Jižní Korea a její lekce o finanční krizi pro současnou Evropu

Jižní Korea: Politika (a) hromadění dluhů

Eurozóna by se však od tohoto asijského tygra měla něco naučit. Jižní Koreji se podařilo z krize zotavit rychleji, než kdo očekával, a to díky kombinaci citlivých reforem a rychlého oživení. Obratu ve vývoji jihokorejské ekonomiky napomohla velká depreciace měny – wonu. Proto i dnes mnozí ekonomové považují případnou depreciaci eura za jediný způsob, jak eurozónu postavit na nohy.

Každá krize je jiná, přesto bychom v případě té jihokorejské našli mnoho společných rysů s finančními krizemi ostatních mladých trhů z 90. let.

Silně propojené skupiny firem rychle expandovaly díky dostupnosti levných úvěrů. Zahraniční akcionáři měli na vedení společností jen nepatrný vliv. Věřitelé společnostem ochotně půjčovali, protože spoléhali na to, že budou přední konglomeráty pro vládu příliš důležité, než aby mohly zbankrotovat. Jak se dluhy hromadily, investoři začínali být nervóznější.

V roce 1997, po krizích, které zasáhly Thajsko a Indonésii, vypukla v Jižní Koreji totální panika. Jak padala měna, zahraniční dluhy korporátního sektoru nebezpečně rostly. Situaci nestabilizovala ani pomocná ruka MMF.

Eurozóna: Politika (a) hromadění dluhů

Eurozóna dnes nemá problém s úvěry v zahraničních měnách – všechny problematické dluhy jsou v eurech. Většinou jde o závazky evropských vlád vůči bankám. Jak zjistily země PIIGS, tato kombinace je vysoce toxická. Stejně jako v Jižní Koreji se dluhová krize "tváří" jako nepřekonatelná.

Řešením je ekonomický růst, který by zredukoval poměr dluhu k HDP a učinil by dluhovou službu snesitelnější. Standardní způsoby stimulace ekonomiky jsou ovšem v Evropě nedostupné: fiskální politika naráží na překážku v podobě vysokých úrovní zadlužení, a ECB se bojí inflace, takže dosud v průběhu krize držela na uzdě monetární politiku. Žádný jiný plán zahrnující různé druhy "strukturálních reforem" nevyvolá rychlý růst v krátkodobém horizontu.

Merkelová a Sarkozy ztrácejí čas, tržní řešení krize je mnohem jednodušší

Cesta z krize: Oslabení měny

V září Portugalsko usilovalo o jistou formu vnitřní devalvace snížením daní z příjmů a zvýšením daně z přidané hodnoty. Návrh byl odložen, protože by byl politicky neschůdný. Znehodnocení měny by přitom reálnou ekonomiku "nakoplo". Například umdlévající italská ekonomika by pookřála, kdyby euro spadlo o 30 %.

Po dvou složitých krizových letech jihokorejská ekonomika v roce 1999 vystřelila 11,1% tempem.

Zda euro znehodnotí, může i přes plovoucí kurz ovlivnit politika Evropské centrální banky. Pokud ECB opravdu uvolní monetární politiku a poskytne dostatek likvidity k podpoře různých záchranných balíčků, investoři dostanou strach z inflace a euro depreciuje.

Kdyby naopak ECB nechala zkrachovat některou z velkých zemí, třeba Itálii, oslabí euro ještě více, protože budou investoři vystrašeni z dluhové nákazy a možných bankrotů dalších zemí.

Znehodnocení eura se nejspíš nikdy nestane oficiální politikou eurozóny, v současnosti se ovšem zdá, že všechny cesty vedou právě do tohoto "Říma".

Samotná depreciace není všelékem. K zotavení Jižní Koreje přispěla i konfrontace vlády a největších tamních firem. Po sérii "zátěžových zkoušek", v nichž jedné společnosti (Daewoo) hrozil bankrot, se politické síly spojily a Daewoo podstoupila restrukturalizaci.

Jižní Koreji se podařilo vypořádat s mocí svého korporátního sektoru. Eurozóna by si z toho měla vzít příklad pro své zacházení s velkými bankami. Potřebuje silné fiskální centrum, které by dokázalo provést hlubší strukturální reformy.

Jak reagují evropské banky na politická jednání v eurozóně?

Zdroj: Project Syndicate