Příběhy, které jste v roce 2011 kvůli dluhové krizi nestíhali sledovat

1. V jihovýchodní Asii není místo pro dvě supermocnosti

Čína letos začala testovat novou letadlovou loď, kterou koupila za 20 milionů dolarů od Ruska. Zpráva ihned zaujala média – svět si to vyložil jako vzrůstající vojenské ambice Číňanů ve východní Asii. Čína však rozhodně není jedinou zemí v regionu, která hodně investuje do armády. Na svých jižních hranicích má v tomto ohledu důstojného soupeře.

O Indii se sice v souvislosti se zbrojením mluví méně, podle zprávy SIPRI je Indie největším světovým dovozcem zbraní - na světovém obchodu se zbraněmi se podílí desetinou. Většinu získala z Ruska v posledních pěti letech. A stále nemá dost, podle odhadů Centra pro strategická a mezinárodní studia ve Washingtonu v roce 2015 za modernizaci armády Indie utratí 80 miliard dolarů.

Kromě problémů na pákistánských hranicích s kašmírskými separatisty a maoisty se Indie obává i možných vojenských střetů s Čínou. Spojeným státům sice indické zbrojení a zvyšování vlivu země vrásky na čele nedělají, jiné země se však obávají, že je jihovýchodní Asie pro dvě supermocnosti příliš malá.

2. Nové Evropě se euro nelíbí

Víc než sílící řeči Řeků a Italů o staré dobré drachmě nebo liře vypovídají o náladě v eurozóně postranní úmysly zemí z východní Evropy, které donedávna usilovaly o vstup do měnové unie.

Před rokem se stalo 17. členem eurozóny Estonsko. Letos se k nováčkovi platícím společnou měnou měl připojit náš severovýchodní soused. Polsko ovšem odložilo plány na neurčito.

Bulharská vláda plán připojit se k euru v roce 2013 loni v dubnu stáhla, prý potřebuje důkladnější přípravu. Rumunsko také navrhlo svůj plánovaný vstup za tři roky o nějaký ten rok odložit. Entuziazmus Litvy a Lotyšska připojit se ke svému pobaltskému sousedovi taky opadl.

Ještě před dvěma lety Mezinárodní měnový fond navrhoval uspíšit připojování zemí k euru jako řešení dluhových problémů i jako odstranění nejistoty a posílení důvěry. Situace se rychle změnila, takže Estonsko nejspíš zůstane benjamínkem eurozóny ještě dlouho.

3. Mexické drogové války už straší celou Střední Ameriku

Zatímco se drogové války na severních mexických hranicích staly hlavním politickým tématem ve Spojených státech, katastrofálních následků posunu konfliktu na jih si nikdo tolik nevšímá.

Drogové kartely jako Sinaola nebo Zeta hledají nová teritoria, většinou v politicky křehké Střední Americe. Letos se drogové války rozšířily i do Belize a Salvadoru, a není tak jediný stát ve Střední Americe, kterému by se problémy vyhnuly. 60 % kokainu, který se dostane do USA z Mexika, nejdříve procestuje státy Střední Ameriky.

Doteď se kokain vyráběl výhradně v andské oblasti Jižní Ameriky, kde koka roste. V březnu 2011 však byla první laboratoř na zpracování kokajnu objevena také v Hondurasu. V květnu pak Guatemala zažila největší masakr od konce občanské války v roce 1996 - na severu země bylo drogovými gangy popraveno 27 lidí.

4. Svět přichází o velbloudy

Před 52 lety předpověděl anglický průzkumník a arabista St. John Philby, že se velbloudi během 30 z Arábie vytratí. Tehdy sklidil posměch, dnes Saúdská Arábie stále více spoléhá na dovoz velbloudů.

Stáda velbloudů chovaná na maso v království ubývají. Na tyto účely se chová 260 tisíc velbloudů, o 39 % méně než před 15 lety.

Populaci těchto vznešených zvířat zabíjí záliba obyvatel států Perského zálivu ve velbloudích závodech. Celkově se velbloudí populace jen mezi lety 1994 a 2004 propadla o pětinu.

Nejvíce divokých velbloudů teď žije v Austrálii jako pozůstatek britských osadníků z 19. století.

5. Spojené státy uzavírají hranice

Zatímco republikánští kandidáti na prezidenta Spojených států se předbíhají v tom, kdo by nejlépe ochránil jižní hranice a zasáhl proti ilegální imigraci, Bílý dům proti takovému přistěhovalectví tiše rozjíždí nejtvrdší kampaň.

Snahy prezidenta Baracka Obamy prosadit imigranstkou reformu neustále narážejí v Kongresu a deportace imigrantů dosáhla historicky nejvyšších čísel.

V roce 2011 bylo deportováno 400 tisíc lidí, stejně jako o rok dříve. A do hledáčku administrativy a represivních složek se dostávají i zaměstnavatelé ilegálních přistěhovalců.

6. Pakistánská časovaná bomba

Problémy v provincii Balukistán, který pokrývá polovinu Pákistánu, se vymykají kontrole nejvíce od roku 1947, kdy Pákistán získal nezávislost.

Separatistickému násilí v regionu bohatém na suroviny, který sousedí s Íránem a Afghánistánem, se nevěnuje velká pozornost. Přitom v provincii dochází k bombardování ropovodů, k vraždám pandžábských přistěhovalců, politiků a zaměstnanců ropných společností.

