Jak si Češi (ne)pěstovali vztah k investování

Po sametové revoluci se v Československu a později v České republice mohutně privatizovalo. Lidé dostali možnost podílet se na vlastnictví firem, valná většina majetku ale skončila postupně v rukou velkých vlastníků. Některé případy, z nichž mnohé byly buď přímo kriminální, nebo alespoň velice podezřelé, vedly k tomu, že si lidé řekli - velice zjednodušeně -, že "nemá smysl investovat, vždyť to stejně někdo rozkrade".

Na pražské burze zůstalo jen několik desítek firem, s jejichž akciemi se celkem živě obchodovalo a i přes významný pokles zájmu investorů dodnes obchoduje. Oblibu naopak získávají investice v zahraničí, investice do komodit, nemovitostí, zlata a další, a to jak přímé, tak skrze fondy.

To je ale jen současnost, tedy prozatímní závěr příběhu Čechů a jejich investic. Tomu, co formovalo náš vztah k investicím jako k prostředku zabezpečení vlastní budoucnosti, se mimo jiné věnovali diskutující během pondělní panelové diskuze, kterou jste mohli sledovat živě ZDE a na Twitteru Investičního webu. Vybíráme z ní část o tom, jak byla ve 20. století ovlivňována "národní chuť" investovat, potažmo přemýšlet o vlastní ekonomické budoucnosti.

Podívejte se na aktuální video