O alokaci a štěstí aneb Do čeho se (ne)vyplatilo investovat v posledních deseti letech

Ben Carlson na svém blogu A Wealth of Common Sense publikoval tabulku výnosů vybraných aktiv v posledních jednotlivých letech i za celé období od začátku roku 2006 do konce roku 2015 (jednotlivá aktiva jsou prezentována prostřednictvím ETF). Zároveň přidal pár zajímavých myšlenek, které dávají čísla do kontextu.

Z grafu je patrné, že stačí několik špatných let, nebo naopak velmi dobrých let, aby se celková dlouhodobá výkonnost poměrně dramaticky změnila. Pokud bychom vynechali poslední dva roky, na čele pořadí podle celkové výkonnosti by byly rozvíjející se trhy (+15 %) následované středně velkými společnostmi (mid caps +13 %), malými firmami (+13 %), nemovitostmi (REITs +11 %), světovými akciemi (international stocks +10 %), velkými firmami (large caps +9 %), inflačně zajištěnými dluhopisy (TIPS +5 %), dluhopisy (bonds +5 %), komoditami (+3 %) a hotovostí (+2 %). Komodity a rozvíjející se trhy zkrátka v posledních dvou letech nebyly zrovna za hvězdy, čímž utrpěla jejich celková sledovaná výkonnost.

Správný interval pro správné demagogy

Jde přesně o ten případ, který využívá mnoho investorů a poradců k tomu, aby při prosazování svého názoru měli argumenty. Výběr správného období totiž dokáže prakticky každé investiční strategii zajistit to, že vypadá neodolatelně. Když někdo prodává zlato, neřekne, že od roku 2011 ztratilo přes 30 %, ale že od roku 2000 je v zisku 400 %. A i když po odečtení vlivu inflace je od roku 1980 prakticky na nule, od začátku 70. let přidalo téměř 8 % ročně (asi 3,5 % po odečtení inflace). Jsou to počty, které zkrátka nikdy nezklamou.

Ze srovnání je zřejmé, že i když jsou středně velké společnosti poměrně zajímavou investicí, jde patrně o nejvíce podceňovanou a přehlíženou třídu aktiv. Všichni investují do obřích celosvětově působících firem, malé společnosti jsou považovány za rizikovou složku akciového portfolia se zajímavým potenciálem, ale středně velké firmy jsou mimo centrum zájmu. V USA je dostupných 2 095 fondů investujících do velkých firem, 1 734 fondů orientovaných na malé podniky, ale pouze 974 fondů preferujících středně velké společnosti.

Komodity útočí na rekord

Komodity mají náběh na vytvoření rekordu v marnosti. Pokud by se jim nedařilo ani v roce 2016, byl by to pátý (po připočtení roku 2011, kdy byly na předposledním místě, dokonce šestý) rok na chvostu. Volatilita a různorodost výnosů na trhu s komoditami však může v letošním roce skončit jakýmkoli výsledkem.

Vyšší volatilita nemusí znamenat vyšší zisky

Z toho vyplývá, že volatilita nemusí přinášet nadprůměrné výnosy. Společně s komoditami patří mezi volatilní aktiva i malé společnosti, obě ale patří mezi nejméně výnosné třídy investic. Nekorelované výnosy sice mohou vypadat zajímavě, ale skutečnost může být mnohem méně atraktivní. Ti, kdo dokáží z nízké korelace těžit, jsou ti, kteří dokáží těžit z nízké volatility. Investoři, kteří chtějí vydělávat na podhodnocených aktivech a investují do těch, kterým se vede špatně, museli v posledních letech na komoditách a rozvíjejících se trzích přijít o hodně peněz.

Fakt, že v letech 2006 a 2007 bylo možné v hotovosti nebo na krátkodobých státních pokladničních poukázkách vydělat kolem 5 %, nyní vypadá jako sci-fi. A nějakou dobu možná ještě bude.

Ti, kdo v USA investovali do globálních akcií, patrně nebyli ze svého výběru nadšeni, nemusí to ale znamenat, že jde o špatné rozhodnutí. Šlo spíše o kombinaci krizových situací (Řecko, dluhová krize) a posílení dolaru, což v konečném důsledku vedlo k podprůměrné výkonnosti. V budoucnosti to ale může být přesně naopak.

Zpětné zrcátko nefunguje

Zajímavou poznámku ohledně alokace aktiv přidal pd článek jeden ze čtenářů. Při každoročním investování (od roku 2007 do roku 2015) do nejlepších aktiv z předešlého roku by byl konečný roční výnos portfolia -3,93 %. Při stejném postupu, ale výběru nejhorších aktiv, by byl roční výnos -3,14 %. V prvním případě by investor při investici 100 000 dolarů skončil na 69 697 dolarech, ve druhém by pak skončil na 75 044 dolarech. Při rovnoměrné diverzifikaci do všech aktiv a každoročním rebalancování by byl roční výnos 4,06 % a konečný výsledek 143 077 dolarů. Nejlepšího výsledku, 159 201 dolarů a 5,3 % ročně, by dosáhl investor při alokaci v poměru 50 % velké firmy, 15 % globální akcie a 35 % dluhopisy. Vyplývá z toho zejména to, že investování na základě historické výkonnosti nemá perspektivu, velkou roli zkrátka hrají štěstí a trpělivost.

Zdroj: A Wealth of Common Sense