Larry Summers: 4 chyby, které teď dělá Fed

Larry Summers, který byl jeden čas považován za největšího kandidáta na výměnu Bena Bernankeho na pozici šéfa americké centrální banky, to má nyní mnohem jednodušší. Nemusí dělat rozhodnutí, ale může je kritizovat. Zkušenosti na to má, o tom žádná. Problém je, že jej představitelé Fedu příliš neposlouchají.

Není to poprvé, co Summers kritizuje Fed za ochotu zvedat sazby v prostředí, které není vysloveně růstové, a varuje před sekulární stagnací. Jak sám říká, Fed, i ostatní centrální banky jsou bohužel stále odkázány na tradiční modely a jednají způsobem, který zvyšuje pravděpodobnost sekulární stagnace.

Summers oživil tento pojem, s nímž původně přišel již v roce 1930 Alvin Hansen, v roce 2013 na půdě MMF. V podstatě jde o to, že světová ekonomika neroste tak rychle jako v minulosti, protože poptávka jednoduše není dostatečná. Podle Summerse tak centrální banky musejí přijmout, respektive pokračovat v opatřeních podporujících růst. Zjednodušeně řečeno je potřeba zvyšovat výdaje a zavázat se k udržování nízkých úrokových sazeb. I přes výrazné snižování sazeb je z tabulky jasně patrné, že růst v rozvinutých ekonomikách není takový, jaký se očekával.

Summers přichází se čtyřmi největšími přešlapy, které Fed udělal při svém avizování a nakonec i reálném zvyšování úrokových sazeb.

1. Podle Summerse není důvod věřit (jak to dělá Fed), že se inflace brzy vrátí na vyhlížena 2 %. Data spíše ukazují na opak a také všeobecná očekávání indikují možný další pokles.
2. Dalším problémem je skutečnost, že Fed se chová, jako kdyby byla 2% inflace stropem, ne cílem (i když Janet Yellenová tvrdí opak). Fed by měl nechat inflaci prostor k pořádnému růstu, a to i daleko nad současný 2% cíl. Tím, že centrální banka zvyšuje sazby poměrně daleko od této hranice (na roční bázi kolem 1,3 %), zvyšuje tlak na ekonomiku a pravděpodobnost, že se k cíli vůbec nedostane.
3. Třetí výtka míří na zavádějící představu, že Fed nyní musel zvednout sazby (a podpořit poptávku), aby je v případě ekonomického šoku mohl opět snížit. Podle Summerse neexistuje žádný model, podle kterého poptávka díky zvýšeným sazbám poroste a zároveň by mohla klesnout, kdyby zůstaly na nule. Ačkoli na první pohled tento argument vypadá logicky, nemusí být správný.
4. Poslední chybou Fedu je podle Summerse fakt, že podceňuje již zmiňovanou sekulární stagnaci. Banka podle něj není schopna rozpoznat vliv světové ekonomiky na tu americkou a přeceňuje uvolněnou měnovou politiku i neutrální sazby. "Myslím si, že kdyby byla nominální sazba 3 % a inflace hluboce pod cílovou hodnotou, tlak na zvyšování sazeb by byl mnohem menší, než tomu bylo nedávno. Přání zvýšit úrokové sazby nevychází z nějaké hloubkové analýzy Phillipsovy křivky, ale s přesvědčení, že nulové sazby jsou něčím špatným a ekonomika, která vytvoří 200 tisíc pracovních míst měsíčně, je zdravá."

Summersova kritika Fedu je možná trochu překvapivá. V době, kdy byl favoritem na post šéfa Fedu, byl totiž ekonom považován spíše za jestřába, který zastává utaženější měnovou politiku, zatímco Janet Yellenová byla holubicí podporující Bernankeho rozhazování peněz. Když už tedy jestřáb kritizuje zvyšování sazeb, něco asi nebude v pořádku.

Zdroj: Larrysummers.com