Půjdou politici za dluhovou krizi před soud? Islanďané se s tím nepářou
Budou evropské politiky soudit stejně jako toho islandského?Soud s expremiérem Geirem Haardem, který začal 5. března, nastolil v Evropě precedens: před tribunál jej nepřivedlo to, co udělal, ale to, co údajně neudělal.
Exploze islandské sopky s nevyslovitelným jménem Eyjafjallajökull, která před dvěma lety vychrlila mračno popela, což způsobilo nebývalé problémy v letecké dopravě po celé Evropě, nebyla ničím ve srovnání s politickými důsledky, jež může přinést proces s bývalým premiérem Islandu.
Kromě sopečného popela a ryb je pravděpodobně nejznámějším exportním zbožím tohoto malého ostrovního národa (320 tisíc obyvatel) Björk, výstřední a podobně malá zpěvačka. Nyní by se však mohla úspěšným vývozním artiklem s dalekosáhlým dopadem stát radikální myšlenka, že politik může být trestně odpovědným za to, že nedokázal zabránit hospodářskému kolapsu. 5. března se totiž Island stal první zemí, která postavila bývalého předsedu vlády před soud za nezvládnutí finanční krize.
Ostře sledovaný proces
Poté, co byl na počátku tisíciletí zprivatizován islandský bankovní sektor, domácí věřitelé agresivně expandovali na zahraničních trzích a spotřebitelé a podniky si masivně půjčovali v zahraničních měnách. Než se v září 2008 zhroutily tři největší islandské banky a byla na ně uvalena nucená správa – v tomto případě se důsledky také rozšířily po celé Evropě, což se dotklo i českých finančních institucí –, navršené půjčky islandských bank a další aktiva překročily více než desetkrát islandský HDP.¨
Po kolapsu převzal nejvyšší islandský finanční regulační orgán s požehnáním uděleným ve stavu legislativní nouze kontrolu nad domácími operacemi bank (Glintir, Landsbanki a Kaupþing). Tamní burza, jež před rokem 1990 vůbec neexistovala, ztratila 90 procent a v roce 2009 se islandské hospodářství propadlo o 6,9 procenta.
Obvinění Geira Haardeho, který zastával v letech 1998 až 2005 post ministra financí a v letech 2006 až 2009 byl předsedou vlády, zahrnují "vážné zanedbání povinností (...) tváří v tvář zásadním ohrožením, kterým čelily islandské finanční instituce a státní pokladna, nebezpečí, o němž věděl, nebo vědět měl".
Proces v reykjavíckém kulturním domě jistě neunikl pozornosti obyvatel hluboce zadlužených evropských zemí, jako jsou Řecko či Irsko, kteří na vlastní kůži poznali, jak se jejich úspory a důchody vypařily. A také tamním politikům, kteří – stejně jako Haarde – nedokázali finančnímu kolapsu zabránit.
Proces je zajímavý i pro opoziční politiky napříč Evropou. Ty bude zajímat, jak soudní drama účinkuje na politickém kolbišti, a to bez ohledu na rozsudek a podstatu sporu. Nemluvě o britských a nizozemských představitelích, kterým Island dluží 5,5 miliardy dolarů za kompenzace vyplacené občanům, již přišli o vklady v islandské internetové on-line bance Icesave, když její mateřská banka Landsbanki v roce 2008 zkrachovala. (Když se Icesave zhroutila, tehdejší ministerský předseda Velké Británie Gordon Brown obvinil Haardeho z "nezákonného" jednání poté, co Island oznámil, že nemůže ručit za odškodnění britských zákazníků.)
Dvanáct rozhněvaných mužů
Legendární český herec a komik Jiří Voskovec, jehož herecká dráha se po druhé světové válce rozešla s Janem Werichem, si našel cestu do Hollywoodu, kde ztvárnil jednoho z "dvanácti rozhněvaných mužů" v proslulém filmu z roku 1957 o členovi soudní poroty (v podání Henryho Fondy). Ten odmítá souhlasit s většinou a pozvolna se mu podaří přesvědčit ostatní, že zdánlivě zcela jednoznačný případ vraždy není až tak jasný, jak se zprvu jeví.
"Chcete-li hlasovat ,nevinen‘, pak to učiňte proto, že jste přesvědčeni, že ten muž je nevinen, a nikoli proto, že už toho máte dost. A pokud si myslíte, že je vinen, hlasujte podle toho! Anebo nemáte dost odvahy učinit, co považujete za správné?" Tak zní jeden z hlavních památných argumentů, které Voskovec jako soudce číslo 11, vyslechl.
Tento oscarový film nám může vytanout na mysli z více důvodů. Soudní slyšení s Haardem má mimořádný politický náboj a jistě není dopředu jasné, jak dopadne. Pravděpodobně bude probíhat alespoň dva vyčerpávající týdny. Navíc lze očekávat, že soudu potrvá dalších čtyři až šest týdnů, než vynese rozsudek. Bylo to však právě číslo 12, které vybízí ke srovnání. Jak v únoru poznamenal americký časopis Foreign Policy, Haarde byl prvním z dvanácti evropských lídrů, které finanční krize připravila o úřad:
Geir Haarde (Island), 1. února 2009; Ivars Gomanis (Lotyšsko), 12. března 2009; Ferenc Gyurcsány (Maďarsko), 14. dubna 2009; Viktor Juščenko (Ukrajina), 25. února 2010; Gordon Brown (Velká Británie), 11. května 2010; Brian Cowen (Irsko), 9. března 2011; José Sócrates (Portugalsko), 21. června 2011; Jorgos Papandreu (Řecko), 11. listopadu 2011; Silvio Berlusconi (Itálie), 16. listopadu 2011; José Luis Zapatero (Španělsko), 21. prosince 2011; Emil Boc (Rumunsko), 6. února 2012; Iveta Radičová (Slovensko).
Islandská finanční krize z let 2008 až 2011 ožebračila národ a přispěla k recesi, z níž se Evropa musí teprve vzpamatovat (ukázalo se, že uklidit sopečný popel je snadnější než dát do pořádku nadnárodní banky v nucené správě). Jak uvedl časopis Foreign Policy, bankovní krize ostrovního národa byla "tak trochu předehrou událostí, které záhy poznal zbytek kontinentu", a Haardeho vláda "byla první vládou, která padla v přímé souvislosti s hospodářskou krizí".
