Petra Kvitová: Agresivní na kurtu, konzervativní v investování

Splnila jste si v tenise životní sen dvojnásobnou výhrou ve Wimbledonu a vítězstvím na Turnaji mistryň v roce 2011. Máte ještě nějaké sportovní sny?

Zatím jsem si splnila jen některé sny, motivaci stále mám. Rok 2011 byl zatím můj nejúspěšnější, ale stále doufám, že přijde ještě lepší sezóna.

Sníte o čistém Grand Slamu, tedy vítězství na čtyřech největších turnajích v jednom roce?

O čistém Grand Slamu jsem popravdě nikdy nepřemýšlela, moc ráda bych ale vyhrála ještě nějaký jiný grandslamový turnaj než Wimbledon. Ale brala bych klidně i další výhru v All England Clubu. (smích)

Sedí vám travnatý povrch nejlépe?

Tráva je skutečně můj nejoblíbenější povrch a jsem ráda, že mé největší úspěchy na ní jsou právě z Wimbledonu. Lepší turnaj jsem si asi vybrat nemohla. (smích)

Prohra s Jelenou Jankovičovou ve třetím kole letošního Wimbledonu jistě bolela. Už jste se s ní vyrovnala?

Ano, musela jsem. Život jde dál. Věřím, že mohu uspět na Grand Slamu někdy příště, ať to bude v nejbližší sezóně, nebo někdy později. Kvůli velkým cílům člověk pořád trénuje.

Letošní sezóna pro vás zatím nebyla příliš úspěšná (rozhovor byl veden před letošním US Open – pozn. red.). Mělo na to vedle prodělané mononukleózy vliv ještě něco, třeba změna kondičního trenéra?

Od začátku roku to šlo střídavě nahoru a dolů, ale tenis je zkrátka takový. Vzala jsem si měsíc volna a chtěla odpočívat, protože jsem byla ze všeho hrozně unavená, potřebovala jsem pauzu. Kondiční trenér s tím nejspíš nemá nic společného. Teď už je snad všechno na dobré cestě.

Neuvažujete o delší přestávce ze zdravotních důvodů, aby přechozená nemoc neměla vážnější dopady na vaše zdraví?

O pauze teď nepřemýšlím. Dostala jsem od lékařů svolení hrát, tak hraji. Kdyby mě varovali, že je to riskantní, tak bych si přestávku určitě dala a snažila se vyléčit. Takže bez obav, lékaře poslouchám.

Tlak na hráčky z první světové desítky je obrovský. Cítíte velkou zodpovědnost?

Tlak je opravdu velký. Už jsem v desítce nějaký ten rok a jakžtakž s ním bojuji, není to ale jednoduché. Nejde jen o tlak z okolí, vytvářím si ho i sama na sebe. Je to součást mého života, tak se to snažím brát.

Jak bojujete proti nervozitě a jak odpočíváte?

Bojovat s nervozitou se příliš nedá, spíš se musí brát jako součást tenisu. Mám nějaké relaxační pomůcky, které mi pomáhají se s nervozitou lépe vypořádat, nikdy to ale úplně nepřejde. Ráda odpočívám u hudby, filmů nebo s knihou. Když se z turnajů vrátím domů, snažím se trávit čas s rodinou, přítelem a kamarády.

Jaký je váš největší tenisový vzor a proč?

Ze současného tenisu žádný vzor nemám, ale když jsem byla malá, byla jím pro mne Martina Navrátilová. Stejně jako já je Češka a levačka a hraje agresivně. Odmalička jsem s otcem sledovala záznamy její hry ve Wimbledonu.

Stíhá vůbec profesionální tenistka ve 25 letech přemýšlet o založení rodiny někdy v budoucnu? A doporučila byste svým dětem kariéru v profesionálním tenise?

Vždycky jsem chtěla založit rodinu a mít děti, na tom se nic nezměnilo. Musím ale samozřejmě počkat, až skončím s tenisem. Těžko říct, zda svým dětem doporučím profesionální tenis. Pokud je to ale bude bavit, není důvod jim v tom bránit. Nechám rozhodnutí na nich.

Většinu vydělaných peněz si určitě střádáte na budoucnost, kariéra profesionálního sportovce je přece jen relativně krátká. Jak investujete?

Jsem spíše opatrný a konzervativní typ člověka. Sama se o investování příliš nezajímám, v této věci se spoléhám na svou bankéřku Pavlínu Quittovou, která mi s investicemi hodně pomáhá a stará se o ně.

Jak a za co nejvíc utrácíte?

Jako každá žena mám ráda oblečení a šperky. Nerozhazuji moc, spíš se občas za něco odměním. Třeba za loňský Wimbledon jsem si koupila náušnice.

Psáno pro magazín Erste IN.