Není komodita jako komodita aneb Proč se zlato (stále) třpytí jen skromně?

Graf ukazuje celkový objem peněz spravovaný burzovně obchodovanými fondy (ETF) sledujícími akcie v odvětví těžby tradičních energetických surovin (ropa, plyn, uhlí) a akcie těžařů zlata. ETF sledující energetiku narostly v tomto směru ze svých minim zhruba na pětinásobek, za čímž dílem stojí růst cen samotných komodit (jež se odrazily v lepších ziscích firem, a tedy i ve vyšších cenách akcií), částečně je ale také cítit, že se část investorů vrací k "tradiční" energetice poté, co v předchozích letech od ropy a plynu odcházeli v rámci příklonu k obnovitelným zdrojům v rámci snahy o zlepšování takzvaného ESG profilu.

Vedle energetických ETF jsou ty zaměřené na těžaře zlata podstatně skromnější. Ano, v posledních dvou letech byly ceny zlata v určitém rozpětí a po roce 2020 se již nevyšplhaly na nové dolarové maximum (americká měna ve stejné době citelně posílila, v jiných měnách tak žlutý kov maxima překonal). Ač jde o akciové ETF, v tomto konkrétním případě zkrátka na cenách komodit záleží a těžaři zlata jen těžko mohou hledat jiné impulzy, protože poptávka po zlatě je relativně stabilní (vedle poptávky po energetických surovinách).

S obecnou nervozitou na trzích je ovšem minimálně možné spekulovat, že by ceny drahých kovů v čele se zlatem mohly opět začít růst (vyšší sazby jim obecně neprospívají, protože kovy nenabízejí žádný výnos, ve hře je ale vedle vývoje sazeb a ekonomiky také geopolitika a obecná nejistota). Těžaři zlata by mohli z tohoto vývoje mít prospěch a jejich akcie by mohly umazat část pomyslného náskoku, který získaly tituly z energetického odvětví.