Deset let eura a jeho sedm největších tajemství

To je první velké tajemství eura: Zasvěcení věděli hned od počátku, že měnová unie napříč tolika rozdílnými ekonomikami nebude fungovat dobře, protože teorie i zkušenost hovoří proti. Romano Prodi například již začátkem roku 2002 prohlásil, že Pakt růstu a stability je hloupý a rigidní.

Možná, že cílem evropských integrátorů bylo dovést eurozónu úspěšně ke krizi, a pak vážně sdělit lidu: "Vidíte, společná měna nemůže existovat bez společné rozpočtové politiky, takže nám dejte moc teď hned a žádné okolky. Když my, Bruselané, nedostaneme více moci, euro zkrachuje a vy budete trpět nezaměstnaností a bídou, bu bu bu!"

Citové vydírání

To se přesně děje. Každý den slýcháme, jak zásadní je záchrana eura; kolik bilionů a trilionů by stál rozpad eurozóny a jak životně důležité je spojit síly a sjednotit se. ("Sjednotit se" lze do jazyků menších států přeložit jako "poslouchat rozkazy a nediskutovat".) Toto vše jsou manipulace.

Eurozóna se nemůže rozpadnout – to je druhé velké tajemství. Žádný stát neopustí euro dobrovolně, protože oceňovací rozdíly v účetních bilancích bank by hned druhý den způsobily obrovskou bankovní krizi. Proto Německo nezavede "novou marku". Z eurozóny nelze vylučovat, takže není možné zbavit se rozpočtových hříšníků. Pokud se eurozóna rozpadne, bude to trvat dlouhá léta a ekonomiky se mezitím přizpůsobí.

Citové vydírání založené na "nutnosti okamžité záchrany společné měny" postrádá ekonomický smysl. Záchranu potřebují francouzské, německé nebo belgické banky. Zánik eura je bubák strašící Evropany, aby souhlasili s koncentrací politické a hospodářské moci do rukou hrstky vyvolených.

Vydělá Česká republika na dvourychlostní Evropě?

Třetí tajemství eura: Společná evropská měna nejenže nemůže fungovat bez společné rozpočtové politiky, ale ani s ní. I kdyby již v roce 2002 bylo zavedeno evropské ministerstvo financí, federální daně a rozpočet, fungování eura by se nezlepšilo. Konkurenceschopnost Portugalska, Španělska, Itálie, Francie ani Řecka by nevzrostla ani o milimetr. Bublině bankovních úvěrů by se nepředešlo. Vznikl by ovšem federální dluh, což eurofederalisté nezdůrazňují.

Bohatší budou doplácet

Čtvrté tajemství: Evropskou rozpočtovou federaci nelze zavést, neboť Francouzi by se museli smířit s omezením sociálního státu a Němci by museli přijmout roli evropské Kalifornie. Společný rozpočet znamená, že členské státy sjednotí své penzijní a zdravotní systémy. Bohatší státy také budou doplácet na ostatní – navždy a vydatně. Například bohatá Kalifornie dostává za každý dolar odvedený do federálního rozpočtu nazpět jen 79 centů. Je možné představit si něco podobného v evropských podmínkách? Non. Nein. Ne. Ei (tak se "ne" řekne finsky).

Páté tajemství: Euro je nebezpečné pro malé otevřené ekonomiky. Irskou ekonomiku dokázalo málem zlikvidovat. Slovinsko trpí těžkou bankovní krizí a hospodářskou recesí. Stihlo za pár let nasát velký objem levných eurových úvěrů, příliš obrovský, než aby jej malá ekonomika dokázala dobře strávit.

Nyní země trpí těžkou krizí. Podíl špatných úvěrů se pohybuje kolem 15 % a roste. Vláda již musela zachraňovat největší banku v zemi 250 miliony eur (ne, Evropská unie solidárně nepomohla). Další, větší, záchranný balíček se očekává. Bankovní krizí trpí i Dánsko, jehož koruna je na euro navázaná kurzem i úrokovými sazbami. Příčina je stejná: nadměrná expanze levných eurových úvěrů v letech 2004–2008 a následný tvrdý dopad.

Co dělat?

Šesté tajemství: Všechny "eurovaly" a záchranné půjčky jsou pro kočku. Tečka.

Sedmé (veřejné) tajemství: Takzvané integrační jádro Evropské unie je ve skutečnosti jádrem předlužení.

Epicentrem krize není Řecko, nýbrž Itálie, Francie, Belgie a také zdánlivě zdravé Německo. Tyto státy by se rády podělily o svoji zátěž. Nenechme se obalamutit, abychom platili cizí dluhy.

Nejlepší věcí, kterou můžeme udělat pro stabilitu Evropy, je udržet finanční stabilitu vlastní země. Ani to není málo.

Psáno pro MF DNES.