Trhy vs. Fed: Někdo se šeredně plete

Na svém posledním zasedání sice Fed do zápisu vrátil zářijovou větu o pozorném monitorování globálního ekonomického a finančního vývoje a jeho dopadů na americkou inflaci, trh práce a rizika výhledu, to ale bylo vše.

Na jedné straně chápu, že Fed nemůže tak rychle otočit. Přece jen takových veletočů, zamotané komunikace a nepřesných předpovědí bylo loni více než dost (ne, nelze souhlasit s Draghim, že loňské utažení měnových kohoutů v Americe bylo provedeno bezvadně). Nejdříve Fed celý rok sliboval návrat inflace ke 2 %, trh připravil na utažení v září, aby pak na poslední chvíli změnil názor. S inflací koncem roku 2015 stejně hluboko pod cílem jako na jeho počátku však pro záchranu své kredibility využil okénka pootevřeného prosincovým tržním klidem (před bouří, jak se ukázalo) a sazby v polovině prosince zvedl.

Budiž, 25 bazických bodů není nic zásadního. Čekal bych ale, že na lednovém zasedání banka alespoň částečně přizná, že se protiinflační rizika zvýšila, a také že alespoň částečně zkoriguje svou jestřábí rétoriku. Americká makroekonomická data v posledních 6 týdnech zklamala, ropa dále zlevnila a spolu s tím klesla také inflační očekávání. Lednový výprodej na akciovém a dluhopisovém trhu utáhl finanční podmínky a Čína (ta, která Fed tolik trápila v září, pak zase chvíli ne, a nyní je opět "monitorována") dále zpomalila. Kde bere Fed stále tu jistotu, že americká inflace bude ostrůvkem pozitivní deviace v antiinflačním světě a že si vyžádá poměrně silné utažení politiky?

Čím dříve Fed přizná, že to se zpřísňováním politiky nebude tak horké, tím lépe. Vzhledem k tomu, že osobně vnímám jako pravděpodobnější návrat Fedu ke kvantitativnímu uvolňování než sazby na konci letošního roku na 1,375 % (jak čeká Fed), to bude to nejlepší, co americká centrální banka pro svou důvěryhodnost může udělat. Poslední věc, kterou po "ponížení" od tvrdošíjně nízké inflace potřebuje, je dalších pár facek od trhů.