KONTEXT: Dron nad (čínské) zlato. Jakou roli mohou v geopolitickém souboji západu a Číny sehrát moderní technologie?

Dopravní komunikace a koridory tradičně reflektují zájmy mocenských struktur, které je stavěly či prosadily. V Evropě tak i 1 500 let po pádu Říma většina cest vede právě do něj, což potvrdila skupina soustředěná kolemmoovel lab.V celosvětovém měřítku pak většina globálních dálnic všeho druhu koresponduje se zájmy Spojených států. Jejich dominance nicméně slábne a společně s tím se objevují alternativní mocenské instituce a komunikace. Tou nejznámější je čínský projekt Nové hedvábné stezky. Nejde o tradiční komunikaci z bodu A do bodu B, ale o síť, která by měla pokrýt celou planetu. Jako taková má svou suchozemskou a námořní část. O té druhé se zatím tolik nemluví, ačkoli moře je pro Čínu a její ekonomiku založenou na exportu a importu nesmírně důležité. Právě proto se Peking snaží nabourat, ne-li přímo změnit zažitý řád, který nadiktovali a dozorují Američané. Ty nejznámější z toho vyplývající střety, ke kterým dochází, se odehrávají v Jihočínském moři. Lze předpokládat, že s tím, jak Čína i na moři expanduje (staví nebo plánuje nové přístavy, například v Barmě, Pákistánu nebo na pobřeží Afriky), bude docházet stále častěji ke střetům v podstatě po celém světě?

Michael Romancov: Spíše vidím paralely s tím, jak svého času komunikovalo Britské impérium s do popředí se deroucími USA. Na konci 19. století mnozí odborníci sázeli na nevyhnutelnost americko-britského fyzického konfliktu; mimo jiné kvůli sporům o výstavbu Panamského průplavu, ale těch sporných témat a míst tam bylo mnohem více. Nakonec k sobě tyto dvě mocnosti dokázaly najít cestu. Bylo to komplikované a rozhodně těžší pro Británii, která opouštěla svou výsadní pozici (Spojené státy byly na vzestupu, pro ně to bylo snazší). Nakonec ale dokázaly najít jakýsi modus vivendi, který trvá dodnes. Pokud se něco podobného podaří najít USA a Číně, ke střetu nebo střetům dojít nemusí. I v takovém případě ovšem lze čekat, že v dílčích oblastech světa zažijeme problémy, jako byla v předchozím rozložení sil například Suezská krize v roce 1956, která proti sobě postavila země, jež zároveň stály proti Sovětskému svazu.

Čína se pře o území v podstatě se všemi svými sousedy. Nedořešené územní nároky má ale mnoho dalších zemí v Asii, Africe i Latinské Americe. A o tom, že ani ve zdánlivě stabilní a předvídatelné Evropě nejsou hranice neměnné, svědčí krize na Ukrajině. Možných ohnisek regionálních nepokojů či tektonických pohybů se tedy nabízí celá řada. Kde podle vás k něčemu dojde, kde je to nejpravděpodobnější?

Michael Romancov: Podle mě bude přibývat komplikací na všech frekventovaných námořních cestách. Je možné je shrnout pod termín "pirátství". Dávno to není jen téma Adenského zálivu, respektive somálského pobřeží. K pirátským útokům dochází hojně i ve zmíněném Jihočínském moři, u afrického pobřeží a okolo Latinské Ameriky. A podle mě jich bude přibývat, protože globalizovaná ekonomika se bez pohybu po vodách světového oceánu neobejde. Otázkou je, kdy dojde k nějaké konfrontaci i mezi státy. Může v tom samozřejmě sehrát roli špatná situace na pevnině, tedy ve státech, které mají šanci ovlivnit onu mořskou dimenzi, často bezprostředně přiléhající k jejich pobřeží. Napadají mě Perský záliv, Rudé moře, východní část Středozemního moře a další oblasti, kde se mohou vyhrocovat konflikty. Jihočínské moře je také celkem horkým kandidátem.

V souvislosti s možnými střety je zajímavé zmínit odlišné strategie, které Amerika a Čína v oblasti Pacifiku využívají. Zatímco Čína ve velkém buduje infrastrukturu, například Hedvábnou stezku nebo ostrovy v Jihočínském moři, USA se snaží potvrdit svůj vliv v Pacifiku, případně ho zvýšit, za pomoci takzvané měkké síly. Příkladem je obchodní dohoda známá jako Transpacifické partnerství. V čí prospěch podle vás tento střet odlišných kultur a koncepcí nakonec vyzní?

Michael Romancov: Spojené státy, podobně jako kdysi Británie, dokázaly pro ty, kdo s nimi sdíleli svět a hráli v něm nějakou podstatnější roli, vytvořit prostředí, ve kterém se nakonec tito menší hráči mohli cítit komfortně. Pokud Čína dokáže něco podobného, má obrovskou šanci zvítězit. Zatím tomu ale nic nenasvědčuje. Zatím vidíme spíše to, že s Číňany sice všichni obchodují, ale že čínský rozmach vzbuzuje stále větší obavy. Bude primárně na Číně, aby tyto obavy rozptýlila. Jak se jí to aktuálně daří, nejsem schopen posoudit z čínské perspektivy. Z pohledu globálních zdrojů informací, které jsem schopen vnímat a vstřebávat, v tom zatím příliš úspěšná není.

Jistý mimoúrovňový střet vyvolává i sázka na odlišné technologie. Čína buduje v Asii i v Africe železnice a silnice, tedy standardní komunikace a koridory. USA, čímž mám na mysli zejména americké korporace přímo i nepřímo podporované státem, nasazují nejnovější techniku – přepravní společnosti sázejí na bezpilotní letouny (drony), velké technologické firmy chtějí světu dodat levný internet s pomocí satelitů a podobně. Jaký bude výsledek této části diskutované velké hry o příští uspořádání světa?

Michael Romancov: Pokud Čína nezačne dělat totéž co západ, jsem přesvědčen, že to musí dopadnout dobře pro současný vyspělý svět. Má to jeden prostý důvod, a to rozdíl mezi pružnými a pevnými koridory. Čína se soustředí hlavně na ty pevné. V Africe díky nim například bude nakonec vystupovat v pozici úplně jiného hráče než západ, dříve či později na tom bude stejně jako Evropa, když budovala kolonie. Mám na mysli to, že část zisků, které to přináší, bude muset reinvestovat, bude muset investovat do ochrany komunikačních tepen. Případně se jí ještě zvýší náklady s celým projektem spojené. Pokud bude západ komunikovat odněkud ze vzduchu či jinak na dálku, bude mít možnost vytvořit "ostrovy", které bude možné zasíťovat, a o zbytek se nestarat. Čína bude muset mít pod kontrolou každý metr svých komunikací, což je vyčerpávající a nevděčné. Dříve či později to mimo jiné bude znamenat nějaké krveprolití, a navzdory tomu, že citlivost vůči ztrátám na lidských životech je v Číně výrazně nižší než ta naše, představuje to z dlouhodobého hlediska obrovský problém.