Pasivní příjem jako výzva, nebo nesplnitelný sen?

Abychom si to upřesnili, základní premisou pro pasivní příjem je předpoklad, že člověk pro něj nemusí téměř nic dělat a plynou z něj pravidelné peníze. Zkrátka pasivní přístup a aktivní pohyby na účtu, díky čemuž si člověk přivydělá při běžném zaměstnání. Zní to hezky, ale v realitě to nefunguje, respektive může to fungovat, ale jen tehdy, když tomu obětujete čas (a) nebo peníze.

První podmínka, tedy mít dost času na generování pasivního příjmu, již sama o sobě neguje to, že případný příjem bude pasivní. Existuje samozřejmě mnoho možností výdělku, třeba na internetu, ale chce to čas. I takový způsob, jako je například napsání knihy, která by se po vydání dobře prodávala na internetu, stojí mnoho času (a příjem z ní není tomuto času odpovídající). Po určité době je potřeba napsat další knihu, aby čtenáři nezapomněli a "pasivní" příjem mohl dále přitékat. Když se prodávat nebude, byla to ztráta času (a tedy i peněz).

Internet? Velká konkurence

Jsou samozřejmě i jiné způsoby, jak si na internetu vydělávat. Oblíbená (hlavně mezi mladými lidmi) je tvorba on-line obsahu, který je pak dostupný na některém ze videoserverů. Je to zajímavé, dá se na tom vydělat, ale nemá to nic společného s pasivním příjmem.

Nejsou k tomu sice potřeba velké investice (byť ty počáteční mohou být vyšší), ale konkurence na tomto trhu je extrémně velká. Když chce někdo prorazit, musí přijít s velice dobrým a originálním nápadem, a chce to navíc čas potřebný k tvorbě obsahu, aktualizacím, podpoře a komunikaci s komunitou, zákazníky a podobně. Bez aktivního přístupu se v tomto konkurenčním prostředí nelze prosadit.

Akcie a dluhopisy? Hodně peněz

Dalším příkladem možného pasivního příjmu jsou investice, například do dividendových akcií, dluhopisů, případně nemovitostí. Ve všech třech případech je ale potřeba poměrně velká počáteční investice, abychom mohli počítat s pasivním příjmem. Když chce člověk dostávat zajímavou dividendu nebo výnos z dluhopisů, musí investovat v řádu milionů.

Nemovitosti? Příliš mnoho proměnných

Oblíbeným zdrojem pasivního příjmu jsou u nás nemovitosti. Mnoho lidí si ovšem neuvědomuje, že je s tím spojeno hodně nákladů, což opět tak trochu popírá definici pasivního příjmu. Počáteční investice musí být poměrně vysoká, a když nemáme dost hotovosti, řeší to hypotéka, což ale znamená (nemalé) měsíční splátky.

Většina lidí se spoléhá na to, že svou nemovitost bude pronajímat, což jim bude vytvářet pasivní příjem (nebo jim to alespoň splatí hypotéku). Základem úspěchu je v tomto případě spolehlivě platící nájemník. I když ale bude mít investor štěstí a najde slušného nájemníka, bude muset občas do nemovitosti investovat a zajišťovat údržbu. A také je potřeba s nájemníkem udržovat dobré vztahy, aby nešel někam jinam. Jak to pasivně zajistit?

V méně ideálním případě nájemníci neplatí, případně se často střídají. Byt bez nájemce nevydělává a pokaždé, když se nájemce odstěhuje, je nutné jej uvést do takového stavu, aby jej bylo možné opět pronajmout. To znamená vymalování, opravy, náklady na realitní kancelář a čas na prohlídky a pohovory. Takže to není zadarmo, protože to musí někdo udělat (a to ještě nezmiňujeme daně a jiné poplatky), a navíc to chce hodně času.

Hlavní otázka: Proč?

Tímto článkem nechceme nikoho odradit od jeho snů či plánů na pasivní příjmy. Je jen potřeba si uvědomit, že to, co vypadá na první pohled jednoduše, může stát nakonec hodně času, úsilí a peněz a nemá to s pasivním příjmem mnoho společného.

Je tedy namístě otázka, proč vlastně chceme pasivní příjem. Jde o zabezpečení si určité finanční jistoty, nebo o přání opustit současné zaměstnání a dosáhnout finanční nezávislosti? Je pak otázka, zda je řešením právě pasivní příjem. Investování a podnikání mohou vést k bohatství, snaha o pasivní příjem je ale možná jen projevem touhy po změně.

Zdroj: RADreads