Z medvěda býkem? Stačí spolknout modrou pilulku a užívat si Matrixu

Toto napsal Hendry investorům:

Někdy přijde čas, kdy investor nemá na vybranou a začne se chovat, jako kdyby věřil věcem, které ve skutečnosti nemusejí existovat. Pro nás to znamená, že budeme nakupovat riziková aktiva s vědomím dvou věcí:

1. Tato aktiva nemusejí mít potřebnou kvalitu.
2. Nakonec to všechno dopadne špatně.

Dobrá zpráva je, že lidstvo má jedinečnou schopnost často odkládat racionální chování na dlouhou dobu.

Nechte mě to vysvětlit. Vypůjčil jsem si k tomu esej svého syna na téma platónského realismu. Poukazuje na to, že například jablko zcela zjevně existuje. Můžeme ho vidět, rozpoznat ho, dotknout se ho. Oproti tomu ovoce není jeden rozpoznatelný objekt. Slovo se vztahuje ke skupině objektů, které mají společné některé fyzikální a chemické vlastnosti. Nemůžete prostě nakreslit ovoce. Tušíme, že ho poznáme, až ho uvidíme, ale nemá jednotnou identitu.

Různé formy reality existují podle mě i mezi jednotlivými třídami aktiv. Akcie jsou spíše jako jablko. Dají se zachytit pomocí kvalitativních a kvantitativních parametrů, jako jsou zisky, ocenění a růst.

Měny jsou něco mezi oběma formami. Můžete použít paritu kupní síly jako vodítko pro jejich ocenění, ale na druhou stranu víme, že toto ocenění téměř nikdy neodpovídá realitě.

A pak tu máme zlato, které je trochu jako ono ovoce. Zdá se, že se neřídí žádnými pravidly investičního vesmíru. Negeneruje žádný příjem, nic nevytváří, nelze nijak postihnout. Jeho cena je realita závislá na představách investorů. Proto ho investoři mimo období, kdy hrozí věci jako vysoká inflace nebo hyperinflace, ignorují. Zlato může být zajímavé a finančně výnosné, ale jeho cena je jen o víře a příbězích.

Změna reality

Dostáváme se k jádru věci. Třídy aktiv mění svou formu. A já jsem se nedávno začal ptát sám sebe, zda náhodou akciový trh nepřijal podobu trhu se zlatem. Nestalo se z konkrétního jablka abstraktní ovoce?

Vnímám to tak, že investoři žijí ve světě, ve kterém trhy překroutily realitu, už od roku 2009. V prvních třech letech, dokud Mario Draghi nepřišel se svým "vše, co bude potřeba", bylo nechtěným dítětem tohoto fenoménu zlato.

Zlato se stalo finančním ekvivalentem Disneylandu. Je skutečný a hmatatelný, ale jen z určitého úhlu pohledu. V případě zlata viděli investoři možné inflační důsledky měnových politik centrálních bank. Nicméně v momentě, kdy promluvil Draghi, převzaly roli Disneylandu akcie a dluhopisy. Index S&P 500 začal šplhat na stále nové rekordy, a to i v téměř deflačním prostředí.

Akciové trhy nyní ignorují realitu. Prosazují myšlenku, že deflační tlak nízkých cen ropy bude přebit další měnovou expanzí centrálních bank. Čím horší je ekonomická realita, tím více věříme v měnové uvolnění, takže akcie působí atraktivněji.

Modrá, nebo červená pilulka?

Co v této situaci dělat? Podle mě existují jen dvě možnosti. Pamatujete si film Matrix? Morpheus nabídl Neovi dvě pilulky - modrou, s níž by na vše zapomněl a dále žil ve světě iluzí, a červenou, se kterou by vnímal skutečný, bolestivý svět, který právě poznal.

Investoři, kteří v současnosti vystupují jako medvědi, snědli červenou pilulku. Jako osvícení si jsou jistí, že rozumí realitě a dokáží odhalit iluze, které obestírají současný trh. Jejich pravdou je rakouská škola. Vědí, že centrální banky vytvářejí falešné oživení. Odmítají přistoupit na euforii z měnového boomu a jsou přesvědčeni, že zůstanou ušetřeni důsledků nevyhnutelného krachu. Až k němu dojde, budou všichni ostatní bez prostředků a oni budou moci investovat na levném trhu. Stanou se vládci vesmíru.

To zní dobře, opravdu dobře. Sám jsem se považoval dlouhou dobu za jednoho z osvícených. Jenže posledních šest let to nefungovalo, a tak jsem svůj postoj změnil.

Stále věřím, že pokus centrálních bank ochránit privátní sektor před bolestivým oddlužením prostřednictvím nafukování stále nových bublin skončí v slzách. Ale už si nemyslím, že někdo může říci, kdy k tomu dojde. Podívejte se na uplynulých pět let.

Je přitom nezpochybnitelné, že injekce centrálních bank vyhnaly vzhůru ceny aktiv a odložily další krizi. Jsem přesvědčený o tom, že světová ekonomika je tak křehká, že monetární stimuly budou pokračovat, nebo dokonce nabývat na intenzitě. To bude pro vývoj cen akcií jistě stále hlavní faktor.

Oprášil jsem proto postřeh francouzského filosofa Jeana Baudrillarda: "Pravda je to, čeho bychom se měli zbavit tak rychle, jak to bude možné, a přenechat to někomu jinému. Stejně jako v případě nemoci je to jediná cesta, jak se vyléčit. Kdo se drží pravdy, prohrál."

Ekonomická pravda současnosti mi neposkytuje útěchu. Začal jsem brát modré pilulky. V dlouhém období budeme nad nynějšími kroky centrálních bank plakat, dnes ale neexistuje žádný stimulační program centrálních bank, který by náš Disneyland nepovažoval za úspěšný.

Tento můj názorový obrat vyvolal velký odpor. Tito moji oponenti odmítají zmíněný koncept smyšlené reality a uvažují o pohybech na trhu jako o chemii, biologii nebo fyzice. Myslím si, že přehlížejí klíč k úspěchu. Tím je fakt, že trhy a ceny akcií jsou ovlivněny mnohem silnějšími faktory, než jsou valuace. A v této překroucené iluzorní realitě existuje velká šance, že trhy ještě dlouho porostou.