Toto politické riziko v Evropě zatím doutná, ale může se rychle rozhořet
Evropu obchází další strašák - politický extremismus.
Uprchlická krize se v posledních dnech stala pro Evropu hlavním tématem. Pro politické lídry zůstává palčivým problémem. Své by nám o tom jistě řekla třeba německá kancléřka Angela Merkelová, jejíž popularita v reakci na její styl řízení uprchlické krize klesá.
Podle analytiků z německé banky Berenberg (a nejen podle nich) pravicově nacionalistické politické strany připravují populistickou kampaň s požadavkem na uzavření hranic v důsledku vysokého přílivu uprchlíků do EU. V podobě A nemusíme chodit z hranice, protimuslimské nálady známe i z českého parlamentu.
Migranti proudí ze Sýrie hlavně do Turecka a Libanonu, ale vzhledem k zhoršujícím se podmínkám ve zdejších uprchlických táborech mnozí z nich hledají způsob, jak získat azyl v Evropské unii. Přes řecké ostrovy míří dále do Evropy.
Jean-Claude Juncker, předseda Evropské komise, předložil ve středu návrh na rozdělení 160 tisíc uprchlíků ze zemí sužovaných válkami na území Evropské unie. Naléhá na to, aby se 28 členských zemí na řešení uprchlické krize podílelo adekvátní měrou.
Komise vzala při propočtech v úvahu faktory, jako jsou velikost země a její ekonomická síla. EU by se podle ní měla o migranty podělit následovně:
Lídři jednotlivých členských zemí jsou ale v otázkách uprchlické krize nejednotní. To odporuje podstatě evropské integrace, jež měla posílit politickou spolupráci mezi členskými státy a umožnit volný pohyb zboží, služeb a pracovní síly na území unie.
I když Berenberg poukazuje na to, že nejde zdaleka o první krizi tohoto typu, riziko eskalace antiimigratských nálad v Evropě je větší než například ve Spojených státech, kde je přitom problém nově příchozích lidí především z Mexika a dalších států Latinské Ameriky jedním ze ožehavých témat blížících se prezidentských voleb.
Uprchlíci směřující do jádra Evropy zpravidla nejprve překročí hranice jiného (periferního) členského státu EU, což je dáno velkou otevřeností Evropské unie. Pokud ale celonárodní volby v některém velkém členském státě vyhraje pravicový populista s požadavkem na obnovení kontroly hranic, může teoreticky zemi od unie izolovat. A teoreticky se může něco podobného stát i bez voleb, hlasy volající po obnovení hraničních kontrol a přísnější kontrole vnějších hranic jsou slyšet i od politiků, kteří k extrémní pravici v žádném případě nepatří.
Berenberg sice nevidí tento scénář jako pravděpodobný, ale zdůrazňuje, že nárůst pravicového nacionalismu v národních volbách může být tím, co ekonomové nazývají černou labutí (událost s malou pravděpodobností výskytu, ale obrovským dopadem, pokud k ní dojde).
Jsou to zhruba dva měsíce, co se naplno rozdmýchala krize okolo Řecka. Tamní voliči v referendu odmítli záchranný balík nabízený věřiteli, který ale řecká vláda nakonec přijala de facto proti vůli národa. Panovaly obavy, že se "nákaza" extremismu začne šířit po Evropě a levicové vlády brojící proti úsporám odstartují druhé dějství eurokrize, jež vrcholila hlavně v letech 2011 a 2012.
Také referendum o takzvaném Brexitu, odchodu Spojeného království z EU, se může nakonec ukázat spíše jako hlasování o imigraci než jako výhodách největšího jednotného trhu světa, spekuluje Berenberg. Opět se tak potvrzuje, že podstata členství v EU nakonec není tolik o ekonomice, důležitější roli mohou hrát faktory čistě politické.
Zdroj: Berenberg, Bloomberg
Aktuality
