezpečné zóny, protože ECB dle očekávání zvýšila úrokové sazby. Blížíme se také ke konci druhé vlny kvantitativního uvolňování, během níž americký Fed nakupoval dluhopisy. Ta by měla skončit 30. června.
Trh je v současné době posedlý sebemenšími nuancemi posledních prohlášení svárlivých členů FOMC amerického Fedu a jednotlivých členů ECB. Jsou ovšem v dnešní globální ekonomice centrální banky nezávislými aktéry, nebo jsou vazaly sil, které by si zasloužily více pozornosti?
Jednou věcí, kterou máme tendenci přehlížet, je skutečnost, že úrokové sazby stanovované měnovou politikou jsou většinou pod diktátem těch, které v celkové bilanci můžeme zařadit mezi čisté světové střadatele – tedy zemí, které jsou schopny exportovat kapitál.
Proč? Protože jejich schopnost recyklovat dolarové přebytky diktuje globální toky kapitálu.
Na grafu uvedeném níže vidíme jednoleté čínské zápůjční sazby a očekávaný růst inflace ve výhledu na 12 měsíců dle studie zpracované Michiganskou univerzitou. Když se podíváte na tuto korelaci, stále ještě si myslíte, že je důležité sledovat chování Fedu? Čínské zápůjční sazby byly jednoznačně tahounem inflace, a v druhém plánu také inflačních očekávání – přesně těch inflačních očekávání, které nyní přiměly doslova všechny centrální banky k jestřábí rétorice.
Vzpomeňte si na Jakobsenovo první pravidlo sledování centrální banky: Důležité je to, co dělá, ne to, o čem mluví.
Graf č. 1: Čínské jednoleté zápůjční sazby a očekávaný růst inflace ve výhledu na 12 měsíců dle Michiganské univerzity
Čína (jakožto přední země udávající směr monetární politice) na tuto kartu hrála pěkně koncem roku 2008, kdy spustila masivní stimul a přišla během 4 měsíců s prudkým snížením zápůjčních sazeb z 7,40 % na 5,40 %.
ECB podle očekávání zvýšila sazby
Nyní přeskočme do roku 2011. Máme tu Čínu, která prudce zvedá požadavky na bankovní rezervy a úrokové sazby, aby zabránila dopadu inflace na ekonomiku – daleko napřed po trajektorii, po níž se nyní pohybuje také ECB a za kterou daleko vzadu pokulhává Fed. Čína přešla do režimu zpřísňování měnové politiky a je v tomto ohledu napřed před ostatními.
Máme tu však ještě druhého velkého světového čistého vývozce kapitálu – Japonsko, které se však ve srovnání s Čínou nachází v naprosto odlišné situaci. V reakci na strašlivé následky zemětřesení a tsunami, které zemi postihly v březnu, představuje Japonsko nový masivní globální stimul a v podstatě nové kvantitativní uvolňování QE3 – v důsledku opatření BoJ, a dále také vzhledem k masivní recyklaci kapitálu směrem ven z Japonska. (Pokud jsem dříve předpokládal, že dojde k repatriaci kapitálu, tak jsem se šeredně zmýlil.) Vývoz kapitálu ze strany japonských investorů se nejzřetelněji odráží v mohutném posilování AUD oproti JPY – nejhlavnější měně carry trade obchodů ze všech hlavních měn zemí G-10.
Aktuální vývoj měnového páru AUDJPY sledujte zde V tuto chvíli jsme tedy konfrontováni se zvláštní kombinací politik nejdůležitějších globálních čistých střadatelů, zatímco carry trade obchody na měnových trzích (a chuť k riziku, kterou carry trade obchody běžně odrážejí) jdou prudce nahoru. Zároveň dochází k útlumu fundamentální podpory carry trade obchodů a globálního ekonomického růstu, neboť informace o měnách zemí G-10 nenaplňují očekávání a v mnoha případech signalizují prudké zpomalení.
V níže uvedeném grafu jsem použil index překvapení Citigroup (na Bloomberg INDEX CESIG10). Povšimněte si téměř dokonalé korelace mezi carry trade obchody a ekonomickými výsledky až do 11. března, kdy japonská tragédie tento vztah pravděpodobně nabourala.
Graf č. 2: Spotová sazba AUD vs. JPY a CESIG10 – (Citigroup Economic Surprise Index) – hlavní ekonomiky
Mé závěry ohledně dvou výše uvedených grafů jsou následující:
Díky Japonsku jsme zahájili odlehčenou verzi kvantitativního uvolňování QE3 a právě teď sklízíme ovoce čerstvého závanu likvidity prostřednictvím carry trade obchodů na devizových trzích, což je nová opora býčího trhu v oblasti akcií. Důležité je také to, že rekordně vysoko míří i ceny kovů a některých dalších komodit. Trh se zdá být ve svých názorech velmi sebevědomý se stále častějšími náznaky samolibosti.
Konec kvantitativního uvolňování bude znamenat konec růstu cen akcií
Aby ovšem tato samolibost a boom QE3 v odlehčené verzi byly ospravedlnitelné či udržitelné, bude zapotřebí, aby ekonomická výkonnost překlenula rozšiřující se propast intenzivními novými vzestupy cen aktiv a dalšími opatřeními v oblasti rizik. Tehdy ekonomický motor znovu naskočí (preferovaný scénář), nebo riskujeme jeho poruchu a z ní plynoucí zpomalení následované velkou dezorganizací, neboť realita přestane naplňovat očekávání. Gravitační síla totiž existuje – nakonec dokonce i na poli financí.