Evropa se nám rozpadá před očima. Proč ECB ještě váhá?

V eurozóně byl vytvořen systém, v němž se centrální banka může od přímého financování jednotlivých vlád distancovat. Paradoxně vlády dlouhou dobu financovala nepřímo - bankám dodávala za výhodných podmínek likviditu a stanovila regulační opatření, která preferovala "méně rizikové" vládní bondy. V důsledku toho vedla evropské banky k tomu, že své rozvahy zahltily dluhopisy členských států.

Miliardy ve vzduchu: Takhle si banky posílají peníze během krize

S tím, jak vládám došly peníze, se i mnohé banky dostaly do úzkých. Vzhlížejí nyní k ECB jakožto k věřiteli poslední instance. Ta však na rozdíl od ostatních centrálních bank ani v takovémto případě kohoutky otevřít nechce a odkazuje na to, že problém mají vyřešit vlády.

Ano, za problém skutečně mohou vlády, a proto by ho, i navzdory veřejnému odporu osekat stát sociálního blahobytu, měly řešit ony. Určitě by prostor pro úspory našly. Na druhou stranu aktuálně nastavený evropský systém je neudržitelný a bez zásahu ECB odsouzený ke kolapsu.

Pokud je tedy všeobecnou snahou udržet eurozónu pospolu, je dnes poněkud nepochopitelný postoj ECB, zejména její odstup, když přijde na financování vlád. ECB totiž neoperuje v politickém vakuu.

Ve chvíli, kdy se ECB distancuje od vládního financování, jsou investoři odkázáni na odezírání směru národních politik. Proto také trhy upínají své zraky na politické tahanice v zemích PIIGS a napjatě čekají, s čím přijdou nové technokratické režimy v Itálii a Řecku. Zatím spíše nevěří tomu, že by nové vlády konečně přišly s návodem na stabilizaci dluhové krize, proto výnosy státních dluhopisů periferních ekonomik neklesají, spíše naopak.

Dokud bude trhům dominovat politika, nejistota potrvá a země za to zaplatí svým růstem.

V níže uvedené tabulce mohou investoři najít země, v nichž by v blízké době měli bedlivě sledovat politický vývoj kvůli nadcházejícím volbám:

Zdroj: Zero Hedge