Všeho moc škodí. 5 důvodů, proč to nepřehnat s diverzifikací

I když se to na první pohled může zdát jednoduché, při rozdělení portfolia mohou investoři dělat celkem hodně chyb.

1. Přílišné lpění na detailech

Investoři často řeší nějaké aktivum, které by mělo mít v portfoliu minimální váhu, a přitom nehledí na to, co je v portfoliu z hlediska výnosů a rizik podstatné. Namísto toho, aby investor řešil, jaký podíl v jeho portfoliu bude mít například zlato, měl by se zaměřit na svou toleranci k riziku a očekávaný výnos celého koše investic.

"Sestavování portfolia je jako pečení dortu. Většina receptů vyžaduje špetku soli pro zvýraznění chutí jiných ingrediencí. Zároveň je ale potřeba hodně cukru. Když zapomeneme na sůl, je to v pořádku, když zapomeneme na cukr, je to problém," říká Corey Hoffstein, zakladatel a šéf společnosti Newfound Research.

2. Kvantita na úkor kvality

Větší počet investičních nástrojů nemusí znamenat lepší diverzifikaci. Když držíte ETF sledující index S&P 500, je to stejné, jako když držíte všech 500 akcií z indexu. Investoři většinou dělají chybu právě v akciové složce, když nakupují více produktů zahrnujících stejné tituly. Mají pocit, že diverzifikují, ale ve skutečnosti koncentrují riziko.

"Nadměrná diverzifikace způsobuje falešný pocit uspokojení, protože si myslíme, že jsme diverzifikovali, ale přitom velké množství investic v portfoliu nese stejné riziko," míní Hoffstein.

3. Hodně peněz za nic

Když si někdo vybere spoustu aktivně spravovaných produktů, může si myslet, že diverzifikuje (a možná má i pravdu, dobrý výběr může mít smysl), ale ve skutečnosti hlavně odevzdává poplatky manažerům, kteří investují podobně.

"Kombinace příliš mnoha aktivně spravovaných nástrojů může vést k tomu, že se jejich přínos navzájem ruší, nebo dokonce zvyšuje riziko. V takovém případě skončíte u placení poplatků za aktivní správu s výkonností pasivní investice," říká Hoffstein.

4. Ztráta transparentnosti

Při výběru investic je důležité nejen rozumět každému aktivu, ale také tomu, jak tyto investice společně vytvářejí komplexní portfolio. Pokud investor kupuje jeden akciový a jeden dluhopisový fond, měl by sledovat nejen tyto dvě pozice, ale také to, jak se vzájemně ovlivňují. Pokud přidá další index, například komoditní, musí opět sledovat jejich interakci. Každá další pozice zvyšuje počet vztahů, které je potřeba brát v úvahu, a investor tak snadno může ztratit kontrolu.

"Dokonce i když dokážeme přesně odhadnout a sledovat obrovskou spleť různých aktiv, geografickou diverzifikaci, různé investiční styly nebo rizika a zvládneme sestavit optimální portfolio, na trzích nic není a nebude statické. Změny vedou k tomu, že dnešní optimální portfolio již zítra optimální být nemusí," upozorňuje Hoffstein.

5. Nestálost

Pokud investor rozumí tomu, do čeho investuje, portfolio může fungovat dlouhodobě. Pokud ale přidává do portfolia příliš mnoho "ingrediencí", může ztratit přehled o tom, co dodává výnos, a co naopak zvyšuje riziko. V horším případě se může vystavovat riziku, kterému ani nerozumí.

"Jednoduchá a transparentní řešení budou pravděpodobně robustnější než ta příliš složitá. Optimální portfolio je zkrátka to, které vydrží co nejdéle," doplňuje Hoffstein.

O tom, že diverzifikace je důležitá, pochybuje málokdo, ale jen někdo dokáže sestavit vhodné portfolio. Pokud to investor přežene a diverzifikuje jen proto, aby diverzifikoval, ne aby omezil riziko, jeho práce se zřejmě mine kýženým účinkem. "Investoři by měli diverzifikovat s jasným cílem, tedy snižovat rizika, která nejsou schopni ovlivnit nebo snést, a zároveň se držet aktiv a strategií, které jim přinášejí dlouhodobý růst," uzavírá Hoffstein.

Zdroj: WSJ