7 mýtů o alternativních energiích

1. mýtus: Musíme udělat vše pro podporu alternativních energií

Je zřejmé, že fosilní paliva ohrožují klima a že současný stav není dlouhodobě udržitelný. Existuje shoda mezi vědci, že svět musí omezit emise skleníkových plynů o 25 % do roku 2020 a o více než 80 % do roku 2050.

Svět by měl tedy udělat mnoho pro podporu alternativních energií. To ovšem neznamená, že musíme udělat vše. Existují politické, finanční i technologické nároky, které nás nutí učinit razantní rozhodnutí. Auta na vodík, termojaderná fúze a ostatní spekulativní technologie mohou znít lákavě, ale jejich podpora by mohla odlákat finance od inovací, které jsou již nyní dosažitelné a nákladově výhodné.

Je sice pěkné, že někdo dokáže využít tuk z liposukce na pohon automobilu, ale mělo by i to být dotováno?

2. mýtus: Biopaliva jsou lékem na závislost na ropě

Překvapivě ne. I když to zní lákavě, zemědělští lobbyisté přiměli země EU a Spojené státy k vydání silného "mandátu" pro podporu farem pěstujících biopaliva. V Americe se pěstuje kukuřice na výrobu etanolu, v Evropě se takto využívá řepka olejná a palmový olej k výrobě biodieselu. Ale ve skutečném světě je tento lék horší než nemoc.

Výzkumníci se shodli na tom, že biopaliva omezí emise. Udělali přitom překvapivě velkou chybu. Předpokládali, že během růstu biopaliv budou rostliny absorbovat oxid uhličitý. Ale neuvědomili si, že na pěstování biopaliv bude potřeba vytlačit současnou vegetaci, která dokáže pohltit možná ještě více oxidu uhličitého. To je podobné, jako kdyby si představovali, že biopaliva porostou pouze na parkovištích.

Například v Indonésii bylo zničeno hodně tropických pralesů, aby se zde mohl pěstovat palmový olej pro evropský trh s biodieslem.

Také například v Brazílii dochází v důsledku trhu s biopalivy k ničení tropického deštného pralesa. Odlesňování pralesů se podílí na 20 % celkových emisí. Takže pokud svět nedokáže omezit emise z jiných zdrojů – aut, uhlí, továren – měl by se snažit alespoň zachránit pralesy. To by znamenalo omezení zemědělství, což je těžké v době, kdy na zemi roste populace, a nemožné, pokud by tyto oblasti byly využity k pěstování pro biopaliva.

Navíc, i kdyby Spojené státy proměnily celou svou úrodu kukuřice v etanol, stále by to nahradilo pouze pětinu americké spotřeby benzínu.

Nejde pouze o klimatickou hrozbu. Množství kukuřice, ze které lze vyrobit plnou nádrž etanolu pro SUV, může sloužit jako celoroční jídlo pro jednoho hladového člověka. Užívání biopaliv vytváří neustálý tlak na celosvětový růst cen potravin. To přispívá k nepokojům v chudých zemích. Přesto USA v posledním desetiletí zpětinásobily výrobu produkce etanolu a v příštích deseti letech chtějí znovu zpětinásobit svou výrobu biopaliv. To může představovat víc peněz pro dobře dotované farmáře, ale také více podvýživy, odlesňování a větší emise.

3. mýtus: Když současná biopaliva nejsou lékem, pak pomohou paliva budoucnosti

O tom lze pochybovat. Poslední podpora amerických biopaliv zahrnuje kromě podpory etanolu ještě podporu biopaliv "druhé generace". Jednalo by se o celulózový etanol odvozený z travin. Teoreticky by mohl být ekologičtější než etanol z kukuřice. Etanol z kukuřice vyžaduje traktory, hnojiva a při jeho destilaci vzniká příliš mnoho oxidu uhličitého.

Přesto je etanol "první generace" získaný z cukrové třtiny (využívaný v Brazílii jako palivo pro dopravu) daleko ekologičtější než etanol z kukuřice. Ale nedávné studie potvrzují, že jakákoli biopaliva vyžadující úrodnou půdu jsou pro globální oteplování horší než benzín.

Namísto neproduktivní podpory biopaliv by pak bylo na místě, aby vlády podporovaly efektivnost užívaného paliva a pomohly miliardě řidičů na světě spotřebovat méně benzínu. Také podporovat hromadnou dopravu, cyklostezky, železnice, práci z domova a další činnosti, které by přinutily řidiče omezit jízdu automobilem. Žádný z těchto kroků nepřinese palivo nové generace, přesto je to proveditelný krok ke snížení emisí.

4. mýtus: Jaderná energie nahradí uhlí

Jaderná energie neprodukuje žádné emise. Proto ji většina politiků i mnoho ekologů považuje za "čistou" alternativu uhlí a zemního plynu. Spojené státy, které mají z jaderné energie téměř 20 % energie, nyní uvažují o stavbě nových reaktorů, poprvé po třiceti letech. Francie má téměř 80 % energie z jaderných elektráren a Rusko, Indie a Čína zažívají v poslední době "nukleární renesanci".

Ale jaderná energie nedokáže vyřešit klimatickou krizi. Důvodem je čas: Západní země musejí výrazně omezit emise v následujícím desetiletí, přitom první nový reaktor je v Americe plánován až na rok 2017, a to pokud nedojde ke zdržení, jak tomu vždy bylo. Zmínky o oživení jaderné energetiky zůstávají pouze na úrovni rozhovorů. V každé západní zemi se staví maximálně jedna nová elektrárna. Přitom se počítá s odstavením těch současných v následujícím desetiletí. Takže nelze očekávat, že jaderné elektrárny by přispěly k omezení emisí dříve než v roce 2020.

