El-Erian: Akcioví optimisté stojí před těžkou zkouškou

Na trhy se vrátila volatilita. Index Dow si minulý týden prošel nejhorším propadem letošního roku, a to jen den poté, co vzrostl o více než 250 bodů. Kumulativní denní pohyby v obou směrech přesáhly dohromady 2 000 bodů, tedy 10 % hodnoty indexu. Celkově byl však trend jasně klesající a americké akcie umazaly veškeré letošní zisky.

"Návrat kolísavosti není překvapením. Překvapující je spíše to, že centrální banky udržely na trzích tak dlouhou dobu klid bez pomoci vlád. Při tom se jim však podařilo dotlačit ceny akcií i dluhopisů na hodnoty, které neodpovídají fundamentům," říká El-Erian.

Jenže přišlo několik věcí, které na trh přinesly chmurnou atmosféru. MMF snížil projekci světového ekonomického růstu, Německo oznámilo špatná čísla o průmyslové výrobě, komoditní trhy, které centrální banky nemohou tak jednoduše ovlivňovat, se prudce propadly. Temnotu nepomohly zahnat ani holubičí komentáře z Fedu a ECB.

Dvě podmínky

"Aby centrální bankéři udrželi ceny aktiv nahoře a obnovili klid, potřebují pomoc ze dvou stran. První z nich jsou vlády, které mají lepší možnosti čelit stagnaci ekonomiky. Druhou jsou investoři, kteří musejí lít na trhy peníze. Jde o ty, co mají hodně hotovosti a budou chtít nakupovat při dosažení dna," říká El-Erian.

Podle něj je jen málo důvodů k optimismu ohledně pomoci ze strany vlád a fiskální politiky. Jak vyplývá z víkendového setkání MMF a Světové banky, politici nevědí, co mají udělat, natož aby se na tom shodli.

Druhý zdroj růstu trhů, tedy podpora ze strany samotných investorů, je sice reálnější, jenže investorům dochází trpělivost. Pozitivní výhled americké ekonomiky a nízké dluhopisové výnosy je sice motivují k investování na burzách, jenže jejich motivace závisí také na volatilitě. Čím bude volaitilita vyšší, tím více bude dle El-Eriana klesat ochota investovat.

Je přitom podle něj logické, že si řada investorů zachovává víru v zásah centrálních bank, jejich schopnost udržet trhy nahoře a obnovit pořádek. Jenže je otázkou, jak dlouho tyto instituce, které svůj boj vedou samy, mohou dále zvyšovat ceny aktiv v době klesajícího hospodářského růstu a pochyb o efektivitě svých politik.

"Přestože si to zřejmě neuvědomují, sázejí optimističtí investoři vlastně na to, že politici rozjedou vládní investice a reformy nutné k obnově růstu. A to je představa spíše z říše snů, ne reálná," uzavírá El-Erian.