Krugman se směje, ale neví čemu aneb Jak panika zachvátila trh se zlatem

Se středoškolským vzděláním a dvaceti kily nadváhy si z Krugmana nemůžu dělat žádnou relevantní legraci, navíc já a většina světa známe jeho, ale on jistojistě nezná mě, ovšem pár jeho tezí o současné krizi a světě investic ve zjednodušeném znění (laskavý čtenář promine) na úvod přece nezaškodí:

"Propůjčujme se ze svého rostoucího zadlužení."

"Vykouzleme si nepředstavitelné množství peněz přímo ze vzduchu. Dopady to nebude mít prakticky žádné."

"Co největší spotřebou do boje s recesí!"

"Zlato je barbarský přežitek."

Krugman nemá Nobelovku jen tak pro nic za nic, bylo by možné vytrhnout z kontextu daleko rozumnější věty i složitější souvětí, přesto mi dovolte se u posledního bodu krátce zastavit. Ano, cena zlata se prudce propadla, možná se ještě nějakou dobu propadat bude, takže Paul může hladit svou rozumbradu a usmívat se. "Splasknutí zlaté bubliny" mu přece dává za pravdu. V čem přesně?

Krugman s oblibou opakuje, že "zlato není bezpečná investice". O zklamání z role zlata jako bezpečného přístavu nedávno mluvil také proslulý investor George Soros. To je fajn, Soros je investor každým coulem. Krugman je ale ekonom. A to je sakra rozdíl.

Výrok, že "zlato není bezpečná investice", jasně ukazuje, že laureát Nobelovy ceny příliš nerozumí naprosto fundamentálnímu předpokladu, který "investice" do zlata obsahuje. Zlato je totiž příšerná investice a ještě horší spekulace. Jak to?

Když investujete, část svých peněz mnohdy na celá léta riskujete výměnou za možnost, že se vám vrátí ve větším množství. Koupíte si akcii ČEZ za 800 Kč a za pár let z ní chcete na dividendách a díky růstu její ceny "vytáhnout" třeba 1 200 Kč (kde že loňské sněhy jsou). Docela dobrý nápad, pokud nechcete čekat, až vám inflace nebo nějaké to zdanění bankovních vkladů spolkne úspory.

Když spekulujete, dá se to vysvětlit docela podobně, jen je většinou výrazně potřeba zkrátit investiční horizont a zvýšit očekávané zhodnocení riskovaných – doslova vsazených – peněz. Koupíte si akcii Netflixu za 100 USD s pákou 10 a za týden z ní chcete vytáhnout třeba 300 USD. Řekněme, že je to taky nápad, takový všelijaký, každopádně ale žádná hra pro začátečníky.

Zlato není zrovna nejlepší spekulace. Je reálné, hmatatelné, takže jeho hodnota sotva někdy spadne na nulu. A zeptejte se třeba Warrena Buffetta, proč nenakupuje zlato – požene vás ze dveří. Dlouhodobě se cena zlata většinou pohybuje v závislosti na inflačních očekáváních, takže s výjimkou extrémních situací na trzích nelze čekat nějaký výrazný bonus nad rámec inflace.

STOP! Podobné úvahy o zlatě, jakkoli překrucované a variované, zcela pomíjejí to zásadní.

Zlato je totiž zajištěním proto zdeformovanému finančnímu systému. Je možností vytáhnout své úspory ze zkorumpované měny, jako je nyní dolar, japonský jen, euro i další platidla, jejichž osud třímají v rukou centrální bankéři. Je nadějí držet v ruce něco reálného v době, kdy se peníze hrnou z tiskařských lisů a objevují se v každé rozšklebené ekonomické díře. Zlato nemá smysl kupovat za deset zelených papírků jen proto, aby se následně prodalo za dvanáct.

Jim Rogers je s tím už pro někoho otravný. S čím? Již řadu let dlouhodobě sází na zemědělství – skupuje pozemky, nakupuje komodity (včetně zlata), z polí má kromě spekulace na to, že jejich cena možná poroste stejně rychle jako světový hlad, příjemnou dividendu v podobě vlastní kukuřice nebo sóji. No jen si ho představte s pluhem a ve slaměném klobouku.

Aktuální propady ceny zlata jsou nebývale prudké (mám-li věřit Bloombergu, naposledy se něco podobného dělo v době, kdy jsem se narodil, a ještě hodně dlouho potom se moje představa zlata pohybovala někde mezi maminkou a Růžičkou s Jágrem). Fundamentálně se v posledních dnech odehrálo zhruba to, že čínská ekonomika rostla jen o 7,7 %, pár čísel z americké ekonomiky bylo horších, než se čekalo (ačkoli všichni varovali před dopady škrtů a podobně, analytická očekávání se snižovala jen velice střídmě), mluvilo se o možnosti prodeje kyperského zlata, objevily se zprávy o větších prodejních objednávkách.

Když ponecháme stranou konspirační teorie (za propadem ceny zlata je Fed, Goldman Sachs, shortaři potřebují na něčem vydělat, tak analytici vypálili nižší cílovky pro zlato a další), jakkoli je nelze vyloučit, zůstává situace ve světové ekonomice velice podobná té před měsícem, třemi nebo šesti – dluhy narůstají, oživení ve vyspělém světě je maximálně mírné, pokud vůbec nějaké, Evropa je stále na ručník a centrální banky plánují tisknout ještě více peněz než dosud (děkujeme, Kuroda san).

Pokud by centrální banky přestaly na trhy lít peníze, hrozil by akutní růst sazeb, tedy úroků z dluhopisů. To by pro celou řadu vlád ve vyspělém světě znamenalo palčivou hrozbu státního bankrotu. A to je pro centrální bankéře pádný argument pro to, aby ještě dlouho nenechali vyschnout tiskařské barvy. Ve světle toho se současný medvědí trh na zlatě jeví spíše jako milá korekce, o které se dá dobře psát (vynikající příležitost k nákupu). Ale k čemu je ten nákup dobrý, jsme si už řekli.