Dva experti ze City o Číně: Země mění politické vedení, ekonomika zrychlí

Čínský hrubý domácí produkt přepočtený na hlavu se musí do roku 2020 zdvojnásobit, prohlásil odstupující čínský prezident Chu Ťin-tchao na úvod klíčového 18. sjezdu komunistické strany.

Čína obmění až 70 % svých politických špiček, ekonomiku to nakopne

James Knightley (JK): Už tradičně jde o novou kapitolu v čínské historii. Nová vláda se proto bude chtít ukázat jako proaktivní. Čekáme tak, že od začátku roku začne opět stimulovat ekonomiku. Podle mě se dočkáme fiskálního stimulu, snížení úrokových sazeb a snížení rezerv, které musejí vytvářet komerční banky. Dočkáme se zkrátka výrazněji prorůstové politiky. Proto také předpovídáme, že růst HDP solidně zrychlí. Podle nás HDP poroste zhruba 9% tempem, zatímco letos čekáme posílení o nějakých 7,5 %. Letos Číňané odepsali část růstu, aby se jim povedlo zkrotit realitní bublinu a vyřešili některé s politikou spojené věci. V příštím roce se začnou opět soustředit na ekonomiku, což je dobrá zpráva pro globální hospodářství.

Erik Nielsen (EN): Čína se podle nás vyhne tolik diskutovanému tvrdému přistání, je ale potřeba se mít na pozoru. Nevíme totiž přesně, kdo zemi povede a co bude dělat. Nevíme, jak bude stimulovat ekonomiku. Zda bude peníze pumpovat do sektorů, jako je stavebnictví, podobně jako dosavadní vedení – o čemž pochybuji –, nebo zda se pokusí povzbudit soukromou spotřebu. Pokud se nové vedení rozhodne pro to druhé, nevíme, jakému segmentu domácností se pokusí pomoci. Šlo by o ty, u nichž je možné čekat hlad po evropském zboží, nebo o ty chudší, kteří evropské zboží příliš nekupují? Odpověď na to v tuto chvíli prostě neznáme, a přitom právě ta ovlivní mimo jiné i vývoj v Evropě.

Infrastruktura bude nadále v kurzu, korupce s ní spojená nezmizí

JK: Pravděpodobně se dočkáme toho, že nemalé peníze půjdou do projektů v oblasti infrastruktury a energetiky. Asi se také budou stavět nová města. V tomto nečekám žádnou výraznou změnu. V této oblasti se bude pohybovat velké množství peněz, no a vzhledem k tomu, jak funguje komunistická strana, se z nich bohužel nemalá část asi ztratí. Na druhou stranu, určitě bude zajímavé, jak v tomto smyslu zafunguje nedávný článek New York Times o majetkových poměrech rodiny čínského premiéra Wen Ťia-paa, který vyvolal velký skandál. Otázkou proto je, jak moc může ovlivnit korupci a dohazování zajímavých kšeftů mezi spřízněnými dušemi. Pochopitelně by bylo dobré kdyby, rozdělování peněz ze státní kasy bylo napříště transparentnější, ale nemyslím si, že by se v tomto dala čekat úplně nová kapitola. I tak se ale dostane hodně peněz do ekonomiky, což jistě pomůže.

Růst od ledna do září táhli z 55 % spotřebitelé, významnou roli budou mít i dále

EN: Problémem Číny je nadměrná míra investic. Já jsem tam strávil poměrně dlouhou dobu a to, co jsem viděl, koresponduje s tím, co napovídají data. Země zažila obrovský stavební boom. Pokud jste svědky tak masivních investic v tak krátké době, není prostě možné alokovat kapitál efektivně, to vám garantuji. Na mnoha místech stojí prázdné budovy, silnice, které nikam nevedou. Jinými slovy, Číňané musejí najít cestu k vybudování společnosti, kde bude soukromá spotřeba na úrovni zemí OECD (60 až 65 %). Tam se Čína nedostane ze dne na den, ale je dobře, že tam směřuje. Význam investic by se totiž měl dostat na úrovně, které jsou podle historických zkušeností udržitelné.

JK: Čínské mzdy rostou ročně o 20 %, inflace se k této úrovni ani zdaleka neblíží. To v praxi znamená, že se reálné příjmy domácností opravdu dramaticky zvyšují. Střední třída posiluje a poptávka po spotřebním zboží zřejmě dále poroste. V tuto chvíli se toho hodně soustředí na tradiční luxusní produkty relativně úzké skupiny výrobců. To se ale podle mě bude postupně měnit. Firem, které budou z růstu Číny profitovat, bude přibývat. Profitovat bude také turistický průmysl, počet čínských turistů, kteří navštěvují Evropu, už nyní dramaticky roste. To pomůže i maloobchodníkům v místech, která navštěvují.

Čínským makrodatům je možné věřit, nic jiného nám ani nezbývá

EN: Statistikám víceméně věřím. Nedávno jsem o něčem podobném diskutoval s jedním americkým investorem, který nevěřil datům z amerického trhu práce. Byl přesvědčený o tom, že byly zmanipulovány; že šlo o nějakou konspiraci, která měla pomoci Obamovi. Já naopak nevěřím tomu, že si někdo data vymýšlí. V Číně je asi vyšší riziko než například na západě, ale i tak. K tomu dodám ještě jednu věc: pokud mě budete schopen přesvědčit o tom, že čísla nejsou důvěryhodná – a já naslouchám, ničemu se nebráním –, pak jako ekonom prostě musím přestat o Číně mluvit. Pokud nemám čísla, kterým mohu věřit, pak jako ekonom prostě nemám co říci. Odmítám dělat analýzy na základě čísel, které někdo dá dohromady s tím, že jsou pravděpodobně důvěryhodnější než ta oficiální. Pokud mě tedy dotyčný nepřesvědčí, že to má smysl.

Ne vše čínské se třpytí, i tak má ale země draka investorům co nabídnout

EN: Je potřeba začít tím, že se zaměříme na čínského spotřebitele. Pokud letošní růst táhnou bohatí lidé z východního pobřeží, může to mít vliv na firmy, do kterých by mohlo být zajímavé zainvestovat – na americké, evropské a další exportéry. Pokud jej ale táhnou masy, které se ze západu stěhují na východ, je to z pohledu investora úplně jiný příběh.

JK: To je složité, mnohé společnosti jsou poměrně nečitelné. Na druhou stranu, dá se čekat, že pokud ekonomika začne růst rychleji, na čínském akciovém trhu vznikne zajímavý potenciál. A když začne růst celý svět? Spousta peněz je teď zaparkovaných v dluhopisech a dalších bezpečných přístavech. Tyto peníze by najednou mohly začít proudit do rizikovějších oblastí. Čína by v tom případě byla jedním z pochopitelných cílů, jde o rostoucí hospodářskou supervelmoc. Proto její výhled považuji stále jako zajímavý.