Hlavní měny se hroutí. Kam nasměrovat investice?

Má cenu investovat do dolaru nebo do cenných papírů denominovaných v dolaru? Vždyť přece každý ví, že americké veřejné finance jsou napjaté, navíc vedle schodku veřejných financí trvá mohutný schodek obchodní bilance. Má cenu euro? Je přece všeobecně známo, že eurozóna je chaos, nejméně tři členské státy jsou ve stavu faktické platební neschopnosti a celá konstrukce drží jen silou vůle Angely Merkelové.

A co třeba čínský jüan? Určitě jste zaznamenali znepokojující zprávy o nemovitostní bublině, která je poháněna bublinou bankovních úvěrů, z nichž nepochybně velké procento se ukáže být špatnými. Ach, ten dnešní svět... Nechme stranou problémy jednotlivých zmíněných ekonomik. Věnujme pozornost měnám a jejich fungování.

Průšvih státu má na měnu pramalý vliv

Laik má tendenci vnímat měnu jako svého druhu akcii určitého státu nebo ekonomiky. Rostou zisky, akcie jdou nahoru – rostou příjmy státního rozpočtu, roste přebytek obchodní bilance – roste i národní měna. (Nadnárodní, v případě eura.) Když jsou veřejné finance napjaté, měna by měla klesat jako akcie Fannie Mae, Lehman Brothers, Enronu...

Takže není divu, že člověk najde na internetových diskusních fórech názory jako "dolar půjde do háje, za pár let bude za pár korun či eurocentů". Anebo "jestli se EU nespojí za účelem záchrany eura, společná měna může jít zakrátko úplně ke dnu".

Aniž bych chtěl bagatelizovat americký federální dluh nebo problémy okrajových států eurozóny, tvrdím toto: ať budou USA v jakékoli rozpočtové krizi, i kdyby se Řecko, Irsko a Portugalsko oddělilo od eurozóny, na dolar nebo na euro bude mít toto všechno jen okrajový vliv. Možná vám to přijde jako příliš odvážné tvrzení. Ale věnujme se procesu, jak na mezinárodních finančních trzích vznikají měnové kurzy.

Kurz měny je daný tím, co za ni lze koupit

Neexistuje žádný univerzálně přijímaný model ve smyslu geniální rovnice, do které byste dosadili makroekonomické ukazatele a výsledkem by byl "správný" kurz měny. Kurz jakékoli měny s volně plovoucím kurzem (což je dolar, euro, koruna, ale nikoli jüan) je dán nabídkou a poptávkou. Ta může být spekulativní – ostatně každý den probíhají měnové spekulativní obchody v řádech tisíc miliard dolarů. Každá spekulace je však založena na nějaké úvaze, která vychází z čísel o reálné ekonomice.

To jednoduše znamená, že o kurzu měny rozhoduje, co lze za ni koupit. Máte-li v peněžence třeba sto euro, můžete si na území členských států něco koupit. Spotřební zboží, služby různého druhu, případně investice: cenné papíry, nemovitosti atd. (Inu, za sto euro asi mnoho investic nepořídíte, ale jistě chápete, že jde o příklad.)

Tedy – dokud budou Německo a Nizozemí tvořit světovou exportní velmoc v průmyslovém zboží, dokud bude svět prahnout po francouzských vínech, dokud Francie, Itálie, Rakousko a Španělsko budou turistickými velmocemi, dotud bude euro mít slušnou hodnotu.

Dokud žije Coca-Cola, dolar vydrží

"Krach eura" by mohl nastat buď důsledkem totálního zhroucení evropské ekonomiky (což je extrémně nepravděpodobné), anebo jako následek hyperinflační politiky Evropské centrální banky (což je rovněž krajně nepravděpodobné.) Euro by ve zdraví přežilo i oddělení Řecka, Irska nebo Portugalska – a patrně by pak bylo ještě zdravější, i když je otázka, co by se stalo s německými a francouzskými bankami, které drží dluhopisy problémových států.

Pokračování článku najdete na serveru Finmag.cz