Obchodní dohoda s USA: Pro EU menší, ovšem stále zlo. Ekonomové ale vidí i pozitiva

Plošné clo 15 % na dovoz evropského zboží do USA a ujednání o objemných nákupech amerických energií a zbraní. Tolik zhruba hlavní sdělení víkendové dohody Spojených států s Evropskou unií. Pro starý kontinent jistě lepší než nejhorší, ale určitě ne žádný čarokrásný výsledek několikaměsíčních jednání.
Pro zhruba dvě třetiny zboží vyváženého z Evropské unie do Spojených států mají nově platit cla o 5 procentních bodů vyšší než dosud (nárůst z 10 % na 15 %), ústupkem ze strany USA jsou nižší sektorová cla. Na automotive i na farmaceutické výrobky budou platit nakonec také 15%, nikoli ta zvýšená (na automotive dosud 27,5 %, v případě farmaceutických produktů americký prezident vyhrožoval tarify až ve výši 200 %).
"Právě tato sektorová cla (automotive, farmacie, kovy) byla pro Evropu při vyjednáváních prioritou. Proč? To ukazuje třeba i naše citlivostní analýza, která zkoumala dopady zvýšení sektorových cel v odvětvích automotive, farmacie a zpracování kovů," říká hlavní ekonom Patria Finance Jan Bureš.
Když ponecháme stranou Německo, západní Evropu nejvíce ohrožuje zejména výraznější zvýšení cel na farmaceutický průmysl. Velice výrazně by byly zasaženy zejména Belgie a Nizozemsko s výraznou expozicí farmaceutického průmyslu vůči americkému trhu. Naopak středoevropské ekonomiky (a to i ty s významnější váhou farmaprůmyslu, třeba Maďarsko) jsou vůči americkému trhu exponované méně.
"Situace je opačná u segmentu automotive, kde vybrané středoevropské země v čele se Slovenskem a Maďarskem mají o poznání vyšší expozici vůči americkému trhu než západ Evropy. Země Beneluxu zůstávají americkými cly na automotive prakticky nezasaženy a stejně tak relativně nízká je expozice jihoevropských ekonomik v čele s Itálií a Španělskem," pokračuje Bureš.
"Důležitá cla na dovoz oceli a hliníku do USA bude Washington uplatňovat až po naplnění stanovených kvót, což je dobrá zpráva pro evropský průmysl. Zdá se, že Donald Trump tak trochu přecenil soběstačnost americké ekonomiky. Desítky let globalizace nelze zvrátit dostatečně rychle. Celní válka by měla katastrofické dopady nejen na obchodní partnery, ale i na samotné USA. Čína to dokázala omezením vývozu vzácných kovů a Evropa hrozbou odstřižení Ameriky od svého trhu," poznamenává analytik Jakub Rochlitz z eToro.
Jak v oblasti farmacie, tak v rámci automobilového průmyslu je hodně zranitelné Německo. Proto mu pravděpodobně ve vyjednáváních šlo zejména o tyto dvě oblasti a výjimky z o poznání vyšších sektorových cel, která by ohrožovala jeho páteřní odvětví.
"Dohodu nyní musejí schválit hlavy evropských států. V Německu byla nálada více bojovat. Někteří analytici komentují dosaženou dohodu jako důkaz neschopnosti a selhání Evropské unie. V situaci, kdy nemáme tak silné karty jako Čína v podobě vzácných zemin, by ale eskalace k ničemu nevedla. Důležité je, že dohoda se vztahuje i na farmaceutické výroby, největší vývozní artikl EU do USA," komentuje dohodu hlavní ekonom České spořitelny David Navrátil. "Díky dohodě si nebudeme zbytečně importovat vyšší inflaci a vyšší dovozní cla na meziprodukty navíc oslabí americké výrobce. Například evropští výrobci automobilů exportující do USA mohou být postiženi méně než to, kteří vyrábějí auta v Americe. Ti totiž musejí platit vysoká cla na díly a ocel."
"Výsledná dohoda, jakkoli z pohledu Evropské unie rozhodně není hodna velkých oslav, přinese pravděpodobně trhům dodatečnou úlevu. Ekonomické dopady budou podle našeho názoru v součtu lehce pozitivní. Celková přímá celní zátěž i přímé obchodní dopady do evropské ekonomiky sice lehce vzrostou (vizte graf), ale ne všude. Zejména ve střední Evropě a v Německu s vyšším podílem segmentu automotive budou změny minimální (Slovensko a Maďarsko si podle našich propočtů dokonce lehce polepší). Z hlediska ekonomiky je ale důležitější, že je zažehnáno riziko vysokých sektorových cel, která zvyšovalo nejistotu a tlumilo investiční aktivitu v páteřních evropských sektorech," dodává Bureš.
A dobrá zpráva by to mohla být i pro českou korunu. "Ačkoli přímo do USA exportuje Česká republika relativně málo, předpokládaný dopad vysokých cel na českou ekonomiku byl masivní, zejména kvůli Německu. Podle dřívějších propočtů Ministerstva financí mohla původní celní válka zpomalit růst českého HDP v roce 2026 až o 1,1 procentního bodu. Rozhození obchodu bychom pocítili v podobě poklesu zakázek, investic i zaměstnanosti, a to především v automobilovém, strojírenském a elektrotechnickém sektoru," říká Rochlitz.
Pro české automobilky jde o důležitou dohodu. Namísto chaosu a nejistoty by měla být jasná pravidla hry, která umožní plánování výroby. "Nicméně 15% cla budou mít na průmysl negativní dopad a firmy budou muset pracovat na ochranných opatřeních," podotýká Jakub Rochlitz z eToro.
Přestože je dosažení dohody USA s EU podle něj celkově dobrou zprávou, evropská ekonomika čelí výraznému problému. "USA jsou největším exportním trhem EU a naše produkty právě ztratily část konkurenceschopnosti. Ačkoli je to kompromisní sazba, stále se jedná o výrazný skok oproti období před nástupem Donalda Trumpa, kdy cla dosahovala zhruba 3 %. V následujících měsících to může zvýšit inflační tlaky v závislosti na tom, zda se firmám podaří přenést zvýšení nákladů na spotřebitele, přičemž vliv na inflaci závisí také na tom, zda sazby zůstanou na restriktivní úrovni. Je proto nezbytné, aby se členské státy EU mobilizovaly a hledaly alternativní řešení, a to jak mezi sebou, tak třeba i na opačné straně zeměkoule," míní Rochlitz.
David Navrátil na závěr upozorňuje na to, že Evropa nesmí ustrnout. "Vyšší dovozy energií z USA pomohou dále snížit závislost na Rusku. Investice v USA (600 miliard USD) jsou poměrně nejasným a měkkým kritériem, tam se teprve uvidí. A větší dovozy vojenských technologií? To je už vlastně realita, zhruba 60 až 70 % zvýšených výdajů na obranu v Evropě se překlopilo ve zvýšení dovozů z USA. Evropa ale musí vedle toho posilovat jednotný trh a snižovat netarifní bariéry, budovat vlastní kapacity obranného průmyslu, posilovat energetický sektor a energetickou efektivitu a budovat aliance a obchodní dohody s dalšími státy. Pokud v tom jako Evropa budeme úspěšní, můžeme v budoucnu podmínky současné dohody s USA přehodnotit," uzavírá.