Italové v referendu odmítli reformu ústavy, premiér Matteo Renzi oznámil rezignaci. Euro nejdříve oslabilo, poté se ale vydalo vstříc měsíčním maximům

Renzi v televizním vystoupení uznal porážku a poděkoval své vládě i voličům. Následně oznámil, že jeho vláda končí a že v pondělí odnese do Kvirinálského paláce, sídla italského prezidenta, svou rezignaci. Již dříve s hlasováním spojil své další působení v úřadu, podle řady analytiků chybně, protože hodně odmítavých hlasů v referendu bylo spíše známkou pro jeho vládu, ne vyjádřením názoru na samotné navrhované reformy.

Ty měly zjednodušit fungování politického systému země, ve které od konce druhé světové války vydrží vláda v průměru něco málo přes rok. Reforma měla posílit Poslaneckou sněmovnu a výrazně omezit vliv Senátu, který měl mimo jiné přijít o možnost svrhnout vládu a o vliv na blokování zákonů.

Podle italských zákonů musel Renzi uspořádat referendum o svých plánech na revizi ústavy, spojit s výsledkem svou budoucnost se ale rozhodl sám. Tím fakticky přeměnil hlasování v plebiscit o sobě a sjednotil různorodé opoziční síly, jejichž cílem bylo jej sesadit.

Ani Renziho odstoupení však nemusí podle agentury Reuters znamenat, že zmizí z politické scény, jak se to stalo v Británii v případě Davida Camerona.

Prezident Sergio Mattarella by mohl požádat Renziho, aby vše zvážil, a odvolat se na jeho smysl pro odpovědnost v době velké nejistoty na trhu. Pokud Renzi odmítne, bude muset hlava státu začít konzultace s vůdci politických stran, aby se pokusila nalézt nového premiéra, který bude muset vypracovat nový volební zákon. Jako šéf největší strany v parlamentu bude mít Renzi velké slovo při výběru nástupce. Spekuluje se, že by prezident mohl oslovit ministra financí, ministra kultury či šéfa Senátu.

Možnost předčasných voleb, které požaduje opoziční Hnutí pěti hvězd, je spíše nepravděpodobná. Navíc i pokud by k takovému scénáři přece jen došlo a následně by bylo uspořádáno referendum o vystoupení země z eurozóny, neměla by se Itálie vrátit k liře. Odchod z měnové unie totiž podle aktuálních průzkumů veřejného mínění podporuje jen asi 15 % italských voličů.

"Pro trhy by bylo nejlepším řešením, kdyby se nové volby konaly co nejpozději (ideálně až v řádném termínu na jaře 2018) a přechodnou vládu by vedl znovu Matteo Renzi, který by v mezičase dojednal oslabení většinových prvků ve volebním systému pro dolní komoru. Teď je ale takový scénář hodně spekulativní. Nové volby pravděpodobně budou dříve, Renzi nepovede přechodnou vládu a je otázka, zda jeho nástupce (například stávající ministr financí) dokáže v mezičase vyjednat s opozicí změnu volebního zákona. Při jeho stávající podobě existuje velké riziko, že by z dalších voleb mohla vzejít silná populistická vláda," říká Jan Bureš, hlavní ekonom Poštovní spořitelny.

Euro kleslo na 20měsíční minimum, poté se odrazilo

Euro v noci na pondělí v reakci na výsledek hlasování spadlo na 20měsíční minimum vůči americkému dolaru. Jednotná evropská měna v jednu chvíli sestupovala až o 1,4 % na 1,0505 USD, tedy na nejnižší úroveň od loňského března. Později ale podstatnou část ztrát smazala a nakonec se vydala nad páteční úrovně a vystoupala na měsíční maximum.

Mezi investory nyní podle analytiků vládne opatrnost, avšak ne panika. "Trhy sice na začátku týdne zřejmě zůstávají nervózní, nezřítily se však z útesu," uvedla podle serveru BBC Kathleen Brooksová ze společnosti City Index Direct.