Vláda se s problémy vypořádává po svém. Během první poloviny loňského roku zabily bezpečnostní síly 150 mladých mužů, kteří byli aktivní v separatistické politice. Jenže problémy se začínají šířit i mimo Pákistán. Tálibán využívá více než tisíc dvě stě kilometrů hranic Balukistánu k přechodu mezi Pákistánem a Afghánistánem. Málo obydlené území je také bezpečným místem pro pašeráky drog a íránské rebelské skupiny.

7. Piráti už neohrožují jen Afriku

Somálští piráti možná vytvoří další rekord. Do října 2011 stihli 199 útoků oproti 126 ve stejném období roku 2010. Pirátství však bohužel není pouze problémem Adenského zálivu. Nejožehavější novou pirátskou zónou je západní Afrika, jejíž na ropu bohatý Guinejský záliv se stává novým rájem pirátů.

V roce 2010 na pobřeží Beninu nedošlo k žádnému útoku, loni jich bylo 19, u Nigérie piráti zaútočili šestkrát, u Ghany třikrát. V říjnu proto prezidenti Nigérie a Beninu uspořádali první summit v regionu věnovaný pirátství.

Západoafričtí piráti přitom mají spíše než jejich kolegové ze Somálska rádi tradice. Častěji totiž kradou náklad, než aby unášeli posádky kvůli výkupnému. Na námořníky však fyzicky útočí, v některých případech postřílí celou posádku. Zatímco u Somálska se pirátství často vysvětluje nestabilitou státu, u Ghany – jednoho z nejdemokratičtějších států Afriky – to tak může být jen těžko. Piráty sem nejspíše láká rozkvět ropného průmyslu v regionu.

Pirátství však sužuje i jiné části světa. Loni piráti přepadli loď například i na pobřeží Peru. Podle Indonéské mezinárodní obchodní komory loni došlo k nejvíce útokům od roku 2007.

8. Asijská časovaná bomba

Století staré územní konflikty v jihovýchodní Asii se letos znovu ozvaly, když se nakrátko rozpoutal střet mezi Kambodžou a Thajskem. Asijští sousedi se o vlastnictví chrámu Pear Vihear z 11. století přeli už dlouho. Pak ovšem Mezinárodní soudní dvůr přiřkl chrám Kambodže.

Thajsko však tento rozsudek nikdy nepřijalo. Bývalý thajský premiér Apchisit Vedžadžíva téma loni zjitřil a do regionu poslal vojsko.

V prvních dvou únorových týdnech došlo v okolí chrámu k vojenským střetům. Země je považují za krátkou válku. Bylo při ní zabito 28 lidí, tisíce civilistů byly evakuovány. V červnu OSN přikázala zemím stáhnout síly.

Od té doby se diskutuje o tom, zda jihovýchodní Asie a její uskupení ASEAN nepotřebují vlastní mírový útvar. Od srpna, kdy musel Vedžadžíva odstoupit, se situace uklidnila, šlo však jen o špičku ledovce.

9. Co s nukleárními zbraněmi?

Na začátku svého funkčního období slíbil v Praze americký prezident Barack Obama, že se pokusí udělat další krok ke světu bez nukleárních zbraní. A jeho administrativa skutečně dosáhla dvou bodů ze svých cílů.

Došlo k ratifikaci smlouvy START o snižování počtu nukleárních zbraní a uspořádání konference o nukleární bezpečnosti. Další Obamovy cíle, například zajištění veškerého využitelného jaderného materiálu na světě do čtyř let, už se plnit nedaří.

Krácení rozpočtu v Kongresu by navíc mohlo snahu USA ještě zkomplikovat. Letos by mohl program s názvem Globální redukce hrozeb, který se snaží zabezpečit nukleární vybavení bývalého Sovětského svazu, přijít o desítky milionů dolarů kvůli úsporným opatřením.

Jde přitom o reálná rizika. V červnu bylo zadrženo šest mužů v Moldavsku, když se snažili prodat kilogram ukradeného uranu v hodnotě 20 milionů dolarů. Během posledních 15 let bylo zaznamenáno 500 pokusů a pašování jaderného materiálu přes hranice.

10. Rwanda a její prezident-demokrat

V září podepsal Senát Spojených států dvoustrannou investiční smlouvu s Rwandou. Jde o první takovou smlouvu v subsaharské Africe od roku 1998.

Rwandské ekonomické reformy dokázaly zemi zajistit 7% roční ekonomický růst v posledních pěti letech. Tamní prezident Paul Kagame také sklízí chválu za snahu ochránit životní prostředí a zahrnout ženy do vedení státu (dolní komoru parlamentu tvoří ženy více než z poloviny). Udržuje také čilé styky se Spojenými státy.

Jenže nad Kagamem se začínají stahovat mračna. Během příprav na prezidentské volby v roce 2010, které Kagama vyhrál s 93 % hlasů, byli zavražděni lídr největší opoziční strany a editor novin, které Kagameho kritizovaly.

Během posledních dvou let navíc Kagameho režim ukončil provoz novin, které zaujaly kritický postoj, uvěznil vojenské vůdce a hlavního opozičního představitele. Bílý dům ovšem Kagameho stále podporuje. Pokud by však nepokoje ve Rwandě pokračovaly, mohlo by se stát toto "africké" přátelství Spojeným státům přítěží.

Největší geopolitická rizika roku 2012

Zdroj: Foreign Policy