Miliardy ve vzduchu: Takhle si banky posílají peníze během krize

Zjednodušené schéma toho, co se děje ve vyspělých ekonomikách od doby, kdy začala krize, si lze představit asi takto:

1. Od daňových poplatníků přes centrální banky do komerčních bank

Předlužené banky a další finanční instituce dělaly svůj byznys špatně a "zaneřádily" si své rozvahy toxickými aktivy. Když přišla krize a hrozí jim bankrot, musejí být ve veřejném zájmu zachráněny, aby nepoložily celý finanční systém. Ve snaze předejít depresi ve stylu 30. let vlády a centrální banky otevřely "stavidla".

2. Od bank k vládě

Banky, které dostaly injekci peněz daňových poplatníků od centrální banky, investovaly do vládních dluhopisů. Domácnosti spíše splácejí staré dluhy, než aby se zavazovaly k novým. A korporace? Ty se topí v hotovosti, protože nemají důvod investovat do rozšíření svých kapacit, když je kupní síla domácností slabá.

Zbývají tedy pouze zmiňované státní dluhopisy. Ty jsou oblíbené jak mezi bankami, pro něž představují "bezpečnou" investici, tak u vlád, protože jim umožňují držet náklady na financování svých dluhů nízko, přestože deficity, a tedy i celkové státní zadlužení, narůstají. Situace je podobná v eurozóně i ve Spojených státech.

3. Z centrálních bank do bank a zpět

Velká část finanční pomoci bankovní systém nikdy neopustí. Je ukládána do rezerv komerčních bank na účtech u centrální banky.

V eurozóně je situace doslova groteskní. Nejdříve začaly politické autority mluvit o riziku řeckého bankrotu a nutnosti odpisů ve výši zhruba 21 %, tento politický přehmat však jen zesílil krizi. Najednou se totiž všichni probrali a došlo jim, že dluhopisy zemí, které nemohou natisknout své vlastní peníze, jsou mnohem méně bezpečné než států, které tuto schopnost mají.

Proto také výnosy dluhopisů Itálie nebo Španělska vystřelily na trojnásobek výnosů desetiletých dluhopisů Velké Británie nebo Spojených států, přestože situace v jejich veřejných financích je obdobná. Jedinou možností zajištění snesitelných úrokových sazeb dluhopisů postižených zemí eurozóny je intervence ECB, konkrétně její nákupy těchto dluhopisů na sekundárním trhu.

Evropské banky balancují na okraji propasti

4. Z depozit k centrální bance

Od doby, kdy se rozkřiklo, že většinu problémových vládních dluhů drží tamní finanční instituce, jsou tyto banky jako na pranýři. Střadatelé a investoři panikaří, odliv kapitálu je obrovský.

V Irsku dvěma hlavním bankám jen mezi lety 2008 a 2010 klesla depozita o 65 miliard eur, což představuje 52 % irského HDP. Podobná situace je v Řecku.

Jak rostou dluhopisové výnosy, místní banky mají tendenci nakupovat bondy - jejich budoucnost je úzce propojena s přežitím státu, ve kterém působí. Zahraniční instituce se naopak snaží bondů zbavit a prodávají je bankám státu, který je vydal. Firmy a domácnosti ukládají své peníze mimo místní banky.

Zahraniční banky se navíc snaží redukovat expozici v problémových zemích. Tato spirála transakcí způsobuje obrovský kapitálový odliv.

Kam kapitál odtéká? Většinou do bank ve státech považovaných za bezpečné přístavy, jakými jsou například Lucembursko, Nizozemsko, Finsko a Německo. Co tyto banky s penězi udělají? Většinou je ukládají na účet svých rezerv u ECB.

5. Půjčky komerčním bankám od centrální banky

Mezibankovní trh zamrzá, protože si banky v době globální nejistoty přestávají důvěřovat, takže si nejsou ochotny navzájem půjčovat. Proto musí opět vstoupit do hry ECB a poskytnout bankám, které trpí odlivem kapitálu a ztrátou důvěry, neomezenou likviditu a dlouhodobější půjčky.

Tyto povětšinou roční půjčky jsou velmi zajímavé, protože nikde není řečeno, zda mají být po roce překlopeny, nebo splaceny i s úroky.

Rozhazovačné vlády mají financování zajištěno

Jak tuto získanou likviditu banky upotřebí? Jen stěží lze předpokládat, že by finance byly využity na úvěry pro malé a střední podniky nebo na hypotéky pro domácnosti, aby se nastartovala reálná ekonomika. Místo toho budou pravděpodobně banky investovat do státních dluhopisů, které mají lákavý výnos (zejména ty španělské a italské).

Spokojená je i ECB, protože dokáže pro vlády postižených ekonomik zajistit peníze za nižší než tržní úroky. Otázkou však je, jak dlouho to bude "fungovat".

Ruce pryč od evropských bank!

Jak to, že tato smrtící spirála může dlouhodobě fungovat? Odpověď je nasnadě: všechny alternativy jsou ještě horší. Mnoho bank bude muset být rekapitalizováno - buď vlastními silami, nebo s pomocí vlád či záchranného fondu EFSF. Potenciál německých daňových poplatníků je obrovský.

Nejspíš bude následovat několik dalších "Dexií". Která banka je nyní na řadě? To se nikdo neodváží odhadnout. Dexia prošla stres testy stejně hladce jako ty ostatní. Proto je možná lepší držet se na hony daleko od akcií všech evropských finančních institucí.

Domino krachujících bank startuje Dexia. Další mohou následovat

Zdroj: Seeking Alpha