Nejvíce kapitálu v českých firmách kontrolují majitelé z Lucemburska a Německa
Největšími zahraničními vlastníky českých firem jsou společnosti a fyzické osoby z Lucemburska, Německa a Nizozemska. Tyto země dlouhodobě dominují statistice přímých zahraničních investic do základního jmění podniků v Česku. Zatímco Německo je pro tuzemské hospodářství nejdůležitější obchodní partner, Lucembursko a Nizozemsko jsou považovány za daňové ráje.
Do čela žebříčku největších zahraničních vlastníků se s částkou 164,72 miliardy Kč po roce opět vrátilo Lucembursko. Jen těsně na druhou příčku odsunulo Německo. Lucembursko, které je považováno za daňový ráj, bývá často využíváno nadnárodními koncerny jako destinace pro registraci investičních struktur, holdingových firem nebo fondů.
To může vysvětlovat vysoké hodnoty ve statistice. Vlastníci z Lucemburska kontrolují 761 českých firem, zatímco německého majitele má 10krát více tuzemských společností (7 853). Přitom objem lucemburského a německého kapitálu je téměř totožný. Vysoký objem německého kapitálu (164,42 miliardy Kč), byť nejnižší od roku 2021, odráží silnou provázanost průmyslové výroby a exportu Česka a Německa.
Na třetím místě se stabilně drží Nizozemsko s kapitálem téměř 110 miliard Kč, které podobně jako Lucembursko slouží často jako sídlo holdingových struktur. Následují Rakousko (73,77 miliardy Kč) a Francie (51,44 miliardy Kč).
Celkový objem zahraničního kapitálu u 20 největších zahraničních vlastníků meziročně výrazně klesl. Propadem o pětinu z 926 na 734 miliard Kč se dostal na dlouhodobě nejnižší úroveň. Pokles přichází po několika letech relativní stability. V letech 2021–2024 se objem zahraničního kapitálu držel okolo 900 miliard Kč, přičemž maxima bylo dosaženo v roce 2018 (981 miliard). Výraznější propad nastal v pandemickém roce 2020, kdy došlo k poklesu pod 800 miliard, nicméně následně objem kapitálu rostl až do roku 2024.
Aktuální vývoj může signalizovat odliv části zahraničních investic a odrážet (ne)důvěru zahraničních investorů v českou ekonomiku, stejně jako restrukturalizaci majetkových účastí, přesuny holdingových struktur do jiných zemí nebo zvýšenou míru fúzí a akvizic spojenou s přechodem firem do českých rukou.
Zdroj: Dun & Bradstreet
Aktuality
