KONTEXT: Orwell na steroidech aneb Do čeho (ne)investovat v době chaosu

Koronavirový abnormál 1: Mračna nad realitami i pracovním týdnem

To hlavní, co se dopadů covidu-19 týče, nás teprve čeká. Realitní byznys jako takový bude v mnoha ohledech vyřízený. Kanceláře se například do značné míry stanou věcí minulosti. Lidé zásadně změní způsob práce, pandemie ovlivní v podstatě každý aspekt našeho profesního života. Ti, kteří jsou v pomyslných prvních řadách, ti, které jejich zaměstnání nutí pohybovat se mimo domov, budou napříště jak třídou hrdinů, tak podtřídou. Nebudou si totiž schopni dovolit takovou míru ochrany jako třeba lidé ve znalostní ekonomice.

S přispěním pandemie také vymizí jasně ohraničená doba práce a odpočinku. Naše životy připomínaly životy farmářů před staletími – do práce jsme vstávali, když slunce vycházelo, a chodili z práce, respektive spát, když zapadalo. Naše děti byly mezitím ve škole. To se změní. Pomalu se blížíme do bodu, kdy bude potřeba být čtyřiadvacet hodin ve střehu a prodávat to nejlepší, co jsme schopni nabídnout, sedm až deset hodin denně. O to větší poptávka bude po možnosti vypnout a vypadnout, což není slučitelné s tradiční letní dovolenkovou sezónou.

Koronavirový abnormál 2: Jistoty vs. nejistota staronových nepořádků

Náš svět budou v první řadě ovlivňovat vlády a finanční sektor. Bez cloudu se totiž sice nemůžete vyjádřit, ale bez peněz – pokud vyloučíme návrat k relativně primitivním způsobům – vůbec nenakrmíte sebe a své blízké. Svým způsobem tak dojde k návratu do budoucnosti. V minulosti byli lidé spokojení, když měli co jíst, a to může platit i napříště. Systém totiž čeká změna. Nevím, jak dramatická bude. Nevím, zda se například najde vakcína na covid-19, ani to, jak bude svět reagovat na to, že rovnost pro všechny je principem, kterému věří podstatná část lidstva.

Nevím také, jak se postavíme ke kolapsu tradičních struktur, jako je pracovní den. Dnes máme možnost být mnohem produktivnější, ale je potřeba se rozhodnout, co s tím budeme dělat, co budeme produkovat. Něco z toho nám přinese ekonomický přínos, něco jiného pak emoční, spirituální a tak dále. A na všechny tyto věci se lidé snaží najít odpovědi právě v současnosti. Srovnala bych to se 60. léty 20. století – tehdy jsem byla moc malá na to, abych si je pamatovala detailně, ale vím, že byla bouřlivá. To, co nás čeká, bude v mnohém podobné.

Koronavirový abnormál 3: Peníze, akcie a další (ne)udržitelné hodnoty

Jsem dost stará na to, abych si pamatovala situace, kdy se jednoho dne probudíte a v důsledku devalvace mají peníze na vašem účtu podstatně menší hodnotu, než když jste šli spát. Zaměřila bych se tedy na to, co dnes měny (de)stabilizuje. Nemáme zlatý standard, mnohé centrální banky udržují záporné sazby a tak dále. Ten, kdo uvažuje o finanční nezávislosti, by měl brát v potaz i stabilitu podloží, na němž finanční rezervy stojí. Proto výrazně roste poptávka po bezpečném bydlení a podobných hodnotách.

Investorům bych také doporučila zamyslet se nad tím, co je to vlastně aktivum. Kdybyste mi na začátku roku řekl, že nakupujete akcie hotelů nebo obecněji odvětví hospitality, řekla bych si, proč ne. Dnes nevíme, nakolik – a v některých případech zda vůbec – se lidé vrátí do hotelů. S podobnou nejistotou se přitom potýká mnoho sektorů, mezi jinými i ten realitní. Vybírat vítěze je proto obtížné. Obecně platí, že existují firmy, kterým se v době hospodářských propadů daří. Přerušení dodavatelských řetězců a snahy jim předejít se ale mohou dotknout i jich.

Knihu Orwell na steroidech: Průvodce chaosem 21. století si můžete objednat ZDE. Společně s Bublu Thakur-Weigold v ní své vize a tipy nabízejí ekonom Pavel Kysilka, autor sci-fi Ondřej Neff, hrabě František Kinský a dalších osmnáct předních intelektuálů z Česka i zahraničí.

Koronavirus není nová španělská chřipka a Amerika nezažívá druhou velkou depresi