Steen Jakobsen (Saxo Bank): Nikdy jsem nebyl takový optimista, ono to totiž horší snad už být nemůže

Když jsem se na rozhovor připravoval, zjistil jsem, že máte opravdu rád souvětí: "Ještě nikdy jsem nebyl takový optimista jako teď, bohužel je to především kvůli tomu, že mám pocit, že horší už to snad opravdu být nemůže." Jste si opravdu jistý, že nemůže?

Určitě netvrdím, že je dnes ten nejhorší den v historii, zítra samozřejmě může být ještě hůře. Jsme ale právě na konci jednoho ekonomického období – pět let se všichni zaklínali tím, že pokud se vytiskne dost peněz, bude hej. Jenže čím více peněz se vytisklo, tím menší efekt to přinášelo. Nyní nadešel čas řešit opravdové příčiny toho, proč se ekonomice nedaří.

Jaké to jsou?

Rok 2013 vstoupí do historie jako rok, kdy se z ekonomické krize stala krize politická. Právě mezi politiky je potřeba hledat hlavní příčinu současných problémů. A rozpoznali to i občané. Bulharsko, Rumunsko, Portugalsko či Itálie [rozhovor se uskutečnil těsně před propuknutím "kyperské aféry" - pozn. red.) a další země prošly nebo procházejí vládní krizí, jejíž příčiny je na první pohled snadné označit jako protiunijní. Jenže ono jde o krizi celého establishmentu. Politici se zkrátka posledních pět let schovávali za centrální banky a kupovali si čas, jenže lidem už došla trpělivost. A to je důvod, proč si myslím, že bude líp. Politici tlačení do kouta zkrátka budou muset současný stav věcí reálně řešit. Veškeré to centrální plánování, za které lze považovat i řízené pumpování nových peněz do ekonomiky, zkrátka nefungovalo a nefunguje. Kdyby fungovalo, byl by nyní Sovětský svaz nejbohatším státem na světě.

Pokud všechny státy tisknou peníze o sto šest, může na tom vůbec někdo profitovat?

Ne. Stejně jako v reálných válečných konfliktech i zde platí, že každé vítězství má silnou pachuť porážky. Slabá měna sice možná přinese krátkodobý profit, jenže oddálí vůli provádět zásadní reformy, které zajistí dlouhodobou stabilitu. Ti, kdo aktivně investují, by se ale měli připravit na to, že letos bude opravdu záležet na tom, v jaké měně mají uložené portfolio. Tisknout budou všichni, devalvovat ale pravděpodobně jen někteří.

Mluvíte o tom, že by politici měli přestat odkládat řešení. Jenže jak tuhle šlamastiku, do které jsme se dostali, vyřešit?

Implementací bolestných, pomalých a politicky špatně průchozích reforem. Pokud chce Evropa přežít, musí se začít okamžitě zabývat zeštíhlením veřejného sektoru.

Já ale nikde nevidím vůli k takovým změnám. Dokonce ani u pravicových vlád, jako je ta, která momentálně vládne v České republice.

Pokud více než polovina evropské populace nějakým způsobem profituje z veřejných peněz – buď jako státní zaměstnanci, nebo jako příjemci sociálních dávek -, máte více než polovinu voličů, jimž současný stav vyhovuje. A vědí to samozřejmě i politici, kteří touží po znovuzvolení. Naštěstí se ale najdou i výjimky. V Německu byla již v roce 2009 do ústavy přidána takzvaná Schuldenbremse ("dluhová brzda"), která federálním politikům od roku 2016 zakazuje hospodařit se schodkem větším než 0,35 % HDP. Od roku 2020 je hospodaření na dluh v Německu zakázáno úplně. Chce to jen překonat vlastní ambice a zamyslet se nad budoucností. Pokud se nám podaří během následujících deseti let zeštíhlit veřejný sektor o polovinu, zavést po celé Evropě vyrovnané rozpočty a efektivně podporovat drobné podnikání, tak klidně mějme nulový růst domácího produktu.

Zatímco v Německu, zdá se, věci fungují, u nás se děje pravý opak. A pokud vyhraje volby levice, bude ještě hůře. Poradíte, jak přesvědčit politiky?

Když nepřesvědčíte ty stávající, vyměňte je. Pokud budou i ti noví jen mluvit, vyměňte je taky. Já osobně si sice myslím, že všichni politici na světě jsou k ničemu, protože jen plácají a plácají, občas se ale mezi nimi nějaká světlá výjimka najde. Někdo, kdo věří, že hlavním posláním politika není vymýšlet nové koncepce a plnit přání většiny, ale dávat lidem práci a usnadňovat jim život. Stačí se držet téhle základní premisy a máte obrovskou konkurenční výhodu vůči okolním státům.

Co když ale žádný spasitel nepřijde? Mezi lidmi je cítit stále větší napětí a vztek.

