Pod pokličkou efektu bohatství aneb Jak (ne)funguje uvolněná měnová politika

V souvislosti s vlivy uvolněné měnové politiky je často zmiňován efekt bohatství. Ten by měl znamenat tendenci utrácet více, když hodnota aktiv roste.

Představte si, že vlastníte nějaká aktiva, která se zhodnocují. Cítíte se bohatší, a proto si chcete začít žít "na vysoké noze". Jak to v praxi můžete provést?

• Prodáte některá z aktiv.
• Vezmete si proti nim úvěr.
• Zvýšíte ve své firmě dividendu nebo si vyplatíte vyšší plat.
• Vyměníte aktiva za nějaká jiná s vyšším pravidelným příjmem.

Prodej aktiv

Prodat zhodnocená aktiva ve většině případů znamená inkasovat zisk a zaplatit z něj daně. Může jít o efektivní jednorázové zvýšení kupní síly. Znamená to ale, že někdo jiný se se svou hotovostí bude muset rozloučit, aby od vás mohl aktiva odkoupit. Čistý efekt pro ekonomiku je nula. Pokud tedy cenné papíry nenakupuje centrální banka za nově vytištěné peníze.

Navíc málokdo bude chtít své dlouhodobé investice prodat, aby získané peníze utratil za spotřební zboží. Nebude spoléhat na to, že se zbylá aktiva zhodnotí stejnou měrou, a proto realizované kapitálové zisky rozhodně nebude chtít hned utratit. Většina starších lidí sice bude muset v pozdějším věku naspořený kapitál začít spotřebovávat, to je něco trochu jiného než efekt bohatství.

Úvěr proti cenným papírům

Takovéto dluhy mohou být nebezpečné, pokud k nim dochází ve velké míře. Velké ponaučení v této oblasti poskytla finanční krize - hodnota dluhů zůstává konstantní, i když se hodnota nemovitosti, na níž byl úvěr pořízen, propadne. Pokud si půjčujete proti cenným papírům na spotřebu, může to skončit špatně. Nemovitost není bankomat a se stejnou logikou byste měli přistupovat i k obchodnímu účtu. Nemá smysl se zajišťovat něčím tak volatilním, jako jsou akcie.

Pokud si půjčíte proti zhodnocenému aktivu za účelem spotřeby, zvýší se vaše příjmy jednorázově. Pokud ale hodnota aktiv nebude růst donekonečna, žádný další úvěr už nedostanete. V případě, že hodnota aktiv naopak dramaticky klesne, odhalíte, že jsou dluhy vyšší než aktiva. V důsledku toho budete nuceni spotřebu prudce omezit, protože bude nutné buď dluh splatit, nebo sehnat peníze na doplnění kolaterálu.

Větší dividenda nebo vyšší plat

Pokud řídíte firmu, jistě řešíte dilema, zda vybrat zisky (zvýšením dividendy nebo platu), nebo je reinvestovat do kapitálových výdajů na rozšíření byznysu. Jednoduše vzato, vyšší osobní spotřeba jde na úkor firemních investic. Navíc z realizovaných zisků musíte zaplatit daně.

Také si můžete zvýšit plat, což vám umožní spotřebovávat více, ale na úkor minoritních akcionářů. Opět půjde o hru s nulovým součtem.

Výměna aktiv za jiná s vyšším pravidelným příjmem

Je to stále jen výměna. Sice budete mít více na utrácení, někomu jinému ale zbude méně. Větší smysl dávají investice, které nabízejí celkově nejlepší výnos bez ohledu na to, jaký z nich plyne pravidelný příjem.

Když si vyberete vyšší příjmy v současnosti, bude to kompenzováno nižšími příjmy v budoucnu. I kdyby vláda rozhodla, že všechny společnosti budou povinně vyplácet dividendy ve výši 3 % tržní hodnoty (nebo férové hodnoty, ale kdo by se s ní počítal), zvýšily by se sice osobní zdanitelné příjmy, ale mnozí by je stejně reinvestovali. Pro firmy by to znamenalo omezit investice, nebo si na ně půjčovat.

Žádný z výše zmíněných způsobů "bohatnutí" ze zhodnocených investic neprodukuje dodatečné výdaje agregátně pro celou ekonomiku. Proto by měly být Fed a další centrální banky se stimulací růstu akciového trhu a úvěrové aktivity opatrné. Růstový efekt pro ekonomiku ve středně- až dlouhodobém horizontu je totiž značně diskutabilní.

Zdroj: realmoney.com