Drony vypnuly ruské rafinérie: Benzín mizí, propaganda Kremlu jede na výpary
Rusko, dlouho symbol ropné soběstačnosti, prochází krizí, kterou by si ještě před pár lety nikdo nedokázal představit. V zemi, kde je skoro snadnější na zahradě udělat ropný vrt než vykopat studnu, stojí řidiči ve frontách na čerpacích stanicích a doufají, že se jim podaří natankovat aspoň pár litrů.
Omezení tankování se týká stále více regionů. V oblastech, kde jsou s dodávkami pohonných hmot největší problémy, jsou limity nastaveny dokonce na 20 nebo jen 10 litrů benzínu na jedno natankování. A to samozřejmě za podmínky, že vůbec nějaký benzín je. Na čerpacích stanicích se tvoří dlouhé fronty, v nichž se čeká klidně několik hodin, menší pumpy raději rovnou zavírají, prodávat za pevně stanovené ceny se jim totiž nevyplatí.
Příčina je zřejmá. Ukrajinské drony od ledna do října zasáhly více než polovinu velkých ruských rafinérií. Výsledkem je, že skoro 40 % rafinérských kapacit je mimo provoz. Produkce benzínu i nafty prudce klesla, dopravní logistika se ocitla v chaosu. Opravy rafinérií se táhnou a část infrastruktury je nenahraditelná, protože klíčové technologie pocházející ze Západu kvůli sankcím není možné rychle nahradit.
Není benzín a nafta, není nic
Administrativní balet Kremlu zahrnující zákaz vývozu benzínu a omezení exportu nafty, zmrazení cen nebo už zmíněné limity pro tankování měl vytvořit dojem, že vláda má situaci pod kontrolou. Jenže vedl k pravému opaku. Lidé se bojí, že pohonné hmoty dojdou, a současně rafinérie ani distributoři kvůli cenovým stropům nemají motivaci situaci intenzivněji řešit.
S&P Global Commodity Insights
Vývoj vývozu nafty z Ruska a počtu ukrajinských dronových útoků na ruské rafinérie
V regionech, kde už tak lidé mají hluboko do kapsy a vzdálenosti mezi městy jsou obrovské, představuje nedostatek pohonných hmot existenční problém. Lidé se nedostanou do práce, zboží se nedostane do obchodů. V některých městech se situace začíná podobat 90. letům, kdy zemi zasáhla krize ropného průmyslu kvůli transformační krizi ekonomiky po rozpadu Sovětského svazu.
Řidiči v Rusku si dělají zásoby v kanystrech, taxikáři shánějí benzín na černém trhu a zemědělci se bojí, že nebudou moct vyjet na pole. V Moskvě nebo v Petrohradu je situace klidnější, ale periferie – Sibiř nebo Dálný východ – se mění v palivové vakuum. Na sociálních sítích kolují videa front před čerpacími stanicemi, které se táhnou přes celé ulice. V jiných časech by to byl virální vtip, dnes je to každodenní realita.
Dolar ovlivňuje ceny komodit, měď zdražuje i díky AI
Ruský car je nahý
Ekonomické dopady palivové krize jsou značné. Rafinérie poškozené útoky přicházejí o zisky, vláda o daňové příjmy a zákaz vývozu paliv snižuje devizové příjmy státu. Zároveň hrozí další růst inflace, benzín je totiž základ celého dopravního systému, a tedy i klíčovou proměnnou v cenotvorbě zboží i služeb. Každý litr paliva, který chybí, znamená zdražení napříč dodavatelským řetězcem.
Politicky jde o bolestivý zásah do ruské propagandy. Jak vysvětlit lidem, že ropná supervelmoc není schopná zajistit dostatek benzínu ani pro vlastní trh? Jak obhájit válku na Ukrajině, když řidiči spí hodiny v autech před pumpami? Kreml mlží, omezuje dostupnost dat o produkci paliv a hlásí, že krize brzy pomine. Jenže nic nenasvědčuje tomu, že by se výroba měla rychle obnovit. Ukrajinská armáda našla ruskou slabinu a hodlá do otevřených ran sypat sůl tak dlouho, jak bude potřeba.
Odborníci upozorňují, že opravy rafinérií potrvají měsíce, možná roky. A mezitím přilétají další a další drony. Některé útoky zasáhly zařízení hluboko v ruském vnitrozemí, přes tisíc kilometrů od rusko-ukrajinské hranice, tento týden dokonce ukrajinské stroje doletěly až na dva tisíce kilometrů vzdálenou Sibiř. To dokazuje, že Rusko není schopné účinně chránit klíčovou infrastrukturu. A každá ztracená nebo i jen poškozená rafinérie znamená méně paliva nejen pro tanky, ale i pro sanitky a autobusy.
X / Special Kherson Cat
Útoky Ukrajiny na ruské rafinérie od začátku srpna
Z krátkodobého hlediska může Kreml jen hasit požáry. Dovozem paliva z Běloruska, Kazachstánu nebo Číny může zmírnit největší problémy na svém území, ale dlouhodobě to není řešení. Opravy poškozených rafinérií vyjdou v přepočtu na miliardy dolarů a budou vyžadovat technologie, které si Rusko kvůli sankcím samo nevyrobí. Bez strukturální reformy a modernizace zůstane ruská energetika zranitelná, a to nejen vůči dronům, ale i vůči vlastní neefektivitě.
Ropná Potěmkinova vesnice
Na trzích situace vyvolává opatrnost. Firmy napojené na ruský ropný sektor čelí propadu produkce, zatímco dovozci paliv a alternativních zdrojů energie zažívají zlaté časy. Krize ukazuje, že ani značné ropné zásoby nejsou zárukou stability, pokud selžou infrastruktura a logistika.
Ruský režim léta tvrdil, že kontroluje vše od Arktidy po Blízký východ. Dnes dohlíží na limity na čerpacích stanicích. Impérium, které mělo moc hýbat světovými cenami ropy, hlídá, jestli náhodou řidiči nedrželi tankovací pistoli v nádrži o pár vteřin déle. To není jen symbol úpadku, ale i varování: Moc, která stojí na ropě, může shořet jako papír.
Z palivové krize si může Rusko odnést ponaučení – ropa sama o sobě není zárukou ničeho. Je to surovina, která musí být vytěžena, zpracována, distribuována a prodána. Když se tento řetězec rozpadne, zůstanou prázdné trubky a chaos. A v zemi, která si dekády zakládala na energetické soběstačnosti, to zní jako pořádně hořká ironie.
Zdroj: BBC, Meduza, CNBC, The Economist
