Čas jako přítel investora
Investoři většinou podceňují význam času při investování. Preferují krátkodobý horizont, protože lidské povaze je vlastní žít "tady a teď". Přitom lze čas dobře využít ve svůj prospěch, stačí se naučit na svět nahlížet z dlouhodobé perspektivy.
Buď může být minulost souborem zkreslených vzpomínek a biochemických impulzů, které jsou tónovány hřejivým a růžovým závojem nostalgie, nebo paměť přeživší pronásleduje, protože je potlačovaným, traumatizujícím a temnějším obrazem toho, co se skutečně stalo. Přesně takovéto zkušenosti (obvykle jejich mix) ovlivňují očekávání.
Minulost má na investory velký vliv. Příliš mnoho dobrých zkušeností (nebo naopak těch špatných) mění očekávání a toleranci k riziku.
Při předpovídání budoucnosti je důležité chápat, že predikce zahrnuje jen jeden možný výsledek z nekonečného souboru všech (neznámých) možných scénářů.
Mnozí přitom mají pocit, že dokáží předpovídat budoucnost. Tyto "proroky" lze dělit do dvou skupin:
- Ta první, největší, zahrnuje většinu investorů zaslepených bludy. Zkušenost (například jejich publikované predikce) praví, že tito lidé nebývají dobrými prognostiky. Nemají ponětí ani o tom, co by se alespoň teoreticky mohlo stát, natož co se nakonec stane.
- Tou druhou je jen velmi zanedbatelné procento lidí, kteří dokáží - i přes opar přítomnosti - tvořit vize budoucnosti, které není schopen vidět nikdo jiný. Umějí identifikovat náznaky významné budoucí události či sociálního posunu dříve než ostatní.
Je nesmírně důležité pochopit, kde v čase se právě nacházíme. Vnímání času je přibarveno zkušenostmi a vyvolává v lidech mylný dojem vědění toho, co přijde zítra. V investování je to zásadní, protože většina investičních rozhodnutí vzniká "přes zamlžené brýle".
Fráze "dny jsou dlouhé, ale desetiletí jsou krátká" trefně ukazuje subjektivní zkušenosti vnímání časového úseku. Vidíme to u investorů, kteří nejsou schopni omezit aktivitu na trhu, nechat za sebe pracovat čas nebo být pasivní. Někteří to nazývají nedostatkem trpělivosti, jde ale o závažnější kognitivní problém.
Investorům je zatěžko být jen klienty, kteří za sebe nechávají pracovat čas jako nějakého agenta. Smrtelnost je důvod, proč lidé jednají s časem jako se svým nepřítelem, ne spojencem. Pravděpodobně jen matematici znají přesnou hodnotu času, a to na základě pochopení síly kumulativních výnosů. Někteří to dokáží uchopit intelektuálně, jen málo z nich ale i pocitově, emocemi.
Kdo má ve hře peníze, měl by si dvojnásob uvědomovat, že je budoucnost jen souborem statistických pravděpodobností (tedy výsledků s menší či větší mírou pravděpodobnosti). Prozření v této oblasti může být velkou konkurenční výhodou.
Zdroj: Bloomberg
