Ztracená dekáda na spadnutí i v Evropě: Úvěry za 7 bilionů v sázce

V Japonsku je ještě dnes nezaměstnanost mladých okolo 10 %. Ve Španělsku to je 46 %, v Řecku 43 %, v Irsku 32 % a v Itálii 27 %. Navíc zatím netušíme, co všechno bude počínající proces oddlužování států pro společnost obnášet.

Stephen Jen z SLJ Macro Partners tvrdí, že poměr úvěrů k depozitům (LTD - loan to deposit ratio) je dnes u evropských bank okolo 1,2. Tedy mnohem vyšší, než byl v případě japonských peněžních ústavů na začátku 90. let.

Jak se to mohlo stát?

Stále je předmětem dohadů, kdo za to může. Pravděpodobně je vina na více stranách: u poskytovatelů úvěrů, ekonomů, regulátorů, politiků i ECB. ECB špatně identifikovala důsledky přebytku kapitálu v polovině minulého desetiletí (podobně jako Fed) a nechala růst peněžní bázi M3 dvojciferným tempem.

Fatální chybou bylo také to, že byla severní Evropa ochotna úvěrovat jižní státy. Podobný dopad měly americké půjčky na Německo koncem 20. let minulého století. Když tehdy Wal Street zavřela kohouty, podobně jako dnes Německo, dostavily se problémy během dvou let. Výmarská republika začala pokulhávat, a jak dnes víme, dlouho nevydržela.

Nová regulatorní pravidla přinesou omezení úvěrů

V Japonsku už stlačili LTD bank k 0,7, podobně jako v USA. Nová bankovní pravidla a tržní tlaky donutí evropské státy udělat totéž. Úvěry by měly klesnout z 19 bilionů na 12 bilionů, především kvůli přísnější regulaci a úbytku depozit.

Dopad to bude mít na celou světovou ekonomiku. Evropské banky v současnosti poskytují (podle údajů BIS) úvěry za 3,4 bilionu USD na mladých trzích (největší měrou do východní Evropy, dále do Latnské Ameriky a Asie). Redukovat se bude muset všude.

Merkelová a Sarkozy konečně podlehli tlaku z Washingtonu a řeší rekapitalizaci bank. Ty by měly navýšit základní složku vlastního kapitálu (Tier 1) ve vztahu k aktivům na 9 %. Německo podle všeho připravuje Evropu na řecký bankrot. Zatím se bude odepisovat polovina dluhu.

Výsledky eurosummitu situaci krátkodobě stabilizují, dlouhodobé otazníky zůstávají

Toto opatření je jednoznačně procyklické, omezí totiž ještě více úvěrovou aktivitu bank. Těžko by se banky rozhodly pro navýšení svého kapitálu emisí nových akcií v takto nejistém prostředí.

Stephane Deoz z UBS tvrdí, že aby Řecko mohlo začít "dýchat", musel by se mu odpustit dluh celý. To by však vyvolalo na finančních trzích zemětřesení.

Žádný rozumně smýšlející investor si nemůže myslet, že to skončí Řeckem. Portugalsko je ve stejné "kaši" (a to i přes hrdinná úsporná opatření premiéra Coelha). Deficit běžného účtu se drží okolo 10 % a celkový dluh by příští rok mohl dosáhnout 360 %. Smrtící kombinace. Horší než u Řecka.

Dluhová krize: Dexií to teprve začíná

Začarovaný kruh: Zadlužené státy a krachující banky

Pokud budou státy zachraňovat banky, situace se dále zkomplikuje. Potřebné stovky miliard eur na kapitálové injekce ještě zvýší tlak na veřejné dluhy jednotlivých států. Ze začarovaného kruhu, kde se banky a státy budou navzájem stahovat do propasti, už nebude cesty ven.

Neexistuje žádné přijatelné řešení dluhové krize. Je pozdě - strukturální destrukce Evropy došla příliš daleko.

Dluhopisové trhy začínají být neúprosné, spready u 10letých bondů EFSF se vůči německým státním dluhopisům od července zdvojnásobily. Francouzské spready trhaly v nedávné době rekordy. Mimochodem, podle dat ECB představují francouzské bankovní závazky 409 % HDP oproti 338 % ve Španělsku, 331 % v Německu, 250 % v Itálii a 213 % v Řecku. Takováto páka bude dříve nebo později stát Francii rating AAA.

Pokud by na scénu vstoupila Čína a další země BRIC(S) a přinesly kapitál půl bilionu eur, vyvstane jiný problém. Masivní nákupy bondů EMU ze zahraničí by tlačily na zhodnocení eura. To by mělo neblahý dopad na konkurenceschopnost zejména ekonomik Španělska, Itálie a Francie.

Čína diktuje: Pomůžeme EFSF, pokud nás budete brát jako tržní ekonomiku

Zdroj: Telegraph