Jak "prošustrovat" pět miliard dolarů?

Průmyslník a filantrop Cornelius Vanderbilt, jeden z nejvýznamnějších amerických podnikatelů 19. století, věřil, že nejlepším způsobem, jak zajistit pokračování úspěšného rodinného "podniku", je převést většinu majetku pouze na jednoho ze svých dědiců. A tak jmění v hodnotě kolem 95 milionů USD odkázal svému synovi Williamu H. Vanderbiltovi. V roce 1877, kdy Cornelius Vanderbilt zemřel, šlo o bohatství, jehož hodnota byla vyšší než souhrnná hodnota všech emitovaných vládních dluhopisů USA.

Rozhodnutí Cornelia se brzy ukázalo jako velice správné. William během pouhých devíti let hodnotu zděděného majetku více než zdvojnásobil na 200 milionů USD. Dnes by měl tento majetek s přihlédnutím k historické inflaci hodnotu kolem pěti miliard dolarů, a dokonce více než 315 miliard USD, pokud bychom jako měřítko použili velikost HDP.

Nákladný život dědiců

Smrt Williama v roce 1885 ale byla začátkem konce rodinného impéria. Když se v roce 1973 na Vanderbiltově univerzitě v Tennessee (univerzita nese jméno rodiny na počest Cornelia Vanderbilta, který na její výstavbu v roce 1873 přispěl milionem dolarů) sešla celá rodina, nebyl účastníkem setkání ani jeden dolarový milionář.

Vanderbiltův klan se v době takzvaného pozlaceného věku, trvajícího od 70. let 19. století do začátku 20. století, rozhodně nedržel zkrátka. Rodina vlastnila hned devět domů na newyorské Fifth Avenue a pořádala okázalé večírky. Známý je i příběh luxusní jachty Alva, pojmenované po manželce Williama K. Vanderbilta, syna Williama H. Vanderbilta. Ta se potopila v roce 1892 a traduje se, že William K. Vanderbilt zadal výrobu její kopie ihned poté, co po zmizení 80 metrů dlouhé lodi pod hladinou bezpečně stanul na břehu.

Nevýhodný rozprodej majetku

Ani rozmařilý život členů Vanderbiltovy rodiny ale nespolykal všechny peníze. Vanderbiltovi měli mimo jiné mimořádný talent na prodávání majetku v nejméně vhodnou chvíli. Během Velké hospodářské krize například Alva Vanderbiltová prodala Mramorový dům na Rhode Islandu za 100 000 USD, tedy méně než 1 % nákladů na jeho stavbu. V roce 1945 zase majitele změnila sbírka obrazů Williama H. Vanderbilta. Nákupní cena děl se pohybovala kolem dvou milionů dolarů, rodina ale v dubnu 1945 za jejich prodej utržila jen něco málo přes 323 000 USD.

Jednoznačně největší hřích, kterého se Vanderbiltovi dopustili, byl ale fakt, že vlastnili jen minimum aktiv, která generovala zisky. Výjimku představovaly snad jen železnice, na kterých v začátcích zbohatl Cornelius Vanderbilt.

Udržet bohatství je "kumšt"

A tak se stalo, že z majetku Cornelia Vanderbilta, zhodnoceného jeho synem Williamem H. Vanderbiltem, postupně ubývalo, až nakonec nezbylo prakticky nic. Rozmařilý život třetí a čtvrté generace, Velká hospodářská krize a druhá větová válka si vybraly svou daň.

Současníci si ze smutného příběhu rodiny Vanderbiltových mohou vzít cenné ponaučení. Život ze dne na den nemusí být jen záležitostí lidí s nízkými příjmy. I ti nejbohatší mohou s penězi zacházet tak, že je aktuální potřeby a nepříznivá situace na trzích donutí prodávat majetek hluboko pod cenou. Slovy Cornelia Vanderbilta: "Bohatým se dokáže stát i hlupák. Udržet hodnotu majetku umí jen ti nejlepší."

Zdroj: Of Dollars And Data