Jak jeden medvědí trend změnil finanční trhy
Finanční trhy se vyvíjejí a s nimi také myšlení investorů a jejich požadavky na úroveň výnosů, skladbu portfolia, investiční horizont a podobně. Před 40 lety investoři mnohdy ani nevěděli, jak hodnotit výnosnost své investice, a dnes by chtěli vědět, jaký bude jejich výnos po 20 letech včetně dividend a vlivu inflace, poplatků a daní. Vše změnil jeden medvědí trh.
Jonathan Clements, známý publicista, autor knih o financích a zakladatel webu Humble Dollar, v 90. letech vyzpovídal na webu Wall Street Journal známého amerického finančního historika a ekonoma Petra Bernsteina. Z jejich rozhovoru je patrné, že před padesáti lety vypadaly finanční trhy diametrálně jinak než dnes a že investoři k nim a svým výnosům přistupovali rovněž naprosto odlišně.
Zmiňovaným medvědím trhem byl podle Bernsteina propad akcií v letech 1973 až 1974, kdy index Dow klesl z 1 051,70 bodu o téměř polovinu na 577,6 bodu. Do té doby investoři prakticky neřešili něco jako srovnávání svých investic s indexem, protože zkrátka důvěřovali svým poradcům, bankám a pojišťovnám. Dosažení lepšího výnosu, než jaký vykázal index Dow, bylo považované za samozřejmost.
Když už došlo na srovnání s indexem, nebraly se v úvahu náklady na poplatky nebo daně. Také se nepočítalo s dividendami, které přitom zajišťují téměř polovinou výnosů na trzích. Hledělo se pouze na cenu. "Měření výkonnosti, jak jej známe dnes, bylo v té době primitivní. Měli jsme portfolia, v nichž jsme všichni měli dluhopisy, a porovnávali jsme je s Dow, což bylo směšné. Nikdo nám to ale neřekl," vzpomíná Bernstein.
Medvědí trend z poloviny 70. let byl zlomový. Investoři začali srovnávat výkonnost svých manažerů s benchmarky a toto srovnání vyznívalo pro správce fondů dost nelichotivě, což vedlo k začátkům indexového investování. Jestli investoři před tímto medvědím trhem spoléhali na to, že jim správci aktiv vydělají 20 % ročně, tato etapa jejich naděje pohřbila a změnila jejich pohled na trhy.
Rozhodování investorů dnes ovlivňuje řada faktorů, které se v minulosti neřešily - náklady (poplatky, daně), inflace, dostupnost dat a informací, velká konkurence a možnosti pro investory, analytické kapacity, technologie, demografie, geopolitické události, hospodářská politika a mnoho dalších.
Před rokem 1990 investoři prakticky neměli možnost investovat do malých firem, komodit, na zahraničních burzách a rozvíjejících se trzích. K dispozici je dnes také velké množství nástrojů se specifickými strategiemi (různé ETF, fondy smart beta, long-short a další) nebo aktiv citlivých na úrokové sazby, které na trzích v posledním období trvale rostoucích úrokových sazeb nebyly (dluhopisy s vysokým výnosem, private equity, nemovitostní fondy a podobně).
Problém s tím, jak se trhy změnily, tkví zejména v tom, že mnoho analytiků, manažerů a poradců při budování svých strategií a jejich testování pracuje s historickými daty z dob, kdy to na trzích vypadalo úplně jinak než dnes. Na to by investoři neměli zapomínat.
Zdroj: A Wealth of Common Sense
