Jiný výhled na rok 2024 aneb Co se to stalo s budoucností?

Kdysi zářná budoucnost nyní vypadá pochmurněji než kdy dříve. Sledujeme stále více nedořešených geopolitických konfliktů. Všeobecná touha po politické změně, která je patrná z nástupu krajně levicových i krajně pravicových stran, nevede k uspokojivým výsledkům. Většina politických programů totiž nenabízí nic jiného než donekonečna omílané a různě naředěné verze návrhů na změnu, které tu již byly. Dokonce i kulturní život je plný repríz a opakování. Z průmyslu, kultury i politiky téměř vymizela produktivita.
Namísto slibovaných létajících automobilů máme jejich méně působivé příbuzné v podobě elektromobilů. Namísto toho, abychom věnovali čas vymýšlení toho, jak se dostat na Mars, trávíme jej na sociálních sítích a ztrácíme schopnost kritického myšlení. Ze všech se stávají Kardashianovy. Ve světě, který zoufale potřebuje čistou vodu, ochranu proti záplavám, řešení klimatické změny a společenské nerovnosti, lepší obranu, kybernetickou bezpečnost, vzdělávání a infrastrukturu plýtváme časem na nesmyslné hlouposti.
Přichází poslední fáze neustálého odkládání nevyhnutelného. I tak očekáváme, že rok 2024 skončí ve stejném duchu, v jakém začal. Rostoucí nespokojenost s establishmentem se projeví ve volbách v zemích Evropské unie, v Británii a možná i v USA. Cynik by mohl říci, že možná právě to je budoucnost, kterou si zasloužíme.
Hlasy zoufalých a nespokojených potřebují politickou platformu, na které by se ukázalo, že řešení nespočívají v protiimigračních opatřeních, zavřených hranicích, zavržení mezinárodní spolupráce, výhradní orientaci na národní bezpečnost ani v tom, že podlehneme panice a obavám. Všechna ta opatření vycházejí ze strachu, nejprimitivnějšího lidského instinktu. Abychom projevili soucit, musíme vynaložit úsilí, povznést se nad jednoduchost a egoismus a akceptovat ostatní. Nejchytřejší mezi námi pravděpodobně nebudou ti nejagresivnější, ale ti nejsoucitnější.
Naše výhledy na další kvartály se soustředí na to, jak svět dále odkládá nevyhnutelné, ačkoli to již nemůže dlouho vydržet. Není jasné, zda to potrvá rok, dva či déle, ale časem dají vlády systému novou fiskální injekci a dluhové břemeno se opět stane problémem. Na politické scéně nás čekají volby do značné míry ovlivněné strachem a protestem proti establishmentu a je dost pravděpodobné, že hospodářským důsledkem toho všeho bude pomalý růst a poměrně vysoká jádrová inflace. V oblasti ekonomiky budou největším rizikem první dvě čtvrtletí, zatímco ve zbývajících dvou čtvrtletích vzrostou rizika politická.