KONTEXT (letní speciál): Megatrendy, které (z)mění svět (5. díl)
Středobodem obchodní rozmíšky mezi USA a Čínou může být snaha stát se globálním dodavatelem 5G, mobilního internetu zítřka. Vedle lákavé cenovky 12 bilionů dolarů to má ještě významnější, systémový rozměr – kdo vybuduje potřebnou infrastrukturu, ovládne svět. Bude mít totiž okamžitý náskok v navazující poptávce i špionážních hrátkách. Nejen proto ale nyní technologie hýbou trhy i politikou.
Výkonnost počítačů se od jejich vzniku v době druhé světové války pětatřicetkrát zdvojnásobila. S každým dalším násobkem je přitom jejich dopad na životy lidí širší a hlubší. Autorské duo Brynjolfsson a McAfee z MIT to ve svém bestselleru The Second Machine Age přirovnává k legendě o vynálezci šachu, kterému dal čínský císař možnost vybrat si odměnu. Požádal, ať císař na první pole šachovnice položí jedno zrnko rýže, dvě zrnka na druhé, čtyři na třetí, osm na čtvrté a tak dále. Císař se bavil, než jej naplno dostihla síla násobení, konkrétně požadavek složit na poslední pole asi 18 milionů bilionů zrnek.
Podobně se donedávna bavili mnozí tradicionalisté ve vedení největších globálních firem. Najednou se ale největším dopravcem světa stal Uber (nevlastnící ani jedno auto) a největší mediální společností Facebook (neprodukující ani čárku obsahu). Totální digitalizace a jí (z)působená disrupce přitom teprve začíná.
V současnosti má třetina populace Země v kapse počítač s větší kapacitou a rychlostí, než měly mašiny pomáhající NASA přistát na Měsíci. V roce 2021 by měli mít prostřednictvím chytrého telefonu k dispozici takový potenciál (a tím na dosah celý svět) již dva lidé z pěti. Ruku v ruce s tím poroste (nejen) hospodářská síla platforem a obecněji technologických společností. Ty se již dnes mohou co do počtu uživatelů směle rovnat s nejlidnatějšími zeměmi světa – Facebook je v tomto smyslu daleko větší než Čína, desítka největších entit pak zahrnuje sedm firem a pouze tři státy.
O tom, že lze podobnou sílu využít i zneužít, přitom v kontextu nedávných prezidentských voleb ve Spojených státech a Evropě, akci Edwarda Snowdena či stávající technologické přetahované mezi Washingtonem a Pekingem asi pochybuje málokdo. O to významnější se jeví stále vyšší rychlost, s jakou se nám nové technologie zarývají pod kůži.
Bojištěm třetí světové války bude internet (a podle některých zasvěcených hlasů jím již je). Regulací všeho druhu ve jménu spotřebitele či občana proto bude přibývat, což by investoři měli mít na paměti. Co to v praxi znamená? Kupříkladu to, že by globální, svobodný internet mohl být již na konci příštího desetiletí minulostí, jak říká politolog specializující se na riziko Ian Bremmer.
Obecněji (a takřka s jistotou) pak lze předpokládat, že síla technologické disrupce (akce na straně jedné a regulatorní snahy o brzdu, tedy reakci, na straně druhé) vytvoří stále hůře předvídatelné prostředí, kde i na první pohled nedotknutelní mohou zítra upadnout v zapomnění. Sázka na blue chips, která byla ještě na začátku 80. let sázkou (takřka) na život – firmy se v indexu S&P 500 držely v průměru 40 let –, se tedy komplikuje. V těkavé době zítřka mají mít životnost jen okolo 10 let, mnohé z nich totiž budou pouhé (digi)komety.