Já tomu říkám pracovně hitlerovská analogie. V mnoha zemích Evropy získávají hlasy nespokojených lidé jako Beppe Grillo, protože už prostě není koho volit. Až tak se tomu nedivím. Nejde přitom jen o Evropu. Víte, kdy byl v USA naposledy takový poměr zadlužení země vůči hrubému domácímu produktu?

Asi za druhé světové války.

Přesně. Kdybyste neznal reálie posledních dvaceti let a podíval se na graf zadlužení vůči HDP dnes, budete si myslet, že jsme právě uprostřed třetí světové. Částečně je to pravda, jen se nebojuje v ulicích, ale v tiskárnách cenin. Ale zpět k Hitlerovi - naši prarodiče zažili Hitlera a mnozí z nich i dvě světové války, a přitom dokázali vybudovat skvělou společnost, ve které nyní žijeme. V porovnání s jejich problémy je nějaké zadlužení veřejného sektoru plivnutím do moře. Zatímco my si tady během rozhovoru stěžujeme a nadáváme na politiky, za jejich časů by žádný takový rozhovor pravděpodobně vyjít nemohl. Stěžovat si nestačí, nevidíte žádného pořádného politika, tak se jím staňte sám. Buďte proaktivní.

Zlenivěli jsme.

Přesně tak. Lidé se dnes víc starají o svůj profil na Facebooku než o to, kam směřuje jejich země. Podívej se na moje perfektní fotky z lyží, cooool, co? Koukej, jakou jsem si stáhl perfektní apku na svůj iPhone. Na tyhle bláboly se můžu vybodnout, stejně jako na to, že má támhle Paul tisíc kámošů. Koho to zajímá? Pojďme si raději koupit lahev dobrého vína - rozhodně nemusí stát majlant - a bavit se o politice, filozofii nebo ekonomice. Naši prarodiče žádný virtuální svět neměli, možná je to dobře. Zkrátka museli řešit realitu. Internet je super, Facebook vlastně taky, žít ale musíme jinde. Taky jste mohl projet můj blog, napsat z toho za chvíli rozhovor - nemusel jste ztrácet čas diskuzí se stupidním dánským ekonomem.

To je fakt. Zkusíme to tak příště?

(Směje se) Jasně.

Mimochodem, když už jsme u vašeho blogu, ve svém vánočním příspěvku prosíte Santu, aby byl tak laskavý a na příštích pět let nechal zmizet všechny centrální bankéře, politiky a ekonomy. Co by se opravdu stalo, kdyby vám Santa vaše přání splnil?

Všichni tihle učení pánové se z podstavy věcí zabývají makrorovinou – řeší, co nám hrozí geopoliticky, jak na to či ono zareaguje Unie, s jakou regulací zase přijde vláda a tak dále. Kdyby zmizeli, konečně začne hrát prim mikrorovina – malé podniky a živnostníci. Prostředí pro podnikání se stabilizuje, protože nebude nikdo, kdo by chrlil vyhlášky, úpravy a předpisy, aby si uhájil své místo na slunci. Dneska už i firma o pěti zaměstnancích musí mít jednoho člověka čistě na papírování, vytváření disclaimerů a hlídání termínů.

Česká levice nám často prezentuje dánský sociální systém jako tu správnou volbu. Opravdu se u vás žije jako v pohádce?

Rozhodně, jsme přece země Hanse Christiana Andersena. 90 % našeho HDP tvoří mandatorní výdaje, to je pohádka. Už jsme na tom skoro stejně jako Francouzi. Na druhou stranu, rozhodně netoužím po tom žít v Číně, kde není sociální systém vůbec žádný. Proč ale všichni Dánové dostávají plošné příspěvky na děti, to nepochopím. Proč je nezrušit a nesnížit daně? Náš systém nepomáhá těm, kteří to opravdu potřebují, ale hromadně lidi zbavuje odpovědnosti za sebe samé.

Teď mě ještě napadl jeden pohádkový příběh. Víte, kolikaprocentní daň musíte zaplatit, když si chcete v Dánsku koupit, zaregistrovat, pojistit a používat auto?

Ne, ale zkusím si tipnout. 60 %?

Přitlačte, a hodně. Skoro 180 %. Víte, k čemu to vede?

Jste vysportovaní, protože hodně jezdíte na kolech.

To taky (směje se). Ale hlavně máme nejlevnější auta široko daleko, protože by si je jinak nikdo nemohl dovolit. A ještě jedna věc z toho plyne - mají nás rádi Němci! Spousta si jich k nám jezdí kupovat bavoráky, protože oni daň platit nemusejí. A všichni žijí šťastně až do smrti.

Autorem článku je Martin Vlnas.

Pokračování rozhovoru se Steenem Jakobsenem najdete na serveru Peníze.cz

Zdroj: peníze.cz