Centrální banky nakupují zlato rekordním tempem, pozice dolaru jako hlavního rezervního aktiva je ale stále silná

Loni nakoupily centrální banky do svých rezerv více než tisíc tun zlata a zajistily zhruba pětinu globální poptávky. To je dvojnásobek oproti situaci v 90. letech.

Centrální banky nakupují zlato ze dvou hlavních důvodů. Zaprvé jde o diverzifikaci rezerv, které typicky tvoří zejména dolarová, případně eurová aktiva. Příkladem je Česká národní banka, která opět nakupuje zlato od roku 2023 a aktuálně ho drží přes 64 tun. Cílem je 100 tun v roce 2028.

Druhým důvodem je geopolitická diverzifikace, která zesílila po začátku války na Ukrajině. V tomto případě hraje klíčovou roli snaha omezit dopady politických rizik, například západního sankčního režimu, který vedl ke zmrazení významné části ruských devizových rezerv. Není proto až tak překvapivé, že nákupům zlata dominují Čína, Indie a Turecko.

Pohled na strukturu globálních rezerv v držení centrálních bank odhaluje zhruba 20% podíl zlata. To je více než v případě eura (16 %), ale stále podstatně méně než u amerického dolaru (46 %). Pokud bychom brali v potaz pouze měnové rezervy, pak je podíl dolaru – přestože pozvolna klesá – stále vysokých 58 %.

Dolar je tedy nadále globální rezervní měnou a v nejbližších letech se na tom nic nezmění. Navzdory politice Donalda Trumpa. A to jednoduše proto, že americká měna nemá rozumnou alternativu. Není jí euro ani čínské renminbi (byť by si to Číňané jistě přáli), jehož podíl v rezervách dosahuje pouze 2 %.

A popravdě řečeno, vyzývatelem dolaru není ani zlato. Éra zlatého standardu a následně Brettonwoodského systému je minulostí, a přestože takzvané fiat peníze rozhodně nejsou dokonalé, pro moderní finanční systém jsou lepší volbou než nelikvidní aktiva typu zlata.