Co je a co není vidět aneb nakouknutí pod pokličku některým faktům
Analytici rádi zpracovávají řadu makrodat, které statistické instituty po celém světě publikují v pravidelných intervalech. Řada investorů se podle nich chová a podle nich jedná. Celá fundamentální analýza je založena na studiu ekonomických údajů. Při bližším zkoumání však plynou na povrch často nečekané souvislosti.
Při tomto studiu většina lidí reaguje spíše na právě zmíněné, již zveřejněné informace. Investoři se snaží zařídit podle publikovaných zpráv. To je to, čemu mí analytici říkají "co je vidět".
Jak však s oblibou dodávají : mnohem zajímavější a také mnohem důležitější je to "co není vidět". Co je skryto pod povrchem.
Příklad 1: Čína a americký vládní dluh
Vezměme např. americké státní dluhopisy, tzn. dluh USA, a zejména to, že velký balík drží Čína. A všichni vidí a říkají: Čína má v rukou Ameriku a americký dolar. Když se rozhodně to prodat, potopí Ameriku a dolar.
A přitom je to naopak. Pokud je dluh skutečně veliký, pak už přestává být problémem dlužníka, ale je problémem věřitele. Pokud by např. Čína příliš tlačila na USA ohledně dluhopisů, pak USA prostě řeknou: "My Vám nic nevrátíme, to je Váš problém". A co si Čína počne ? Nic. Zůstanou ji bezcenné papíry. Nebo si snad umíte prezidenta Obamu představit , jak stojí na náměstí a říká Američanům , že "se teď musí zvýšit daně, aby vybrané peníze mohly být zaplaceny Číně jako úhrada dluhu" ?
A pro Čínu by to byla také velká pohroma. Vždyť ona americké dluhopisy potřebuje pro to, aby mohla manipulovat se svou měnou. Protože pokud by nekupovala US dluhopisy, nemohla by tak úspěšně likvidovat přebytky, které má a které ji vznikají v důsledku fixně stanoveného kurzu. Musela by se pevně stanoveného kurzu vzdát a tím prakticky zlikvidovat konkurenční výhodu Číny. Protože v tu chvíli by RMB velice posílilo. A Čína dnes stále není nic jiného než levná pracovní síla pro celý svět.
Příklad 2: Nezodpovědný FED?
Dalším příkladem může být situace ohledně tzv. monetizace vládních dluhů. Americký FED veřejně deklaruje kolik dluhopisů již skoupil nově vytištěnými penězi. Investorská veřejnost za to odplácí dolaru jeho výprodejem. Evropská ECB a Evropská unie je považována za příklad toho, jak se někdo chová konzervativně a nepouští do systému peníze.
Ale skutečnost pod povrchem je taková, že ECB dala všem komerčním bankám v rámci EU k dispozici neomezené finanční linky. A co dělají tyto lokální komerční banky s těmito hotovými penězi? Po celé EU kupují vládní dluhopisy. Tzn. fakticky monetizují vládní dluhy států EU nově tištěnými penězi. ECB přitom dala najevo, že k dispozici je neomezené množství EUR, proti jasně definovanému množství USD, které FED použil na monetizaci dluhopisů v USA.
A jakým způsobem je financována záchrana irských bank, za které vláda v Irsku dala neomezenou záruku ? Opět ECB prostřednictvím právě těchto zachraňovaných bank poskytla neomezenou likviditu irské "konsolidační agentuře", která dané komerční banky zachraňuje. Tímto způsobem jsou de fakto úspory obyvatel Německa a Francie či Nizozemí používány na záchranu jiných zemí v EU. Protože země jako Irsko, Španělsko, Řecko by jinak byly nuceny prohlásit bankrot, neboť jejich dluhopisy by nikdo nechtěl.
To navozuje řadu otázek . Otázek, jejichž odpovědi mají velký význam pro investory.
Jako např. Jak dlouho bude Německo a Francie dále takto poskytovat svou záruku nad ostatními zeměmi EU ? Bude za to něco chtít ? A co, když zatím nic nepožaduje ?
A jak dlouho bude trvat než trhy pochopí, že síla skupiny je dána jeho nejslabším a ne nejsilnějším článkem? A jak dlouho CDS pro země EU jako Řecko, Španělsko, Irsko atd. budou hodnoceny skoro jako CDS pro Německo ?
A je skutečně EUR tak skvělé , aby jeho kurz vůči USD , GBP či jiným světovým měnám byl tam , kde je ?
