Lži, jimiž Fed krmí Američany - 2. díl

"Produkční mezera" sníží inflaci

Tzv. produkční mezera vzniká ve chvíli, kdy převládá vysoká míra nezaměstnanosti a v ekonomice je mnoho nevyužitých výrobních kapacit. Bernanke a mnozí další argumentují, že v ekonomice přece nemůže být inflace, pokud je tolik lidí bez práce a mzdy jsou nízké. Přesto tomu tak v současnosti je.

Přímý vztah nezaměstnanosti a inflace je spojen s ekonomickým modelem tzv. Phillipsovy křivky, který se těšil oblibě v 60. letech a začátkem 70. let. Podle něj je možné nalézt jedině určitý kompromis mezi nezaměstnaností a inflací (nižší nezaměstnanost a vyšší inflace a naopak).

Myšlenka spočívá v tzv. mzdové inflační spirále: inflace vzniká tak, že při náboru dodatečných pracovních jednotek, tím, jak se pracovní síla stává nedostatkovým zbožím, požadují zaměstnanci čím dál vyšší mzdy a zaměstnavatelé přenáší zvýšené mzdové náklady na spotřebitele.

Lži, jimiž Fed krmí Američany - 1. díl

V době ropných šoků 70. let, které byly způsobeny politickými neshodami na Blízkém východě (stejně jako dnes), se Arthur Burns, tehdejší guvernér Fedu, tohoto modelu důsledně držel a sledoval uvolněnou/expanzivní monetární politiku ve snaze dostat nezaměstnanost pod 4 % - tedy zpět na hodnotu z konce 60. let. Výsledkem bylo znehodnocení dolaru, raketový nárůst cen potravin a pohonných hmot a hořké období stagflace (vysoké inflace doprovázené hospodářskou stagnací). Nezní to povědomě?

K americkému falešnému pocitu klidu přispívá i bývalý dezinflační vliv čínských levných továren a pracovní síly v posledních deseti letech. To je však již hudbou minulosti. Finanční požadavky Číňanů stoupají, což se promítá v nákladech na přepravu a suroviny.

Dle ekonomky Anety Markowské ze Société Générale čínská míra inflace skrze dovozní ceny odjakživa výrazně ovlivňuje americkou inflaci, avšak s 2Oměsíčním zpožděním. Jen na základě této kauzality můžeme do roka a půl očekávat míru americké jádrové inflace na hodnotě 2 %, přičteme-li k tomu navíc vliv vyšších cen potravin, paliv a komodit, překoná s největší pravděpodobností úroveň 3 %. **Jádrová inflace je přitom na rozdíl od "celkové inflace", rozhodující pro vývoj ekonomiky!

Nezaměstnanost v USA pod 9 % a nové pracovní příležitosti

Situace ve Spojených státech je mnohem horší, než by odpovídalo nezaměstnanosti 8,9 %. Přesnější obraz nabízí širší míra "U6", která je téměř na 17 %. Ta totiž zahrnuje i ty, kteří rezignovali na hledání práce, a jen občasně pracující). Zapojení pracovní síly kleslo na 64,2 %, to Amerika nezažila od počátku 80. let.

Další problém je v druhu nezaměstnanosti, která v USA převládá. Mnoho lidí, kteří ztratili práci (především z výrobních sektorů), stále doufá, že najde uplatnění ve stejném oboru. Rekvalifikace pro ně nepřipadá v úvahu.

Pokud nezaměstnanost v ekonomice nemá podobu strukturální, tito lidé se brzy na své pozice vrátí a pracovní trh se bez tlaků na inflaci zotaví. Stejně tak uvažuje i Bernanke.

Zdá se však, že se Fed ve své úvaze podstatně mýlí a nezaměstnanost špatně identifikuje: **rostoucí množství důkazů naznačuje, že je strukturální nezaměstnanost v USA na vzestupu (zhruba 7,5 %, tedy o 2,5 p.b. více, než odhaduje Fed). To znamená, že mnoho z těchto "starých" povolání, například hypoteční poradci a realitní makléři, se prostě na stejnou pozici nevrátí.

Lékem na nezaměstnanost tak budou pomalu postupující rekvalifikace a vyšší inflace pramenící ze zvyšujících se mezd v rychle rostoucích odvětvích, která potřebují přilákat nové talenty. To potvrzuje i současný rychlý růst mezd – +2,6 % za rok, především ve finančním sektoru, školství, zdravotnictví a IT odvětvích.

Lze z toho vyvodit, že i přes armádu nezaměstnaných Američanů musejí firmy přeplácet zaměstnance, aby získaly vysoce kvalifikované pracovníky, kterých je v současnosti v Americe nedostatek. Nábor pracovníků je opět na předkrizové úrovni, jenomže současní uchazeči musejí předvést mnohem více než ti dříve propuštění!

Zdroj: money.bundle.com

Aktualita pro rok 2026