Porážka Renziho by tak nyní mohla negativně ovlivnit zejména akcie italských bank, jejichž index letos na milánské burze sestoupil zhruba na polovinu. V pondělí dopoledne výrazně ztrácela hlavně UniCredit, jejíž akcie padaly o 4,5 %. Celkově ovšem reakce trhů překvapila svým (po krátkém sestupu) býčím vyzněním.

Villeroy (ECB): Italské "ne" není druhým brexitem

Obavy z výsledku hlasování se pokoušel zmírnit mimo jiné jeden z guvernérů Evropské centrální banky François Villeroy de Galhau, který řekl, že odmítnutí ústavních reforem v italském referendu nelze srovnávat s hlasováním o vystoupení Británie z Evropské unie. Připustil ale, že výsledek referenda může být považován za zdroj nejistoty.

"Nelze to přirovnávat k britskému referendu. Italský národ byl vyzván, aby hlasoval o vnitřní ústavní záležitosti, ne o členství v EU," řekl Villeroy, který je také guvernérem francouzské centrální banky.

"Svět a Evropa v roce 2016 zaznamenaly období velkých nejistot spojených s bezpečností, hrozbou teroristických útoků, brexitem a nedávno s vítězstvím Donalda Trumpa v USA. Italské referendum lze chápat jako další zdroj nejistoty, ale nelze ho srovnávat s britským referendem," prohlásil Villeroy. Ten v rámci projevu na semináři v Japonsku vyjádřil důvěru v odolnost eurozóny, čehož důkazem je podle něj ekonomický růst a posilování trhu práce.

Největším strašákem zůstávají banky

"Největším strašákem Itálie je její bankovní sektor. Portfolia italských bank v průměru obsahují 20 % špatných úvěrů. Zhruba polovinu NPL kryjí banky vytvořenými opravnými položkami, zbytek případných ztrát by musely uhradit ze zisku. Nemohou proto využít zisk k tvorbě dodatečného kapitálu a více úvěrovat. A ve chvíli, kdy nemohou více úvěrovat, snižují svoji ziskovost, a tedy i schopnost vytvářet kapitál a poskytovat nové úvěry. Kromě toho, že se jedná o ukázkový příklad pohybu ve spirále, dochází i ke zhoršování funkčnosti úvěrového transmisního kanálu měnové politiky a zbrzďování ekonomického růstu," říká David Navrátil, hlavní ekonom České spořitelny.

"Strach z politické nestability by ze strany agentury DBRS (poslední, která dává Itálii 'áčkový' rating) mohl vést ke snížení ratingu na BBB, což by se projevilo růstem srážky při ocenění (takzvaném haircutu) a do jisté míry znesnadnilo přístup italských bank k likviditě poskytované Evropskou centrální bankou," pokračuje Navrátil.

"Snížení ratingu by navíc prohloubilo obavy o zdraví finančního sektoru a začaly by padat otázky, co s italskými bankami, jak mají navýšit kapitál a jestli by náhodou neměl zasáhnout stát, Evropská komise (prostřednictvím Evropského stabilizačního mechanismu) nebo ECB. Italské banky se sice snaží provést rekapitalizaci přes trh (emisemi akcií nebo dlouhodobých dluhopisů), vznikají ale pochybnosti o efektivitě a úspěšnosti této metody. Chtějí-li se banky vyhnout vnějšímu zásahu nějaké autority, zbývají jim dvě možnosti. Buď na úkor věřitelů dojde ke konverzi bankovních dluhopisů do akcií, což by se poměrně silně dotklo italských domácností, jelikož ty ve formě bankovních dluhopisů drží část svých úspor, nebo nějaký subjekt (například fond Atlante) ve znevýhodněném poměru odkoupí špatné úvěry," dodává Navrátil.

Zdroj: ČTK, Reuters, La Repubblica, BBC