Největším problémem jsou náklady. Jaderné elektrárny jsou drahé na výstavbu a relativně levné na provoz. Jejich výstavba je opravdu velmi drahá a za poslední desetiletí vzrostly náklady na výstavbu jaderné elektrárny čtyřikrát. Amory Lovins, energetický guru, předpokládá, že jaderné elektrárny jsou až třikrát nákladnější na stavbu než stejně výkonné větrné elektrárny.

Nová finská jaderná elektrárna, která měla být ukázkou nových technologií, je již opožděna ve výstavbě a její náklady vysoce překračují rozpočet. Poté, co ratingová agentura Moody's upozornila, že energetickým společnostem, které budou stavět nové reaktory, hrozí snížení ratingu, byly nedávno odloženy výstavby nových elektráren v Americe a Kanadě. Zatímco obnovitelné energie nalákaly 71 miliard dolarů soukromého kapitálu v roce 2007, jaderné elektrárny nezískaly žádný.

Narozdíl od biopaliv nezhoršuje jaderná energie globální oteplování, Ale nukleární expanze se stavbou 100 nových elektráren, jak ji nedávno navrhovali američtí republikáni, by vyšla na biliony dolarů a v relativně vzdálené budoucnosti by přinesla jen mírné přínosy.

5. mýtus: Existuje jednorázové řešení energetické krize

Patrně ne. Přesto jsou některá řešení lepší než jiná. To nejlepší řešení je nejlevnější, všude dostupné, nejekologičtější a nevyžaduje kácení pralesů. Říká se mu úspornost – to znamená spotřebovávat méně energie. Nebo přesněji - spotřebovat méně energie na to, abyste měli pivo v ledničce vychlazené tak akorát, sprchu dostatečně teplou a továrny stejně produktivní. Efektivnost znamená dělat to samé s menším množstvím energie a nevyžaduje to ani moc snahy nebo obětí. Přitom úspornější zařízení, osvětlení, budovy, továrny a automobily mohou pomoci omezit spotřebu energie o pětinu až třetinu, aniž by muselo dojít k nějakému omezování.

Úspornější přístroje dokázaly divy, protože snížily americkou spotřebu energie z astornomických výšin na současné vysoké hodnoty. Například díky federálním pravidlům musejí nové americké ledničky spotřebovávat třikrát méně energie než ty ze 70. let, přitom jsou daleko větší a modernější.

Největším nepřítelem zvyšování efektivnosti je motivace většiny energetických firem – vydělají tím více, čím více elektřiny prodají. Ale například v Kalifornii byly zisky energetických firem odděleny od tržeb z prodeje elektřiny, takže tyto firmy mohly pomáhat spotřebitelům ušetřit energii, aniž by to ublížilo jejich akcionářům. V důsledku toho zůstala spotřeba na hlavu za posledních třicet let stejná, zatímco v ostatních státech USA vzrostla o 50 %. Takže pokud by energetické společnosti na celém světě vydělávaly, když pomohou spotřebitelům ušetřit na energiích, nedocházelo by k takovému růstu spotřeby.

6. mýtus: K záchraně světa je potřeba technologická revoluce

Patrně ano, protože v dlouhodobém horizontu je těžké si představit celosvětové omezení emisí o 80 % do roku 2050, zatímco světová populace přibývá. Soukromý kapitál, který proudí do oblasti obnovitelných zdrojů, může vést k výrobě levných solárních panelů, syntetických paliv nebo opravdu čistých uhelných elektráren.

Ale již nyní jsou dostupné technologie, které omezí emise snížením spotřeby. Kdybychom uvažovali, že neporoste spotřeba domácností, můžeme nahradit výrobu jednoho megawattu v uhelné elektrárně pokaždé, když zapojíme jeden megawatt z větrných elektráren. Společně s efektivnější rozvodnou sítí, úspornějšími domácnostmi a přísnými standardy na úspornost elektrických přístrojů od plazmových televizí po žárovky můžeme přispět k poklesu spotřeby elektrické energie.

Například Al Gore měl plán na dosažení nulových emisí na výrobu elektřiny do roku 2020. Ten počítal díky vyšší efektivitě s poklesem spotřeby o 28 % a s odvážnými plány na zvýšení výroby z větrných, solárních a geotermálních elektráren.

Ale nemusíme do roku 2050 omezovat spotřebu fosilních paliv na nulu. Stačí, když jich budeme používat méně.

7. mýtus: Musíme změnit své chování

Patrně ano. V současné době by bylo politicky nekorektní naznačit, že přechod na ekologické technologie bude vyžadovat změnu životního stylu. Přesto těmto změnám musíme čelit. Nikoho nezabije, když si v zimě zeslabí topení a obleče svetr.

Úspornost je přínosná, ale úplné šetření je ještě lepší. Toyota Prius šetří benzín, ale když je auto v garáži a jedete na kole, nespotřebovává vůbec žádný benzín. Stejně tak sušit prádlo na šňůře spotřebuje vždy méně energie než ta nejúspornější sušička.

S redukcí emisí o 80 % budeme muset přistoupit k určitým omezením. Vypnout několik neustále běžících elektronických přístrojů, místo obchodní cesty se zúčastnit telekonference či zeslabit si klimatizaci. Pokud vám to připadá méně pohodlné, pak je to jistě lepší než biliony dolarů investované do jaderných elektráren, neustálá závislost na zemích vyvážejících ropu a zbytečné ničení naší planety.

Zdroj: Foreign Policy