Jim Rogers: Kdybych mohl, dal bych all-in na Severní Koreu

Již loni Rogers potvrdil, že nakupuje severokorejské poštovní známky a zlaté mince, které jsou pro nečínské zahraniční investory prakticky jediným možným aktivem, do kterého mohou ve spojení s jednou z posledních komunistických bašt na světě investovat. "Severní Korea je ekonomicky zničená a izolovaná země. Nákupy mincí spekuluji na to, že nebude existovat věčně," vysvětloval tehdy. "Jakmile Severní Korea vzdá svůj boj o udržení skanzenu komunismu a totality, získají jí vydané pamětní mince na ceně."

Spekulace na sjednocení poloostrova

Tentokrát se Rogers rozhodl jít ještě dále. "Jen si zkuste představit, co se stane, až dojde ke sjednocení severní a jižní části Korejského poloostrova. Najednou vedle sebe budete mít extrémně bohatý demokratický jih se zástupem odhodlaných investorů a manažerů a desetiletími komunistické diktatury zdevastovaný sever, jehož obyvatelé budou lačnit po čemkoli, co do té doby nemohli vlastnit nebo prožít. Z Korejského poloostrova se v té chvíli stane dokonalé investiční prostředí," říká.

Známý investor proto nehodlá nic nechat náhodě a cestu do neostalinistického skanzenu hledá již nyní. Vzhledem k tomu, že je KLDR cizincům zapovězená, musí Rogers volit poněkud komplikovanější cestu. "Snažím se najít všechny čínské společnosti, které na severu poloostrova investují. Čínské firmy jsou totiž pro zahraniční investory jedinou možností, jak se do této ekonomicky i politicky izolované země dostat," vysvětluje svoji strategii.

Vůbec nejatraktivnějšími sektory jsou podle Rogerse přírodní zdroje a komodity. Jen loni dosáhl severokorejský export antracitu do Číny hodnoty 1,37 miliardy dolarů a vývoz železné rudy stoupl na 294,1 milionu dolarů.

Sebevědomí čínských investorů v poslední době silně roste, a tak se již čínské firmy dávno nezaměřují jen na severokorejský export. Příkladem je nový pětihvězdičkový hotel Emperor s kasinem v severokorejském přístavním městě Rason. Prozatím prý sice hotel zeje prázdnotou, to by se však v případě pádu severokorejského režimu a otevření hranic mohlo rychle změnit. Přispět by k tomu podle všeho mohla i čínská čtyřproudá dálnice G12, která spojuje město Ulan Hot v autonomní oblasti Vnitřní Mongolsko na severu Číny s východočínským městem Chun-čchun ležícím od severokorejské hranice, poblíž které se hotel Emperor nachází, vzdušnou čarou necelých deset kilometrů.

Čína navíc v severokorejském Rasonu investuje také do tamního námořního přístavu, který je pro ni potenciálně důležitou branou do Japonského moře. A podle nepotvrzených informací začíná být v rasonském přístavu stále zřetelnější i ruský kapitál. Právě Rusko je totiž kromě Číny a Jižní Koreje jediným přímým sousedem KLDR.

Asijská šelma čeká na vypuštění z klece

O investiční atraktivitě Severní Koreje hovoří stále častěji i mnozí analytici, kteří tvrdí, že lze současnou situaci v KLDR přirovnat k situaci v Číně v průběhu 80. let minulého století.

To potvrzuje i čínský investor Chao Ce, který v Severní Koreji vlastní továrnu na výrobu automobilových dílů, restauraci a lázně. Nyní se chystá rozšířit své aktivity do oblasti těžby rutilu, jenž se používá při výrobě titanu a uplatnění nachází i při zpracování plastů a výrobě barev. "Investovat v Severní Koreji je na jednu stranu extrémně rizikové, na druhou stranu ale také velmi atraktivní," říká Ce, který současně upozorňuje na záměr Kim Čong-una přestavět za 200 milionů dolarů vojenský aerodrom v severokorejském Wonsanu na supermoderní civilní letiště.

Ačkoli jsou šance Jima Rogerse na přímý vstup na severokorejský trh prakticky nulové a prozatím neexistuje ani mnoho čínských "prostředníků", kteří by byli ochotni se o přízeň a toleranci Kim Čong-una dělit, ve svém názoru má jistě pravdu. V Korejské lidově demokratické republice žije kolem 25 milionů lidí, přičemž většina z nich nemá ani ponětí o tom, co se za ostnatými dráty a vysokými ploty, které zemi "chrání" před kapitalistickým Západem, děje. Pokud se ale jednoho dne neprodyšné hranice otevřou, bude chuť Severokorejců po všem novém a neznámém obrovská. A nastoupí-li v tom okamžiku země na cestu ekonomických reforem, může se z ní během několika desetiletí skutečně stát druhá Čína.

Zdroj: Forbes